Fitzcarraldo

Přes velice náročné natáčení v exotických podmínkách, s obrovským komparsem, přes hromadící se potíže a podle všeho i hodně napjaté zákulisí došel režisér Werner Herzog až do samotného konce svého obrovského tvůrčího cíle začátkem 80. let: natočit a stvořit velkolepý film o stejně tak velkém bláznu-dobrodruhovi, který si umanul dopravit pro divoké domorodce uprostřed džungle operu. Herzogovi se ten velkolepý film stvořit podařilo a tak mu ve výsledku vůbec nemám za zlé, že stejně úspěšné završení vdechl i hlavnímu hrdinovi, jehož osud žel ve skutečnosti skončil zcela jinak. Možná víc než délky jsem se bál Klause Kinského v hlavní roli, jenž už na první pohled na mě působí negativní energií a nepříjemným šílenstvím, ale musím uznat, že v postavě Briana Fitzgeralda, která těmito vlastnostmi nakonec i oplývá, bychom si teď asi stěží dovedl představit někoho jiného a o jeho zdejším výkonu se v superlatívech píše určitě právem. Jako celek byl pro mě Fitzcarraldo fascinující podívanou, s hutnou myšlenkou, strhujícím pomalým dějem v realistickém zpracování a velkolepým závěrem... i většina těch předlouhých, nekonečných záběrů z exotické přírody nebo s plavící se lodí vyvolávala ve mě jedinečnou, silně podmanivou atmosférou. 90% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (24.03.2021)

Fitzcarralda jsem neviděl snad dvacet let, ale v hlavě mi zůstal do dnešních dnů. Nyní, po opakované projekci, jsem se opět ujistil že Herzogův opus je velkolepý film. Kinski si s chutí střihl snad jedinou veskrze kladnou roli ve své kariéře, navíc roli, se kterou se mohu plně identifikovat. Spojuje mě s ní vášeň ke klasické hudbě - i já mám mnohdy chuť vykřičet do světa, aby lidé neposlouchali zasloužilé umělce typu soudružka Vondráčková, ale aspoň někdy v sobě našli odvahu poslechnout si skutečný národní poklad, nesmrtelnou hudbu Dvořákovu. To už jsem ovšem malinko odbočil, takže zpět k tématu ;-) . Sekvenci s přesunem parníku jsem s gustem pustil své sestře, která je, co se filmového vkusu týče, naprostý barbar. A... zírala na ni se stejnou fascinací jako já. To už něco znamená :-) (29.05.2011)

Další bláznivý film Wernera Herzoga s démonicky pošukaným Klausem Kinskim v hlavní roli. Kdyby mi nebyla opera tak cizí, dal bych i víc, jen je ještě škoda, že se nedostala více ke slovu tradičně geniální hudba Popol Vuh... 7.5/10 PS: uživateli Aidane, jsem rád, že nejsem jediný komu přenášení parníku připomnělo poslední kapitolu Tarkovského Andreje Rubleva o odlévání zvonu :) (14.08.2010)

K filmu jsem se dostal dost náhodně přes stejnojmennou písničku od Legowelt. I když mě obsah zrovna moc nelákal, tak jsem se stejně z nudy rozhodnul na to podívat. Klaus Kinski sice hraje jak o život a vypadá, že asi celý natáčení byl na koksu, ale spíš mi ta jeho postava lezla na nervy. Navíc většina filmu je dost o ničem, akorát ke konci se tam najde několik docela efektních záběrů s přesunem lodi přes džungli a pak s plavbou po divoký řece. (02.05.2015)

Bezchybný Klaus Kinski v poněkud syrovém Herzogově opusu plném peřejí a žďáření. Ačkoliv základní motiv - člověk posedlý postavením opery v džungli - byl trestuhodně nevyužit, jistá síla a autentičnost hrají jako vždy v Herzogův prospěch. PS: Je skoro nezbytnost co nejdřív po zhlédnutí kouknout na Břímě snů, (08.11.2011)