Režie:
Jaroslav BalíkScénář:
Jaroslav BalíkKamera:
Viktor RůžičkaHudba:
Karel MarešHrají:
Jiří Krampol, Ida Rapaičová, Josef Vinklář, Jan Teplý st., Bořivoj Navrátil, Pavel Kříž, Miroslav Zounar, Ota Sklenčka, Jiří Kostka, Jan Vlasák, Zdeněk Ornest (více)Obsahy(1)
Snímek Filmového studia Barrandov ze života ředitelů, stranických funkcionářů a dalších výše postavených. Film popisující mj. i rodinné problémy a pracovní vytížení ředitele stavby atomové elektrárny natočil Jaroslav Balík podle svého scénáře na motivy románu Stanislava Rudolfa Běh unaveného koně. (hippyman)
Recenze (71)
Co by bylo, kdyby uvědomělých soudruhů nebylo? :) Slavilo se, chlastalo se, šukalo se... Poetické záběry jeřábů či rypadla. Ještě poetičtější plkání pana Kříže. Nezapomenutelný výkon Jiříka. A hlavně obecná čeština za kterou uděluji zasloužený (v)odpad! Vopravdu výbornej vopruz. [Challenge Tour Special 2015 - Filmový lov] ()
Gratuluji Wandrwallovi k suveréně nejstupidnějšímu argumentu, jaký jsem v diskuzích o filmu kdy četl. Film nemůžeme kritizovat, protože z Dukovan odebíráme proud. Tak to mě dostalo. Filmová publicistika by snad měla být o filmu, o režii, hereckých výkonech, kameře apod. Nikdo nepopírá fakt, že Dukovany jsou užitečné, ale to nic nemění na tom, že film je jen hloupá agitka. Já jsem taky rád, že se dnes u nás točí kdejaká americká sračka. Je to dobře, přináší to republice peníze, ale člověk musí mít vždycky právo nazvat sračku sračkou. ()
Nemůže to být jinak, než že si Balík zašel v cizině do kina, uviděl tam Manhattan a po vzoru Woody Allena, který do úvodních titulků a krásných záběrů New Yorku pustil Gershwinnovu Rhapsody in Blue, nasadil do prvních záběrů svářečů a betonových bloků elektrárny Gustava Mahlera. Žel, emočního dopadu Allenova majstrštyku nedosáhl, spíš diváka před filmem znervoznil. Film je takovým klasicky podivným socialistickým výtvorem, která má diváka vychovat, ukázat mu, že se u nás vyrábí a že nedostatky jsou, ale překonají se. Nic proti tomu, ovšem jedním z rozdílů proti kapitalismu je ten, že se u nás vyrábí, nedostatky jsou, někdy se překonávají, někdy ne, to je každého věc, ale hlavně nikdo na téhle myšlence nestaví film, kdo by na něj proboha chodil. Atomová katedrála neprovokuje přehnanou propagandou, jen je nudný, neoriginální, postavy jsou vyhroceně dobré nebo špatné, rozhovory únavné. Účastní herci nehrají vyloženě zle, Krampol v hlavní roli se nepitvoří a je snesitelný, ale to nestačí. Měl jsem co dělat, abych film dokoukal. A to jsem přivrženec jaderné energetiky! ()
Od Atomové katedrály jsem čekal něco jiného než jsem dostal. Především jsem nechtěl film politicky angažovaný a tenhle je až běda, ačkoliv prostředí filmu je v českém filmu mimořádně neokoukané. Do jaderné elektrárny totiž filmový tvůrci zavítali ojediněle, a proto si mohli odpustit silné politické podtexty vázané na tehdejší socialismus. Z filmu se tím vytratilo snad všechno, co má s filmem společného, protože to bylo, jako když se vrátíte v čase a octnete se na nějaké stranické schůzi funkcionářů. Z úst slibného hereckého obsazení padají opravdové perly, ale na nějakou zajímavou zápletku nebo rozvíjení charakterů postav se nedbalo. Slavné to nebylo ani s režií, která to všechno splácala nezáživnou až téměř dokumentární formou, bez jakékoliv šance zaujmout. Je obrovská škoda, že neokoukané prostředí jaderné elektrárny v Dukovanech dostalo takový nefér filmový úder, ze kterého se není možné hned tak vzpamatovat. Kdyby byli tvůrci soudní a neudělali jen z toho vzorově idealisticko-komunistický film, mohlo z toho být zajímavé drama s kvalitním hereckým obsazením. Jenže soudruhům se ten atomový reaktor nějak zadřel. Kde však udělali chybu, vědí jen oni sami. Odskákal to tenhle zpackaný film. 20% ()
Je to opravdu sračka. Byl jsem tam v době natáčení jako 22 kluk, co se chce stát technikem radiační bezpečnosti. Skutečný Krampol se jmenoval ing. František Hezučký a je zázrak, že to nějak dokončil a v r. 1985 jsme najeli 1. blok-jede dodnes. Pořád tam jezdili nějací papaláši jako zde Ota Sklenčka, co kouřili i v prostředí plném vodíku. Nikdo toho blba nenapomenul. Nic tehdy netěsnilo, to jsme vybojovali až v r. 1988. Byl tam šílený bordel, samej vietnamec, maďar a ožralí poláci, co srali zejména kolem reaktoru a my v tom potom šlapali. Chcali nám i na hlavu!!! Byli furt v lihu. Mohl bych psát knihu, tedy já ji už mám napsanou, to ale nikdo nevydá. Na téma Dukovan by se dal natočit velmi realistický film, třeba podobný Menzelově Kdo hledá zlaté dno. Tato přehrada jménem Dalešická nám dodává vodu. Nakonec se to povedlo a já i moji kolegové jsme přežili bez nějakého extra ozáření. Nyní jsme v důchodu a snažíme se na ten mrdník zapomenout.... ()
Reklama