Nosferatu - Fantom noci

Ze všech stran jsem slyšel 'mistr Herzog', 'geniální Klaus Kinski' či žádná kopie Murnauova Nosferata, ale jeho polemika. Pff, Phantom der Nacht se pro mě stal naprostým zklamáním. Původní Dracula (resp. Orlok) v podání Maxe Schrecka je mnohem děsivější a Kinski mu - dle mého názoru - nesahá ani po kotníky. A navíc, tak kamera a prostředí - vše mi připadá jak z laciné německé televizní produkce. (15.03.2009)

70% Od NOSFERATU jsem dostal trošku míň než jsem čekal, přesto to rozhodně není film na odpis a pozitiva rozhdoně převahují nad několika málo slabšími momenty. Jedním z nich je rozhodně sureálná nálada filmu, která se jím táhne po celou dobu a nechá vás na holičkách. Kinskiho hrabě Dracula pak působí poněkud bázlivě, Klaus Kinski vypadá úchvatně (souhlasím, že by si zasloužil víc scén) a scéna, kdy pomalu přistupuje k Harkerovi na loži (ty drápy!) je jedna z nejmrazivějších, co jsem viděl za poslední dobu. (13.12.2009)

Projekt 100 nám tento rok dal výbornou příležitost shlédnout jak Murnauův originál, tak Herzogovu předělávku Upíra z Nosferatu. Abych řekl pravdu tak na podobné experimenty moc nejsem, do kina jsem tedy vcházel s nedůvěrou, mírně zředěnou faktem, že Herzoga docela žeru. To co mi bylo podáno byla velmi zajímavá, vcelku originální a slušně poskládaná pohádka pro dospělé s atmosférou federativního koprodukčního seriálu Teta (berte s rezervou). Nezní to vábně, ale večer jsem si dobře užil a nechce se mi ani moc srovnávat s černobílou původní verzí. Největším problémem Herzogova filmu je posun hlavní postavy z temného přízraku na vybledlý, vyzáblý raneček neštěstí, který hrůzu nenažene a spíše je radno jej politovat. Co mi chybí možná ještě trochu víc je původní psychedelický nádech (filtry, zrychlené záběry, sugestivní snové scény), který mě u originálu dostal, tady je vše pomalejší, mdlejší, bezkrevnější (ne že by to bylo zase tak špatně, ale já to mám radši tak jak to bylo, protože z toho přímo mrazilo...) Zůstala tedy kostra příběhu s výbornou ale jinou atmosférou, slušnými hereckými výkony (i když Bruno je prostě anděl a andělem zůstane) a několika velmi povedenými originálními přídavky (SPOUSTA krys, morem nakažení, slavící své poslední dny opuletní hostinou, rumunští cikáni apod...) Tedy tak, film je to zajímavý, ve srovnání s originálem mi neobstál, Herzog ale přesto určitě nešlápl vedle - minimálně stojí za shlédnutí. 7,5/10 PS: upozornil bych ještě na geniální hudbu od Popol Vuh (05.03.2009)

Kdo jednou viděl ikonickou němou verzi hraběte Draculy, tedy Murnaova Nosferatu s Maxem Schreckem, nikdy na to nezapomene. Herzogovi se ale podařilo natočit dokonalý remake, kde si z původní verze vytáhl a ještě vylepšil mrtvolně bledou a zatuchle páchnoucí esenci záhrobní hrůzy a stylově se i přes barvu držel stínových  her tak typických právě pro původního Nosferatu. Dialogy nechal pouze střídmé a klidně bych si místo nich dokázal představit i tabulky s textem v němém filmu. A doslova mistrovským tahem byla volba herců,  Isabelle Adjani jako Lucy byla naprosto dokonalá a kamera  i její vizážistka ji  evidentně milovaly a všechny scény s ní jsou nezapomenutelné.  Stejně jako ty s Kinskim v roli hraběte, jehož  vlhký a mrtvolný puch je prakticky cítit i z obrazovky. Osobně jsem rád, že byl celou dobu symbolicky v masce zrůdy a jejich společná vystoupení s Lucy patří asi k tomu nejlepšímu, co bylo v rámci upírského žánru kdy natočeno. K dokonalému zážitku pak přispívají i záběry na vylidněné město plné rakví.    Pohlcující a pětihvězdné představení. (27.10.2023)

Keď si porovnáte všetky slávne adaptácie jedného z najslávnejších románov všetkých čias (napríklad tie tri najznámejšie, medzi ktoré patrí aj Herzogova), zistíte, že majú výrazne odlišnú atmosféru, rovnako charizmatických predstaviteľov sympatického vitálneho grófa a cca rovnaký dej. Ja pri každej znova a znova zisťujem, že toto nie je látka pre mňa a režisér by mohol do nej zašifrovať aj celú podstatu ľudského utrpenia a emocionálne by ma stále míňal. Aj Herzogov film je silný autorský počin, jeho rukopis je jasne čitateľný v každej scéne a niekoľkokrát nás priková ku kreslu ako Van Helsing upírov kolom do srdca. Možno silná psychologická štúdia o samote a večnom utrpení, ktoré zanecháva na človeku trvalé následky, možno atmosférické cvičenie s tieňmi, prázdnymi mestskými priestormi a hudbou, možno oboje a ešte viac. Isabelle s výraznými očnými tieňmi a gotickým lookom oživila určite nielen mŕtve grófove oči no a tie krysy mi pripadali celkom roztomilé. (17.08.2013)