Krátký film o lásce

Krátky film o láske by sa mohol odohrať aj na našich kedysi ošarpaných, dnes zateplovaných sídliskách. Kieslowskeho unikátny art film, pretože rozpráva o láske mladého chlapca ku skúsenej žene, čo bude každému teenagerovi viac ako povedomé a tým pádom je film prístupný aj mladšiemu obecenstvu, ktoré síce možno nepochopí úplne všetko, ale prežije ho intenzívnejšie ako skúsený divák. Štrukturálne a naratívne rozbory sú síce k veci, ale keďže je tento film hlavne o hĺbke a prapodstate citov (lásky) , až tak na mi na nich nezáleží, ako filmovým teoretikom. To usudzujem po druhom zhliadnutí po nejakom čase. (03.06.2012)

Oprvadu nevím, jak se s tímto filmem (a několika dalšími) popasovat v komentáři - zasloužil by si nějakou esej nebo studii, na což jsem prostě "malý pívo". Takže jen několik z kontextu vytržených postřehů: hrdý zástupce "polského rozměru" ve filmu, hodnotný snímek zasluhující plnou pozornost (ne doma v posteli, ale v kině, ve filmovém klubu, prostě na plátně), dotýkající se příběh, občasné jemné humorné scény podporují dramatičnost děje. Zbytečně brečet nad rozlitým mlékem. (27.02.2012)

Film přesouvající formální motiv snímku Okno do dvora z klasické narace do art cinema narace tematizuje samotné voyeuristické sledování na několika rovinách - vizuální, audiální a bezprostřední, přičemž nezůstává jen u žánrového využití, ale po důkladné ritualizaci celého mladíkova sledování celý koncept komplikuje jeho prozrazením druhé straně. Z jednostranného Hitchcockova konceptu „pozorovat a nebýt pozorován“ tak postupně přechází do mnohem problematičtější formy „pozorovat; být pozorován; toužit být pozorován“, kdy se komunikační model s mluvčím, který oslovuje hypotetického adresáta, jenž na druhé straně vůbec nemusí být (snaha ženy kontaktovat chlapce prostřednictvím dosavadních „kanálů“). Formální systém navíc celý model ještě komplikuje postavou chlapcovy bytné, která poté, co se pasivní „jen pozorující“ hrdina stane „aktivním pozorovaným“, přejímá roli voyeura - pasivního pozorovatele, který je ve struktuře nezbytný, protože konvenuje s pozicí nás jako diváků filmu. (22.04.2007)

Vďaka týmto osemdesiatim šiestim minútam som sa zamiloval do Grazyny S., obdivujem Olafa L. a s pokorou mi opakovane došlo, že Kryzstof K. rozumel rovnako ženám i mužom. Nie je nič jednoduchšie a zložitejšie ako láska, nič krajšie a bolestnejšie ako láska, nič prchavejšie a zásadnejšie ako láska. Nie je nič ako LÁSKA. (05.06.2009)

Je krátký ... ale vypráví o LÁSCE ? Možná je spíš zjitřeným poetickým příběhem o POTŘEBĚ lásky - nebo jakéhokoli blízkého vztahu ... o závislosti ... a o strachu ze samoty ... jako když se předčasně zestárlá žena bojí usínat, pokud je vedlejší pokoj prázdný. V chování všech protagonistů lze najít určité chorobné znaky - ale co je vlastně měřítkem normálnosti ? Na každý pád se jedná o velice zraňující a traumatizující historku - o iluzi lásky, která ubližuje jak objektu své touhy ... tak i sama sobě. Na mě působila dosti depresivně - možná víc, nežli zamýšlela. (18.11.2013)