Černé Vánoce

V podstate rozumiem vysokým i nízkym hodnoteniam, ale bez dlhého zvažovania sa pridávam k druhej skupine. Pokiaľ sledujete horor vo večerných hodinách úplne sám a napriek tomu vás ani raz nevystraší, niečo musí byť zle. Za celých 98-minút dôjde k niekoľkým menej výrazným vraždám a do toho zopárkrát zazvoní telefón s perverzným volajúcim. Napriek tomu si myslím, že svojho času mohli Čierne Vianoce pôsobiť omnoho desivejšie. (07.12.2018)

Tento prastrýček Carpenterova opusu sice nemá tak sofistikovaného záporáka (zde uřvaný magor), naproti tomu má ale líbivější postavy (vděčné osazenstvo dívčího domova), které se navíc v rámci žánru chovají relativně racionálně a i když bych si dokázal představit lepší práci v detailech a osobitější auru kolem vraha, nemůžu si tento subžánrový prazáklad více než vynachválit. (23.02.2008)

Možná matka vyvražďovaček, obsahující už v roce 1974 taková subžánrová klišé jako subjektivní kameru z pohledu vraha včetně jeho dýchání či závěrečné nalezení vrahových obětí hrdinkou a její duel s ním, ale taky strašná nuda. Od odpadu ji zachraňuje výborná vánoční atmosféra a oku lahodící Olivia Hussey a prostořeká Margot Kidder, které se hororům nevyhýbaly ani v budoucnu (Hussey - SMRT PODLE POSLEDNÍ VůLE, PSYCHO IV, TO a Kidder - HOROR V AMITYVILLE). Film byl údajně inspirován skutečnými tehdejšími vraždami, ale zároveň jde o zřetelnou variaci známé urban legend "o hlídačce dětí a vrahovi v domě", viz. WHEN STRANGER CALLS. (10.08.2006)

"Úchyl vzlyká, slzy roní, do sluchátka těžce funí." Nestárnoucí pradědeček všech slasherů, který má vše. Nevinné studentky, sympaticky úchylné funění prasáka ve sluchátku, zdařilé budování napětí a vynalézavou kameru, plížící se po pustých chodbách. Ocenil jsem i bezva vánoční atmosféru a zasněné, něžné kolébání igelitem udušené dívky v houpacím křesle, s panenkou v náručí. Pobavily retro odposlechy telefonátů, s důrazem na fyzičku policejního technika při běhání mezi regály s relé přístroji, v sále telefonní ústředny o velikosti tří fotbalových hřišť. Potěšila správcová notor, snaživá, leč bezzubá policie a v přijímací kanceláři seržant s jednociferným IQ. I to otevřené, zvonící finále. A všechny happyendu chtivé divačky (ahoj miláčku :-)) mají po ptákách! Funění na kolejích je věčné. Ostatně já, jakožto zdejší kolejní expert to mohu potvrdit. Během 5 let studií na UP Olomouc jsem se něco nafuněl v dívčích pokojíčcích. Pravda, nikoli drsně slasherově, ale jen něžně do kočičích oušek. Ale zpět k filmu. Kolikrát zamňoukal falešný kocour Claud? Čtyřikrát. (10.12.2022)

Opáčko po letech můj dřívější tříhvězdičkový verdikt nezměnilo. Velmi pomalý raný slasher, kde se toho vlastně moc nestane a mordy jsou vidět spíš v náznacích. Poměrně dobře funguje atmosféra, vyplývající z psychopatických telefonátů jednoho úchyla, který se ukrývá na půdě vysokoškolského sesterstva a terorizujícího jeho obyvatelky. Divák je v tomto vědomí napřed vzhledem k postavám, což atmosféře prospívá. Pdle dřívějšího komentáře jsem byl napoprvé spokojen s finále, no po druhé projekci to tak úplně neplatí. Skončilo vlastně dřív, než začalo, a nějakých pořádných naháněček mezi vrahounem a final girl jsem se nedočkal. A celý ten závěr je vlastně dost pakárna, ať už co se týká chování boyfrienda hlavní hrdinky, tak výkonu policie. Historickou hodnotu filmu upřít nelze, stál u zrodu jednoho hororového subžánru, ale že by dnes pádný existoval pádný důvod si jej pouštět, to si úplně nemyslím. Horror movie of the year (24.07.2008)