Poslední přesun

Poněkud surrealistické postapo je vystavěno na silném základu tajemné atmosféry, která je trvale přítomná. Bez explicitního zobrazení násilí se daří prakticky soustavně se vracet k jedné ze zásadních otázek filmu, zda je možné si v boji o holý život zachovat svoji lidskost. To, co činí tento snímek mimořádným, není pouhá absence násilí, ale hlavně nadhled, s jakým obě hlavní postavy jednají. Především Plesnivec je vybaven břitkým humorem, který nesčetněkrát sklouzne až k sarkasmu. Hanzlík dokázal nejen vybudovat a po celou dobu udržet výbornou atmosféru, ale neopomněl svým postavám dát i filozofický přesah a na prvotinu takřka mistrně využít zkratky. (24.03.2023)

Parta čundráků hraje larp na motivy Konce srpna v hotelu Ozon a hrajou to fakt dobře, to se musí nechat. Druhá parta, která má raději McCartyho Cestu, a už jí nepustí ani do samoobsluhy, jim to pravda trochu kazí. Neberou ale v potaz, že první parta má v záloze šamana. Potom se čundráci usadí, založí rodinu, adoptují princeznu (nevlastní sestru Zazi v metru) a žijí šťastně až do smrti. (29.08.2011)

Atmosférou a Jiřím Bartoškou mi to z nějakého důvodu připomíná Osadu Havranů. Ta sprostomluva mi přišla zbytečná, napodobující USA filmy. Asi měla evokovat odcivilizovanost, ale minula se účinkem. Jinak záslužný počin. Českých sci-fi filmů je jako šafránu. A je obdivuhodné, co se dá vykouzlit i s menším rozpočtem a bez speciálních efektů, kterými jsou dnešní scifka přecpána. (09.07.2012)

Rozporuplný a svérázný pokus o české komorní postapo a zároveň moje nostalgická vzpomínka na svého času populární pražské kino 64 U Hradeb, ve kterém jsem kdysi tuhle fantasmagorickou zajímavost viděl. Z oné pravěké projekce jsem si dodnes pamatoval jen komicky drsňáckého Mrkvičku v křiváku zasněně vzpomínajícího na hamburgery a lolitku sprostou jako dlaždič ("Nelítej tu jak píchlá šprcka!"). Jsem rád, že jsem se konečně dokopal k repríze, protože viděno dnešníma očima a z více úhlů, nabývá tahle filmová kuriozita dalších rozměrů. Samozřejmě ze spousty hledisek je Poslední přesun poloamatérská chujovina nehodná hlubšího rozboru, postavy i jejich repliky a dialogy jsou trapné až na půdu (to se týká hlavně jelimánkovského Frice a malé Novákové), jejich vulgární mluva působí jaksi nepřirozeně, křečovitě a zvuková stopa je nechutně a nepochopitelně zaprasená ohavnou kytarovou kakofonií (Koller & spol.). Na druhou stranu ale v zaprděném českém prostředí vcelku ojedinělý a tím i záslužný počin, perfektní lokace (lomy, vojenské újezdy, jeskyně, štoly, kanály, betonová sklepení a kryty), interiéry jsou i dobře barevně nasvícené, syrová a vcelku záživná atmosféra a koneckonců i (ve svých rolích) skvělí Bartoška a Mrkvička. A i když film (hlavně jeho scénář) ponejvíc připomíná víkendový nadšenecký výtvor party kámošů, v porovnání se všelijakými Kolji a jiným podobným komerčním svinstvem musím zaokrouhlit vysoko nahoru a hlasitě zvolat: "Jen houšť a víc takového menšinového bizáru!". Nejlepší dialog: "Co je vám?" "Umírám, ty kreténe!" (24.05.2019)

Po zhlédnutí jsem se nemohl ubránit pocitu, že stačilo udělat pár jednoduchých změn, a mohl to být velmi slušný film. Zejména změnit hudbu, obsadit místo Zbyňka Frice kohokoliv jiného, vymyslet nějaký alespoň trochu nápaditější příběh a vyřadit různé klišovité scény, jako vzpomínání na hamburger. Hlavním pozitivem je dvojka Bartoška-Mrkvička, špatná není ani mladá Sandra Nováková v roli malé "drsné" holky. (03.09.2018)