Room

Případy Fritzlů, Wolfgangů Priklopilů a jim podobných mě nehorázně děsí, ale zároveň fascinují svou zrůdností, že je něco podobného vůbec možné (a velmi pravděpodobně častější, než si uvědomujeme). Tento film mne tedy logicky ihned zaujal. Líbilo se mi vykreslení vnímání omezeného světa Pokoje dítětem i následné vyrovnávání se s realitou, kdy dítě změnu prostředí paradoxně snášelo lépe, než matka. Scéna útěku mi vehnala slzy do očí. Opravdu to na mne zapůsobilo. Myslím si ale, že pětileté dítě by si bohužel takto poradit nedokázalo. Chlapeček z filmu působil rozumně, říkáte si. Nojo ale jemu bylo v době natáčení osm. Každopádně jsem asi neviděl film, který by silněji zobrazil pouto matky a dítěte. 9/10. (01.01.2016)

Uf, drsné, poctivě natočené, artové a přitom přístupné drama. Netušila jsem, do čeho jdu, a film mě odměnil několika příjemnými příběhovými překvapeními. Malý Jacob Tremblay je fenomenální, dokáže přesně vyjádřit, co jeho hrdina cítí a je to minisympaťák. A Brie Larson coby jeho matka, oběť únosu a věznění, která se svého syna snaží chránit za každou cenu, nezůstává o nic pozadu. Budiž tvůrcům připočteno k dobru, že vás nechtějí zbytečně šokovat, ale před nepříjemnými tématy ani nezavírají oči. Doporučuju, takový film hned tak znovu neuvidíte. (05.05.2016)

Neskutečná psychologická bomba! Takovéhle psychologické filmíky, hrající si s podvědomím diváka naprosto miluji. Hned od začátku na mě Room působil příjemným melancholickým dojmem. Dokonce jsem se občas nevědomky radostně usmíval, jak jsem se nechával unést poutavým scénářem. Postupem času si divák zlehounka uvědomuje pravou zápletku snímku a hlavě se mu rojí neskutečná záplava smíšených pocitů, emocí a dojmů. Naskytly se i chvíle, kdy jsem na plátno koukal vykulenýma očima a hubou dokořán, čemuž napomohla i bravůrní režie Abrahamsona, ozdobena hudební rozkoší Stephena Rennickse. Myslím si, že kdyby byl nějaký video záznam mého ksiftu, po čas sledování Room, mohl bych v nejbližší době očekávat pozvánku do Bohnic. Takovou pocitovou euforii jsem v kině zažil naposledy při posledním Potterovi. Možná malinko hlušší byla pasáž po jednom zásadním příběhovém segmentu (nebudu spoilerovat). Na druhou stranu to dost možná bylo v zájmu režiséra, aby poukázal na psychologii hlavních aktérů filmu. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (27.01.2016)

Dlouho jsem zhlédnutí odkládal, protože jsem si myslel, že film nebude vyloženě mým šálkem kávy. Ach, jak šeredně jsem se mýlil. Takže pokud i ty, milý čtenáři, jsi krásný a inteligentní mladý muž, nedopusť se stejné chyby. Přiznám se, že v několika úvodních minutách jsem se lehoulince nudil. Sledovat jednu místnost a v podstatě dvě holky nebylo nic moc. Spoiler → Jakmile se však Jacob Tremblay vykutálel z koberce, tak se přešlo do zcela odlišné části o pokusech o začlenění se do běžného života, která mě neskutečně bavila. Jinak, ta útěková scénka byla podána tak citlivě, že mi málem ukápla nějaká ta slzička. Celé to prostě bylo podané tak uvěřitelným dojmem, s minimem logických minel, že se mi hravě podařilo vplout do děje. Samozřejmě nechyběla i nějaká ta americká medializace, což si troufám považovat za snad jedinou nadbytečnou část. Naštěstí, poměrně krátkou část. Nejsem fanouškem dětských herců, ale Jacob si všechny dospěláky neskutečným způsobem namazal a velmi vydatně napomohl Brie Larson k zisku nějakých těch ocenění. Můžeme hromadně doufat, že nepropadne kouzlu kouzelných látek a ještě ho v něčem pořádném uvidíme. Velice kvalitní 4 *. (29.03.2016)

„JAKO MÁMA JSEM K NIČEMU“…“ALE JSI MÁMA?“…“ANO JSEM.…“ /// Co by bylo, kdyby Natascha nezdrhla. Nebo najdete podobnost s Elisabeth Fritzlovou? V podstatě je to jedno, protože po úvodní fázi „ROOM“, přichází dobrý drama s přehlídkou možných syndromů, fóbií i komplexů. Aby to byla ještě větší síla, chybí zřejmě jen víc osobních prožitků…(inu což, zahradu mám, zbouchám nějakej domek…). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Soused má na zahradě (zahradní?) domek. 2.) Zmizela mi dcera. Často přemejšlím, jak se asi má... 3.) Thx za titule „mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (18.05.2016)