Poslední přesun

Mě se potvrzuje, že Hanzlík je fakt špatný režisér. Je zázrak narazit na ČESKOU SCI-FI, páč tenhle žánr se v Česku vůbec netočí, ale co bylo tohle? Nějaká snaha o psychedelično tady působí strašně nudně a otravně, postavy pronášejí hrozně divné dialogy, všichni se tu chovají jako idioti, pak je tu kočka, co se náhodně zjevuje a mizí, taky kupa nelogičností... A to není všechno. Navíc, vybraná hudba se tam hodí asi tak, jako se Moravanka hodí do Klubu rváčů a vždycky začne znít úplnou náhodou a naprosto nesmyslně. A nominaci na zvuk nechápu, to na tom byl český film v roce 1995 tak špatně? Jako, já české devadesátky mám docela rád, ale tohle prostě není dobrý film a i když je to jedna z mála českých sci-fi (a že jich je sakra málo), zapadla nejspíš právoplatně. 1* (07.04.2019)

Psychedelická divoká devadesátá se dost podepsala na této postapo scifi.. Ale ne, že by to bylo na škodu! Dost dobrá práce s prostorem a napětím, ani ty logické kiksy a nedořešenosti nejsou tak úplně zásadní. Skvělý vtípek, kdy ve vojenském skladišti mezi vyrovnanýma brašnama s plynovýma maskama, termoskama a ešusema naštosované sošky Oscarů.. (25.03.2011)

Poslední přesun je dalším ze snímků, které se špatně shání. Na DVD nevyšel, VHS jsou pryč, v TV se nehraje a i pokoutní sehnání bylo dlouhou dobu nemožné. Vyplatilo se čekání? Ani moc ne. Snímek trvá devadesát minut, ale vleče se děsivě. Brabcova kamera místy slušná, herecké výkony ujdou (hlavně přisprostlá postava tehdy třináctileté Sandry Novákové), ale zároveň naprosto nesedící hudba (a to jsem měl některé písničky od Lucie rád). V rámci českých (československých) postkatastrofických snímků jde o bídu, případné zájemce odkazuji na Konec srpna v hotelu Ozon či méně známou Massebu. (26.05.2011)

Rozporuplný a svérázný pokus o české komorní postapo a zároveň moje nostalgická vzpomínka na svého času populární pražské kino 64 U Hradeb, ve kterém jsem kdysi tuhle fantasmagorickou zajímavost viděl. Z oné pravěké projekce jsem si dodnes pamatoval jen komicky drsňáckého Mrkvičku v křiváku zasněně vzpomínajícího na hamburgery a lolitku sprostou jako dlaždič ("Nelítej tu jak píchlá šprcka!"). Jsem rád, že jsem se konečně dokopal k repríze, protože viděno dnešníma očima a z více úhlů, nabývá tahle filmová kuriozita dalších rozměrů. Samozřejmě ze spousty hledisek je Poslední přesun poloamatérská chujovina nehodná hlubšího rozboru, postavy i jejich repliky a dialogy jsou trapné až na půdu (to se týká hlavně jelimánkovského Frice a malé Novákové), jejich vulgární mluva působí jaksi nepřirozeně, křečovitě a zvuková stopa je nechutně a nepochopitelně zaprasená ohavnou kytarovou kakofonií (Koller & spol.). Na druhou stranu ale v zaprděném českém prostředí vcelku ojedinělý a tím i záslužný počin, perfektní lokace (lomy, vojenské újezdy, jeskyně, štoly, kanály, betonová sklepení a kryty), interiéry jsou i dobře barevně nasvícené, syrová a vcelku záživná atmosféra a koneckonců i (ve svých rolích) skvělí Bartoška a Mrkvička. A i když film (hlavně jeho scénář) ponejvíc připomíná víkendový nadšenecký výtvor party kámošů, v porovnání se všelijakými Kolji a jiným podobným komerčním svinstvem musím zaokrouhlit vysoko nahoru a hlasitě zvolat: "Jen houšť a víc takového menšinového bizáru!". Nejlepší dialog: "Co je vám?" "Umírám, ty kreténe!" (24.05.2019)

Jako sorry, ale tohle je přehlídka neumětelství. Když neumím natočit scénu, aby dávala smysl, tak se do filmařiny neženu. A když si navíc pořídím imbecilního střihače, který debilním střihem zabije to málo, co by snad šlo pochopit, a hodím do toho hudbu jak z nějaké diskošky, až si člověk říká, proč mají v jeskyni furt puštěný magneťák, taky to moc nepomůže. Třeba hned úvodní scéna - chlap prchá lesem. Ale chvílemi jsou v záběru vidět na krátký mžik jiné barvy kabátů, než má prchající, a není jasné, jestli ho někdo honí, nebo sleduje, nebo on někoho honí.. a do toho jsou prostřihy na Bartošku, jak si hraje na Anče z Krkonošských pohádek, jen zapomněl tu říkánku "horo horo, otevři se pro člověka poctivýho, a vydej málo z bohatství svýho". Díky zcela zmateným dialogům sice asi odvodíme, že jsme v postapo světě, ale deset let vám fakt konzervy nevydrží, aniž byste měli zdravotní problémy a smrt. Navíc vás deset let nenapadne prozkoumat podzemí, kde žijete, třeba z nudy? A ta elektřina se potom jak vyrábí? Ano, holka řekne, že je tam mikrojádro - a to se chladí jak a co se děje s odpadem? Těch otázek začíná být daleko víc, třeba proč děda lezl ven, kde se tam vzala kočka, oč vlastně postavám jde, jak zvládl v závěru filmu postavou malý Mrkvička ten náročný logistický úkol, zvlášť když si předtím prohlíží pistoli, a vůbec jsou mi motivace postav zcela neznámé. Sandra Nováková tu má 13 let, ještě nemá kozy a nemohla se ještě před kamerou svlíkat, nebo možná mohla, ale to by to musel točit Kachyňa. Takže holt ani tady nic zajímavého. Pak je tam ještě nějaká tomboy, která běhá bosá po továrně, aniž by se bála, že si zadře ocelovou šupinu do paty, a jejíž význam pro film mi rovněž uniká. Jako, ono možná v tom filmu nějaké vysvětlení asi zakódované je, ale pan režisér zapomněl na dekódovací program pro diváky, a i když se člověk pokusí to vysvětlení sám rekonstruovat na základě útržků těch pár logických vět, dojde k názoru, že jde o pěkně nepromyšlený blábol. (07.04.2019)