Zádušní oběť

Spojení Svoboda - Körner zaručuje vždy kvalitní podívanou, zpravidla na pomezí kultur a jistého mysticismu. Tentokrát to zřejmě i kvůli omezenému televiznímu rozpočtu bylo místy šité poněkud horkou jehlou a snaze o diváckou atraktivnost padla za oběť i větší vyváženost a věrohodnost podání, nikoliv však v míře, která by se nedala tolerovat. Snad až na ten prvoplánově didaktický závěr o nepoučitelnosti lidstva, pokud jde o válečné konflikty a zabíjení, i když jinak nic proti němu nemám, neb je to skutečně tak. Jen by si na to divák měl přijít raději sám. (13.11.2022)

Neděle večer, víkend končí, člověk je nasranej, že jde za chvíli zase do práce, tak se chce aspoň podívat na teoreticky velmi zajímavý film, aby zapomněl na svoji tísnivou situaci, jenže místo toho dostane tenhle paskvil, kterej nasranost prohloubí do tý míry, že pak už nepřichází ani ten osvobozující spánek. (17.04.2017)

Výborný krimi thriller. S převelice silnou atmosférou a zajímavýma charaktery. Příběh jde neúprosně kupředu nemilosrdně ke všem klíčovým postavám, což jsou zde hlavně židé. Směřováním příběh připomíná Zločin v Polné. Atmosférou je ale ještě více hororovější. Kňažko v hlavní roli (opět) exceluje a žádná z vedlejších postav mu nedělá ostudu. Příběh ve své nespravedlnosti (což je bohužel i historický fakt) vůči židům ve mě vyvolal tak silné negativní pocity, že jsem měl chuť nežidovské obyvatele vesnice vyvraždit do jednoho a kostel poté ještě podpálit i se všemi budovami. Prostě povedená žánrovka a já jí tleskám. 80% (09.04.2017)

V zádušní oběti je obětí především divák, který je v úvodních minutách chycen na zlatý prut, aby následně byl ponechán na břehu bez možnosti skočit zpět do vody a pozřít toliko důležitý kyslík v H2O. Když budu ignorovat fakt, že se jedná o televizní film, tak se stejně nemohu ubránit tomu, že celá výprava působí až příliš lacině a diváka logicky odrazuje bez návaznosti na kvalitu zápletky. 29 % (02.12.2019)

"Můj Bůh už dávno zemřel," říká policejní komisař Mondl v podání Milana Kňažka. A nejde zdaleka o jediný z myšlenkově silných výroků, kterými scénář tohoto filmu vybavil Vladimír Körner. Ze začátku to vypadá, že jsme svědky jakési variace na téma hilsneriády. Na jedné straně je zde válečný hrdinova, kterého někde podřeže jak ovci na porážce. Na druhé straně je zde příslušník místní židovské komunity, který je obviněn ze spáchání rituální vraždy. Jak ale postupem času počet mrtvých narůstá, ukazuje se, že půjde o trošku něco jiného. Od jistého okamžiku už komisař (a asi i divák) tuší, kdo je pachatelem těchto zločinů. Nakonec to ale celé dopadne poněkud jinak. A tohle vyústění příběhu rozhodně není vůbec špatné, byť z něj člověku rozhodně není moc příjemně po těle. Co bych si ale odpustil, byl úplná závěr filmu, kdy se jeho autoři snaží o jakýsi širší přesah kriminálního příběhu. Války tu byly, jsou a žel asi i budou. Přinášejí utrpení milionům nevinných lidí po celém světě. Protiválečné vyznění celého příběhu mi ovšem v tomto případě přišlo poněkud násilné a vlastně i nadbytečné. Jakoby se autoři snímku styděli za to, že tvořili "jen" dobrou dobovou kriminálku. (09.04.2017)