Ružové sny

Věřím, že si to své fanoušky najde a ani se tomu nedivím. Je to poetické, krásně natočené, s příjemnou a vhodně vybranou hudbou a taky je to slušně zahrané. Má to jednoduchý romantický příběh, ale své kouzlo má a do té poetické atmosféry skvěle pasuje. Líbily se mi i ty snové scény. A taky jsem rád za to, že navzdory námětu to není jednostranné a ani jedna skupina zde není za tu vyloženě špatnou nebo vyloženě dobrou. Asi by si to ode mě zasloužilo větší hodnocení, ale ať se snažím sebevíc, nenapadá mě důvod, za co přesně ho dát. Je to příjemné a líbilo se mi to, ale místy mi to přišlo zbytečně vleklé a zas tak moc se mi to nelíbilo, abych kvůli tomu zvedal hodnocení. Navíc podruhé už to vidět nemusím. Ale rozhodně to má něco do sebe a třeba časem zvednu hodnocení, až se mi to rozleží v hlavě. Lepší 3* (20.02.2021)

Ač v celkovém vyznění smutná romantika, působí lehce, uvolněně, ale i naivně zamilovaně a poeticky. Určitě pomáhá i letní atsmoféra, přirozený a skvělý herecký výkony, exteriéry. Velmi oceňuji, že cikáni mluvili ve filmu ve svém prostředí cikánsky a že tam byly titulky. Dušan Hanák mě svou režií udělal velkou radost.  Jedna z nejpovedenšjích romantik co jsem v poslední době viděl. (12.03.2024)

Poetika se filmu nedá upřít, hlavně díky snům hlavního hrdiny, kterého bezprostředně a přirozeně ztvárnil tehdy začínající Juraj Nvota. Cigánku, do které se zamiluje zahrála taktéž začínající Iva Bittová. Vadilo mě předabování českých herců Josefa Hlinomaze a Marie Motlové, když jejich pravý hlas znáte, těžko si na to zvyknete. Naopak Václav Babka a Libuše Havelková mluvili plynně po slovensky. Když spustili cikáni mezi sebou tu svoji hatmatilku, slovu jsem nerozuměl, ale asi to byl režisérův záměr. Růžové sny se zcela vymykají normalizační tvorbě sedmdesátých let, snímek mě ale upřímně moc nezasáhl. (13.03.2019)

Nádherný poetický snímek o pohnuté lásce mladé cikánky v dokonalém podání Bittové a pošťáckého ucha ztvárněného ještě nehereckým Nvotou využívá i nápaditých obrazových metafor k zaznemenání životního míjení dvou jinak zcela souznících milenců. Navíc plejáda vesnických figurek a až absurdních scén jakou je vana na stromě vytvářejí malý svět sám o sobě, jenž působí uprostřed normalizační degradace filmového jazyka a hlubších námětů jako zjevení. (03.12.2010)

Je príjemné zistiť, že film, ktorý ma zaujal už v dobe svojho vzniku, ma dokáže zaujať aj po toľkých rokoch. Myslím, že jeho sila tkvie v naivite a milej neohrabanosti oboch hrdinov, ktoré sú konfrontované realitou a neprajným okolím. Vidieť ušatého chlapčiska s fešnou cigánočkou a uvedomiť si, aký kus cesty obaja od tej doby urazili, je takisto zážitok. K Hanákovým filmom chovám značný rešpekt a Hapkovu hudbu neskonale obdivujem. A aj keď som u filmu viackrát všimol určitú kostrbatosť, uvedomenie si doby, v ktorej bol nakrútený ma zbavilo akýchkoľvek pochybností, že patrí do desiatky najlepších SK. (25.09.2010)