Kapitola osmá: Bitva u Starcourtu (S03E08)

Príbeh: Budúcnosť sveta v rukách výnimočných detí. Prevedenie: Epické finále. Boje na všetkých frontoch. Scéna s "Never Ending Story" sa určite zapíše do histórie kinematografie. Pocity: Ja sa zrejme tretí raz budem opakovať ale presne takto si predstavujem ukončenie epickej série. Malo to jednoducho všetko čo to malo mať. A finálna emócia bola o to silnejšia že sa prejavilo dobro aj tam kde by ste to vôbec nečakali. 100% (29.01.2021)

Ještě 20 minut před koncem jsem byl jasně rozhodnutý, že se seriálem už končím....Ale potitulková scéna to naštěstí všechno napravila... Nejlepší postava si přece nezasloužila umřít! .... Ale neměl někdo důležitý umřít? Myslím si, že jo... ....Někdo na kom mi opravdu záleželo a nakonec nic..:/ ..... Teda až na Billyho, měl jsem ho rád, ale přece jen to byl záporák( ale zatraceně charismatický!)...... Finále se tak neneslo v předchozích výborných dílech... 80% za finále... 90% za celou sérii... (07.07.2019)

Dobre, záver ma v podstate ničím neprekvapil, čo je na jednej strane asi aj dobre. Vzhľadom na to, že mi štýl rozprávania aj atmosféry tretej série sadol, tak som rád, že záver tento pocit nijako nenabúral. Najvyššie hodnotenie dostáva za niekoľko vynikajúcich scén, Neverending Story je možno najlepší moment celého seriálu. Záverečná dvadsaťminútovka dala spomenúť na koniec Návratu kráľa a no a záverečná potitulková scéna je proste len štandartný cliffhanger, bez ktorého by som sa obišiel a mohla ním začať napríklad až štvrtá séria. 90% (18.07.2019)

... a pořád to stejné, jako v první i druhé sérii... pořád ty nesympatický fakani s šílenejma xichtama, na který se nedá koukat, děsivě šablonovité, patetické, silácká kecy o prdu a pořád dokola a dokola... určitě bude čtvrtá a pátá série... se stejným scénářem, není třeba nic novýho vymejšlet, je to jako Nemocnice na kraji města.... (jedna hvězda za velmi dobré retro reálie) tak ten konec, ze kterýho stříkal patos a syntetické emoce, to ne, to se nedá ani jsem to nedokoukal, škoda (05.07.2019)

"There's something I've been wanting to talk to you both about - and I know this is a difficult conversation. But I care about you both very much. And I know you care about each other very much and that's why it's important that we set these boundaries moving forward so we can build an environment, where we ALL feel comfortable, trusted and open to sharing our feelings. Feelings. Jesus. The truth is, for so long, I'd forgotten what those even were. I've been stuck in one place - in a cave, you might say. A deep dark cave. And then, I left some Eggos out in the woods and you came into my life and... for the first time in a long time, I started to feel things again. I started to feel happy. But lately, I guess I've been feeling... distant from you. Like you're pulling away from me or something. I miss playing board games every night, making triple-decker Eggo extravaganzas at sunrise, watching westerns together before we doze off. But I know you're getting older, growing, changing. And I guess... if i'm being really honest, that's what scares me. I don't want things to change. So I think maybe that's why I came here, to try to maybe... stop that change. To turn back the clock. To make things go back to how they were. But I know that's naive. It's just... not how life works. It's moving. Always moving whether you like it or not. And yeah, sometimes it's painful. Sometimes it's sad and sometimes it's surprising. Happy. So you know what? Keep on growing up, kid. Don't let me stop you. Make mistakes, learn from 'em, and when life hurts you - because it will - remember the hurt. The hurt is good. It means you're out of that cave. But, please, if you don't mind, for the sake of your poor old dad, keep the door open three inches." (12.07.2019)