Co žere Gilberta Grapea

Kdyby, kdyby, kdyby ... Kdybych viděla tento film jako první od Lasseho Hallströma ... kdybych ho viděla před deseti lety ... kdybych ho viděla dříve než Dívku s mušlí a Bílou vránu ... A dalo by se pokračovat. Jenže já ho viděla TEĎ. Lasse Hallström začal točit filmy pro děti. Měl svůj zvláštní rukopis ovlivněný švédskou kinematofragií. A byl dobrý. Postupem času začal točit v Americe, byl stále svůj a poměrně záhy se v jeho díle objevil dost výrazný prvek - potřeba a schopnost dojmout diváka velkým závěrečným gestem. A ještě o fous víc - přesně odhadl, co se líbí a co dojme amerického většinového diváka a přesně to mu naservíruje. Pro jeho kapsu skvělé, pro milovníky artových snímků věčná škoda. Co žere Gilberta Grapea je prvním snímkem v této pomyslné sérii. Když sednu v kině před plátno nebo doma před obrazovku, je to jako bych uzavřela s režisérem tajnou dohodu. Chci od něj, aby mě bavil, poučil, rozsmál, rozbrečel ... ale rozhodně po něm nechci, aby mě nechal chladnou. Také chci, aby mě překvapil. A Lasse se opravdu snaží, navnadí atmosféru, rozběhne příběh a pěkně si diváka nachystá. Já mu to zpočátku beru a jak mi tak pěkně podmanivě vypráví, začíná mi to v hlavně šrotovat, kam to asi povede a že to asi nedopadně tak úplně happy. A najednou jako bych vystoupila z děje, dívám se tak trochu z výšky, tak trochu ze zákulisí, mírně s odstupem ... a říkám si, Lasse, ty lišáku, že ty nám chceš diváky rozbrečet!? A taky že jo! A přesně tady v závěru to u mě neklapne. To jemné pouto mezi divákem a režisérem tu bylo pro mě přerušeno. Asi nejsem cílová skupina. Možná nejsem ten správný většinový divák, co se zrovna chtěl nechat dojmout. Nebo jsem už viděla hodně amerických filmů a slušnou řádku i od pana řežiséra. Zřejmě jsem silně proevropsky laděná a těm ryze amerických tématům jsem tak nějak nepřišla na chuť. Asi jako když člověk čeká lahůdku a dostane normálně najíst. Hlad nemá, ale nedá se říct, že by si pošmákl. Vlastně je to docela dobré, není to připápené, ani překořeněné, ale není to delikatesa. Tož tak nějak... (11.06.2018)

lasse hallstrom je prvá trieda v žánri pozitivistických drám zo života malomesta a gilbert grape je jeho najlepším kúskom (napriek tomu, že má na svojom konte veľa kvalitných filmov), film (ako každý jeho snímok) trpí "forrestgumpovským" syndrómom - nie v zmysle, že tam je mentálne postihnutá postava, ale v zmysle prijatia divákmi: väčšinu to osloví, no niektorí neznesú to mierne vykalkulované ľúbivé zoskupenie figúrok, sladkotrpkých epizódiek amerického života, kde aj depresia vyzerá pomilovaniahodne a kde každú chvíľu očakávate zatlačenie na nejakú emóciu - áno, z tohto hľadiska to je trochu stávka na istotu (ako v každom lasseho filme), ale tuto to vďaka dobrému scenáru a skvelej plejáde výborne hrajúcich hercov na čele s úžasným dicapriom v jeho zatiaľ najlepšom hereckom výkone napokon dopadlo celkom šťastne; (11.01.2013)

Jakkoliv mi vadí pozdější hladivá, vyumělkovaná "Hallströmovost" viz Dear John, v Gilbertovi se ještě držel docela na uzdě. Na rozdíl od další jeho tvorby je tenhle film tak jako by sympaticky obyčejný, na nic si nehrající, zvolna a příjemně plynoucí, s fajn hudbou. Johnny Depp si jak jinak skvěle poradil v roli "otce-bratra" na kterým leží zodpovědnost za rodinu, která měla být spíš na bedrech obézní matky. S příjezdem Becky (svým vlastním způsobem krásná Juliette Lewis) si uvědomuje, že v životě bude opravdu chtít něco víc, jeho povinnosti se mu zvládají čím dál hůř a ani rodina mu zrovna nevychází moc vstříc... Gilbert je film, na kterej se moc dobře kouká. Vyloženě koukací film. Navíc scéna s požárem má sílu. Jo, a nezapomněla jsem zmínit to hlavní - retarda DiCapria - i já musím s tímhle konstatovat, že i když přišly další role, známější, výraznější a taky skvěle zahraný, tak Leovou nejlepší zůstává Arnie. Kdyby se dělal žebříček hereckejch výkonů v rolích dementních lidí, byl by na první, maximálně na druhý příčce. Fenomenální. (27.10.2011)

Někdy nám hodně trvá, než si konečně uvědomíme, jaké štěstí nám celý život leželo u nohou. Uvědomila si to Jenny ve Forrestu Gumpovi, uvědomil si to mladý Bryce v Reinerově Má mě rád, nemá mě rád a uvědomil si to také Gilber Grape poté, co si "vyžral" svůj talíř hořkosti až do dna. Všechny zmíněné snímky vyznívají v rámci pocitů a emocí velmi pravdivě, a proto si také všech strašně moc vážím. Malý velký HERECKÝ film, který ve mně sice nezanechal zase tolik otázek ani námětů k přemýšlení, avšak považuji ho přesto za daleko hodnotnější a přínosnější než celý týden strávený v nudném školním ústavu :D Ostatně jako vše od slzonutiče Hallströma.. 85% (14.04.2014)

Co zere Wacoslava1? hromada nadhodnocenych filmu na CSFD jako je tento proste dalsi hrozne uslzeny a realny americky drama jenom ten Leopardo Di Kardio v roli retarda predvadi mnohem presvedcivejsi vykon nez v tech mrdkarskych rolich co hral po tom ale to nestaci uplne blbej a nechapu za co uznavanej film (19.05.2012)