Skrytá čísla

Výborný film o rebelkách, co se nebály měnit společnost kolem nich. Dvě hodiny čiré zábavy bez jediného hluchého místa. V tomhle ohledu mi to připomnělo The Help. Hidden Figures sice nedělá nic revolučního, ale má skvělý příběh, herce a atmosféru, díky kterým se film bude líbit i těm, co normálně tenhle typ filmu nevyhledávají. (20.05.2018)

Za mě spokojenost. Nečekala jsem od filmu nic víc, ale ani nic míň, naprosto to naplnilo moje očekávání. Svižně to utíká, nenudíte se a navíc to má super soundtrack. Co se týče obsazení, tak tam jsem si taky nemohla stěžovat, všechno mi to sedlo. Příběh jako takový je fajn, i když je to podle skutečných událostí, tak mi to místy přišlo až neuvěřitelné, ale beru to. Lepší 4* (13.02.2017)

Vyrovnávání se se svou minulostí gerojů z jůesej mě fakticky nezajímá, na což jsem ukrutně nadával u oscarové břeče 12 let v řetězech. Tady je to o nečem jiným, protože český divák se necítí toliko znásilněn. Oproti skorooscarovému Nespoutanému Djangovi, kde si Tarantino tématiku vyloženě kroutí k divákovu pobavení, tady hraje rasismus 50/50 ku úplně jinému historickému milníku, takže i když je segregace divákovi cpána co chvíla, celkový dojem z filmu mně to kazilo jen malinko, což bude spojeno i s jistým zadostiučiňujícím efektem, který ale, jak znám pány akademiky, může být právě tím pouze skorooscarovým. Přes pomalejší rozjezd se mi Hidden Figures líbily, protože je to především z pohledu "Star Wars" poučný film. Zde je nominace na Oscar smysluplná, ale odbouraný rozhodně nejsem. 75% (29.01.2017)

Skrytá čísla jsou primitivní film, kde všichni černoši jsou urážlivě banálně dobří, jen běloši mají "výsadu" být komplikované, ambivalentní postavy s nejednoznačnými postoji. Černoši tu opravdu slouží jako pouhý motiv, vůči kterému se bílá společnost má nějak definovat - ale sami jsou většinou pasivní a jen čekají, kdy je bílí konečně ocení (a samozřejmě je to Kevin Costner, kdo hrdinně zařídí černým záchodky, protože hrdinka nebyla za měsíce času schopná nic říct). A pokud něčeho aktivně dosáhnou, tak díky benevolenci bílých postav, se kterými se setkají. Něco jiného je kvalitní drama, které je mírně uměle vybráno jako reprezentant "černé" kinematografie typu Moonlight. Skrytá čísla jsou ale film bílý jak padlý sníh (ostatně bílí jsou prakticky všichni, kdo stáli za kamerou), který leda cynicky a pokrytecky využívá své téma. (26.02.2017)

Tři ženy, NASA, matematika, humor a období segregace. Rozhodně nejpozitivnější z letošních oscarových filmů. Čas od času si ho pustím, abych si zlepšil den, protože tolik ve výsledku pozitivní energie a radosti z úspěchu, člověk nevidí často. Tenhle film má dvě tváře, první je sledování hlavní trojice žen, které se postupně prosazují na lepší pozice v NASA a v odhlečeném tónu sledujeme jejich příběh. Druhá tvář je společenská, kdy se opět vrací mírná reflexe a zdvižené obočí nad obdobím segregace v Americe. Nebyla to pěkná doba a je dobré, si to opakovat. Navíc až neskutečný příběh trojice barevných žen dodává celé absurditě tehdejšího systému zajímavý podtext a věrohodnější pohled na běžný život. Tenhle pohled navíc v důsledku dokresluje, čím byly vesmírné lety ve své době pro společnost. Byl to důvod, proč segregaci překlenout, protože skutečný nepřítel byl tam venku (resp. nad hlavami) a celá Amerika chtěla něčeho dosáhnout. Tohle sjednocení národa mi dnes chybí a zajímá mě, zda bude někdy dostatečně nahrazeno. Možná jednou, bude podobný pohled nejen v rámci jednoho národa, ale také celé planety. (02.04.2017)