Room

První tíživá, klaustrofobická a i relativně zajímavá polovina, kdy malý Jack nemá ponětí o okolním světě a vše vnímá jenom skrze televizní obrazovku, je výborná. Jenomže jakmile dojde k prvnímu velkýmu zvratu (kterej je sám o sobě sice předvídatelnej, ale perfektně natočenej), začne film upadat do rutinního, rádoby psychologickýho, rodinnýho, smutnýho a samoúčelnýho dramatu o snaze začlenit se do běžnýho života. A přesně tehdy, kdy si divák uvědomí, že už čeká jenom na ten happyend, pochopí, že v tý druhý polovině vlastně nic nefunguje. (22.02.2016)

Citová vyšťavovačka, ktorá rozprúdi slzné kanáliky aj tým najkamennejším srdciam. Veľa od piatich hviezd nechýbalo, pretože zážitok z filmu bol naozaj silný, ale nemyslím si, že by som mal chuť pozrieť si ho viac krát (jak to už u najlepšie hodnotených snímkov často býva), takže možno aj preto nejdem s hodnotením na plno. (16.09.2016)

Neskutečná psychologická bomba! Takovéhle psychologické filmíky, hrající si s podvědomím diváka naprosto miluji. Hned od začátku na mě Room působil příjemným melancholickým dojmem. Dokonce jsem se občas nevědomky radostně usmíval, jak jsem se nechával unést poutavým scénářem. Postupem času si divák zlehounka uvědomuje pravou zápletku snímku a hlavě se mu rojí neskutečná záplava smíšených pocitů, emocí a dojmů. Naskytly se i chvíle, kdy jsem na plátno koukal vykulenýma očima a hubou dokořán, čemuž napomohla i bravůrní režie Abrahamsona, ozdobena hudební rozkoší Stephena Rennickse. Myslím si, že kdyby byl nějaký video záznam mého ksiftu, po čas sledování Room, mohl bych v nejbližší době očekávat pozvánku do Bohnic. Takovou pocitovou euforii jsem v kině zažil naposledy při posledním Potterovi. Možná malinko hlušší byla pasáž po jednom zásadním příběhovém segmentu (nebudu spoilerovat). Na druhou stranu to dost možná bylo v zájmu režiséra, aby poukázal na psychologii hlavních aktérů filmu. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (27.01.2016)

U mě film boduje hlavně tím, že je jiný. I když právě kvůli tomuhle je jasné, že v kinech se ohřeje asi jako cestující v pražské MHD. Všechno je tady jinak než jak bych si myslel nebo jak bych to býval sám udělal. Tak mě to zmátlo, že ani s hodnocením si úplně nevím rady. Jen teda, když už jsem zmínil tu pražskou MHD, tak tempíčko celkově bylo na úrovni průměrného šoféra ČSAD, kvůli čemuž se určitě nebudu pouštět do knížky, protože nemám rád, když mě probudí rána hřbetem do čela. (10.12.2015)

Filmový svět sestává z malých střípků dění. Sledujeme omezený čas, děj a prostor a to jen do té míry, do jaké nám režisér/ka dovolí. __ Filmy často začínají v bodu zlomu a končí v okamžiku "...kdy všichni začali žít šťastně až do smrti". Rozčiluje mě to, protože mám pocit, že to nejzajímavější se děje právě v období před a po filmu. Room porušuje tuto nepsanou dohodu narace. Abrahamson šel spolu s knižní předlohou dál a nabízí nahlédnout, co se děje v Jackově veselém království, když všechny zvonky radosti utichnou. Samo o sobě by to nestačilo. K mé spokojenosti ale křehký děj plyne s nesmírnou citlivostí, bez bulvárních gest a přepjatosti. Dlouho mě film na tak skromném prostoru tak intenzivně nepohltil. (13.12.2015)