Ready Player One: Hra začíná

Hm, byl jsem takořka nahnán na přečtení knihy. Abych si ji užil, dal jsem si ji v originále, shltl ji za pár hodin, a snad 80% věcí jsem znal, navzdory železné oponě. Pak film, obával jsem se... a ... hm. Co se nepřekvapivě stalo – muselo se veeeelmi krátit a zjednodušovat. Bohužel ale sice zůstala většina příběhu, nikoli však jeho svět, který ho dělal zajímavým. Místo planety, která je v háji a usa na ní nehrají žádnou roli, protože je každý za sebe, lidem nic nezbylo a jediná jakžtakž práce je UVNITŘ virtuální reality... zbyly v reálném světě nepřesvědčivé kulisy jakéhosi malého vypulírovaného sterilního "slumu" obklopeného celkem normálním světem jako dnes. Místo nemilosrdné mašiny korporátu, který neosobně ničí lidi jako položky, zbyla karikatura padoušského manažera a jeho poskoka, který si vede osobní vendetu. Místo nekonečně rozsáhlé virtuální reality, která má ohromit, ve které je vše možné, lze v ní najít jakékoli světy, kopie světů z veškerých her a Hallidayových veškerých vzpomínek... jakési americké panoptikum počítačové chodičky. Místo největší představitelné bitvy vesmíru, kde máte k dispozici veškerou techniku a magii z veškerých počítačových her a simulací a můžete se převtělit v cokoli, jakási parodie na pěší bitvu s pár mechaboty. Místo láskyplných fanouškovských citací světa ustrnutého v osmibitové počítačové estetice a osmdesátkové nostalgii, inteligentních odkazů např. na Monty Pythony... americká velmi zúžená popkultura pro diváky bez jakéhokoli rozhledu a bez srdce, s proti knize plytkou love story. Místo ku***sky obtížné dlouhé řady úkolů, vyžadujících obrovské znalosti a zkušenosti v počítačových hrách / hudbě / filmech atd., triviální akce, kde hraje roli skoro až náhoda. Místo aktivního vypořádání se s IOI jedno hacknutí + taková velice podivná honička v ulicích města. Místo výborné role Ogga v příběhu taková dost trapnost. Jo a všichni byli v Columbusu, to "nahrávalo" autentičnosti světa, opravdu. Místo typově dobrých gunterů modelové. Místo režiséra Spielberg. Díky za holy hand granade (ale posrali jste ho) a Excalibur, ale to bylo drobet málo. P.S. myslím, že velká část filmu měla být z pozice 1st person a bylo by to výrazně lepší. /// Komentáře: mnohem méně kecy než já to řekla Jossie. Dobrý xxmartinxx. /// P.P.S. dnes ráno jsem k tomu jako poslední slovo doma řekl, že hlavní problém je, že Spielberg byl starý už v osmdesátkách. (06.02.2020)

Kdo jiný by měl natočit film, který čerpá z osmdesátých let, než jedna z jejích hlavních filmových ikon, Steven Spielberg. Navíc přizvat jako hudebního skladatele (i když můžeme přemýšlet, jak moc to byl záměr) Alana Silvestriho, je odkaz na druhou. Ze začátku mě snímek moc nebavil, ale postupně, jak se člověk pomalu ale jistě dostával do jeho světa, jsem byl čím dál víc pohlcen. DeLoreanem, King Kongem, Zemeckisovou kostkou, i mým nejoblíbenějším citátem ze Supermana, plakátem starosty Goldieho Wilsona, MechaGodzillou a tak. A to prosím osmdesátá léta nijak zvlášť nemusím! Co se týče obrázků, zažíval jsem po dlouhé době v kině opět tu fanouškovskou fascinaci filmem. Pokud si ale vybavím slova a situace, už to tak slavné není. Hrdina - outsider, hrdinka, která má co skrývat, génius, který je nespolečenský. Takovou tunu klišé by jiný film neunesl a v podstatě je s podivem, jak se to zde tvůrcům podařilo obstojně zvládnout. Pravda, osmdesátá léta byla hodně plytká, ale že se takto sofistikovaně bude obsah snímku odrážet v tom, o čem vypráví, se mi věřit nechce. A na mém hodnocení to musí být vidět. 90%. (05.04.2018)

Sucker Punch od Spielberga? Leda do mé tváře.. Konejšivě sladké popkulturní vjemy a šup - zvedák na bradu pro ty, co preferují úterky a čtvrtky. Díky za těch pár vteřin cizího peří před kinem a v interiéru hotelu Overlook s Main Title Theme, které v porovnání se vším předtím a se vším potom ukázaly, jak na tom Ready Player One doopravdy je.. (26.09.2019)

// Z malé velké knížky se stal velký malý film. Změny jsou bohužel cítit a nejvíc se zde doplácí na zkracování linek i vztahů. Tím ale zápory končí a zbytek je celkem slušná jízda napříč všemi kouty popkultury, během níž se Spielberg místy vrací k tomu nejlepšímu ze své kariéry. Za mě polonadšenej palec nahoru a teď si jdu dohnat filmografii Olivie Cooke. 7/10 (29.03.2018)

„…celý život jsem měl strach. Až do té doby, kdy jsem zjistil, že umírám…tehdy jsem si uvědomil, že i když realita dokáže být hrozná a bolestivá, je to taky jediné místo, kde se slušně najíš. Protože realita je skutečná. Chápeš, co tím myslím?“ Hezká pohádka. A zdaleka nejen pro puberťáky, jak jsem si myslel před zhlédnutím, řadu narážek by snad ani pochopit nemohli. Nezastírám, taky jsem ani zdaleka nepobral úplně všechny odkazy (otázkou je, zda se to vůbec dá při jediném zhlédnutí, zvlášť když člověk nezná předlohu), ale to mi nezabránilo se dobře bavit (hlavně tím co bylo v OASIS, který byl podstatně zajímavější než „reál“, ovšem na celkovém zážitku se to až tak neprojevilo). Z filmu jsem cítil obrovské nadšení pro věc, které mě okamžitě nakazilo. „Nabušený“ zvuk a vizuál tomu jen dodaly. Mezi herci vládne Rylance, který nad všemi vyčnívá, a to i přesto, že nemá až tolik prostoru (potěší i podobně skromná přítomnost Pegga). A také na něm vše nestálo jako v Mostě špionů, takže u mě si Spielberg po předchozím zklamání reputaci vylepšil. (21.07.2018)