David Brent: Na turné

Můj asi nejočekávanější film járu 2016, a tak, jak se u jiných současných filmů snažím očekávání srazit na minimum (a u spousty z nich je to stejně zbytečný), tak tady jsem chtěl naopak dostat jen to nejlepší, protože Gervais to ani jinak neumí. Mno a... a? A je to pecka (uuf) :-) A i když z toho spíš "smrdí" Derek, Rickyho pozdější seriál, než originální Kancl, tak je člověk prostě rád, že má toho Brenťáka po letech zase zpátky (a že se za něj může zase cítit trapně :-). Ten film má neskutečnej good feeling, a i když třeba ve vás nevybuchují záchvaty smíchu, tak ten úsměv z obličeje nesleze až do konce. Navíc se přistihnete, že tomu chlápkovi ten úspěch v showbizu fakt přejete (i když Brent kecá, když říká, že je jeho kariéra na hovno, všakže :-). Kurde, a to jsem chtěl napsat nějakej ftipnej komentář, ale člověk se po zhlédnutí cítí tak nějak vesele smutně a smutně vesele, tak jako, a to jsem tohle přízvisko fakt nechtěl nikdy použít, smutnej klaun David Brent po konci Tour. (Velkej dík Perverzovi za titule ;-). "Call me nigga." (09.01.2017)

v podstatě neskutečně smutné, ale komediálně geniální... Tohleto vymyslit a převést na plátno... klobouk na genitálie... Famózní texty veškerých songů, ve kterých naráží naivita a upřímnost na naprostou hloupost, degradaci a pozurážení všeho, čeho se písnička týká... nutkání překlenout trapné ticho ještě trapnější hláškou či vtípkem a totální společenská ignorance číní z Brenta jednu z neunikátnějších figur součesné komedie a tento film jenom potvrzuje, co Kancl začal... (13.01.2017)

Gervais vysperkoval trapnost do dokonalosti. Miestami som sa sam citil neprijemne :) Vynikajuca praca a bravurne vytvorene situacie, ktore spolu so soundtrackom ladia ako skvele songy Foregone Conclusion Mark II. I found myself again and I started to do what I do best: Entertain. (13.06.2017)

Veľmi príjemný návrat za jednou z najlepších televíznych sérií. Gervaisa a jeho humor mám rád. Všetka tá snaha byť nekorektný sa v jeho televíznej a filmovej tvorbe pretvára do podoby veľmi citlivej a ľudskej. David Brent lezie každému na nervy, pod povrchom ale túži byť ľúbený. Jediné čo mi nejde do hlavy je, že prečo sa tie jeho piesne nikomu nepáčili. Niektoré sú tak výborné, až mi išli slzy do očí. Dávam plný počet, pretože skrátka David Brent a jeho Lady Gypsy:) (12.12.2016)

Pro všechny fanoušky Kanclu povinnost, ačkoli mnozí budou zřejmě stejně jako já mírně v rozpacích. David Brent se alespoň na chvíli vrátil a přivedl s sebou dobře známý nekorektní humor, prokládaný tíživými momenty zmaru a trapnosti. Přesto to vše působí mnohem méně přirozeně, než v původním seriálu. Kancl jsem si zamiloval hlavně pro jeho neopakovatelnou atmosféru a pocit "skutečnosti". Starý dobrý seriálový Brent z Wernham Hogg byl rozporuplnou (spíše nesympatickou) figurkou, s níž se život přes všechny vtipné momenty nepáral. Tomu novému, filmovému, nasadil Gervais lidštější masku, přičemž celý film vyznívá mnohem smířlivěji a optimističtěji, než tomu bylo u seriálu. Zřejmě nám Ricky s přibývajícím věkem trochu změkl. Tím však nechci Life on the Road příliš kritizovat, jedná se spíš o názor skalního fanouška britského Kanclu. Uznávám, že jsem se u filmu bavil stokrát víc než u drtivé většiny současných komedií, přičemž některým scénám se dokonce podařilo navázat na atmosféru původního seriálu. (15.12.2016)