Bomba

Hlavní myšlenka filmu není nikterak nová, ale přesto je stále působivá svou pravdivostí. Říká, že ve chvíli nejvyššího nebezpečí se projeví skutečné povahy lidí, a že situace, které by jinak zrály měsíce nebo i léta, se vyhrotí a vyřeší v několika málo hodinách. Autoři filmu si vybrali pro vyjádření této myšlenky několik zajímavých lidských typů a životních osudů. Řeší zde problém lehkomyslného buldozeristy Sejka. Ukazují nepěkné životní podmínky rodiny zedníka Prokopa. Vytvářejí pěknou postavu obětavého políra Vokáče, proti kterému stavějí některé záporné zjevy našeho dnešního života: bývalého hostinského a trojici špatných dělníků, kteří mají od alkoholismu jen krok ke krádeži a téměř vraždě. Mnoho dalších osudů a situací ukazuje film zkratkovitě nebo náznakově. Je však třeba říci, že mnohé z toho, co autoři zamýšleli, nevyšlo na plných sto procent ani ve scénaři, ani v práci režiséra a herců. Ze zajímavého námětu, založeného na novinářské zprávičce, by se jistě dalo vytěžit více. Filmový přehled 50/1957 (20.11.2007)

Potenciální slabina v podobě méně atraktivního rozjezdu v prvních 20ti minutách zde je a taky jsem si říkal, že by snímek vyzněl zajímavěji, kdyby snímek neskončil happy endem dle hollywoodského vzoru (pár vteřin to na odlišný závěr i vypadá) a ještě by víc pak prohloubil celé drama včetně motivu hrdinství. Připadá mi, jako kdyby tam byl závěr vložen násilně na příkaz shůry a pohřbil i rýsující se myšlenku o tom, že nějaký život končí a jiný začíná, která se Balíkovi po střihu z lomu do porodnice rýsovala. Ale díky dobrému scénáři s rozpracováním psychologie postav na pozadí malého existenciálního „thrilleru“, slušné filmařině či excelentnímu výkonu Zdeňka Štěpánka, v roli muže činu s osobním dramatem i zkušeností z koncentračního tábora, mě Bomba (snad až na pár scén ze začátku filmu) slušně přikovala a po skončení jsem byl spokojen. Námět s pozůstalou zakopanou hrozbou 2. světové války byl silně aktuální v době vzniku, níž zůstává poplatné i vyznění filmu a některé využité filmařské postupy. Přesto na mě coby napínavý biják, i s kapkou dramatu navíc, fungovala i v nadčasové rovině. Ukázka lidského alibismu podvratné trojice v čele s hláškou „My jsme jenom kradli!“ pobavila. Do těchto vod starších černobílých filmů pro pamětníky nahlížím z času na čas stále rád a tento jsem dnes viděl poprvé. [75%] (29.01.2023)

Milý snímek o tom, kterak si pracující třída hravě poradí i s tou nejnečekanější událostí a obtíží a bez zaváhání nasadí své životy pro socialistickou vlast. Tarkovského Dnes se nikam nejede na stejné téma je přece jenom o kapánek lepší, ale i tenhle film má svoje kouzlo. Především věčně opilý, neschopný a extrémně zbabělý Zajíc Vlastimila Brodského je postava k pohledání. (08.12.2006)

Jasně, je to dobové, takže trochu toho budovatelství tam je, byť podstatně méně, než by jeden čekal. Také rozjezd je zdlouhavý, zabere skoro půl filmu, ale leccos zachrání herecké výkony. Fluktulant Martina Růžka je zábavný. Zdeněk Štěpánek zvládl rvačku s přehledem Jeana Gabina. A nakonec je to docela drama. Jízda náklaďáku vylidněným městem s bombou hrozící výbuchem na korbě je možná takový český ohlas na Mzdu strachu. Jana Štěpánková zde má neuvěřitelný sex-appeal. A po vší té dnešní elektronické muzice je osvěžující slyšet hudbu zahranou Filmovým synfonickým orchestrem pod taktovkou Františka Belfína. (07.09.2019)

Přes soustavné výslovné moralizování docela podařený napínavý film o zneškodňování nevybuchlé letecké pumy zdařile rozvíjí košatou civilní expozici v nadešlé mezní situaci. Problémy všedního dne se tváří v tvář možné zkáze odhalují jako zanedbatelné, po léta nekultivované, ba drolené vztahy se zázračně upevňují a právě tak, jako ti, kteří se již dříve osvědčili, i nyní potvrzují svou věrnost, přesvědčují ti nedůvěryhodní o své nespolehlivosti. (10.02.2024)