Pět hříšníků

Dobrý nástup-honička v opuštěných předměstských ulicích, pak lidová hospoda na rohu se sešlostí životem semletých štamgastů. Skvělá první povídka, působivě výtvarně podaná, rozbité městečko, kterým prošla fronta (snad nějaké likvidované městečko někde v pohraničním pásmu?), rozestavování židlí pro soud ve vymláceném kostele, pohledy mezi souzeným a písařem Lohniským. Tato povídka je za 5*. Pak film bohužel ztrácí na tempu i působivosti. Už druhá povídka, s triem skvělých herců a zajímavým námětem, je více než rozpačitá. Občas to zajiskří (úřednický ruch v několikapatrové budově), ale přes průměr se to již jako celek nedostane. Škoda. (12.12.2010)

Relativně dobře udělaný povídkový film o partě zejména vysloužilců 1. svět. války vyprávějících si v hospodě. Příběh Václava Lohninského mě úplně dostal, ten je jasně za 5. Bohužel ostatní povídky buď nemají sílu, nebo jsou strašně utahané a plné přehrávání. Povídka s Kemrem má naopak trošku milého vtipu, takže si oddechnete od vzpomínek na válku. V porovnání s tím hovnem co se dneska vydává za povídkové filmy je to neskutečně dobré, v porovnáním s tím co se udělalo v 60.tých letech(Spalovač...) je to průměr. (20.05.2010)

Probuďte se, lidé, to je skvělý film o svědomí a vině! V pochybné nálevně, uprostřed pošmourné noci v blíže neurčené době (První republika?), se hraje na pravdu. Příběhy osobního selhání, které si štamgasti, hostinský i náhodný host vyprávějí, jsou paradoxní až absurdní, ale vytěsnit se nedají. Zmírnit hlas svědomí může jen sdílení traumatu s ostatními... Hru porušil poslední host, který nepochopil, že žádáš-li po ostatních odpuštění, nemůžeš je zároveň soudit... Film se formálně člení do čtyř retrospektivních příběhů, spojených banálními "konverzačkami" v hospodě a vrcholících jednoduchou katarzí. Příběhy jsou natočeny ve velmi působivých exteriérech (rozstřílené město Doupov, zasněžená stráň s mohutnou šibenicí, hořící frontové pole, ničené nekonečným bombardováním, karlovarská promenáda, surrealisticky působící dvorana kostela sv. Maří Magdalény na Malé Straně v Praze), záběry jsou výtvarně stylizované a odehrávají se téměř bez dialogů. Film umocňuje vynikající kamera, hudba Ivana Řezáče (škoda, že skladatel měl v českém filmu tak málo příležitostí), a pozoruhodné herecké výkony v netradičních obsazeních (Jan Skopeček a Václav Lohniský v charakterních rolích). (03.04.2021)

Nevím jestli je slabá předloha nebo to zavinil Balík ale povídkový film je pro mne nepřesvědčivý zdlouhavý a neuvěřitelně nudný.Když si k tomu přidáte disharmonickou hudbu a domršený zvuk,kdy buď neslyšíte co postavy říkají, nebo se sháníte po ovladači, abyste film ztlumili, tak nezbývá než dát 40 %. (07.03.2009)

Nechvalně proslulý režisér-soudruh Jaroslav Balík se do přehledu toho nejlepšího z československého filmu zapsal romantickými dramaty Romeo a Julie na konci listopadu a Milenci v roce jedna, ale jak je vidět, ještě před tím se velice kvalitně nechal vést na nové vlně 60. let. Tenhle film sám znehodnocuje svůj profil mimo jiné povrchním zařazením Povídkový / Drama, tvářící se spolu s krátkým popiskem a zvláštním dobovým plakátkem jako něco právem nenápadného a zapomenutého. Přitom jde o velice zdařilý kousek, kterému lze navíc dodat přívlastky "válečný", "kriminální" a klidně i "psychologický". ... ,,Proč bych měl litovat jednoho člověka, když je kolem tolik mrtvejch?" Existenciálně vypjatá atmosféra v hospodě s hledaným zločincem (v podání nedávno zesnulého Ilji Racka) a čtyřmi štamgasty, za nimiž se skrývají vrahové z 1. světové války. Jednou účast na nespravedlivém rozsudku smrti, jednou rozhodnutí nezachránit člověka v nouzi (docela drsné psychologické ztvárnění uprostřed válečných hrůz v zákopu, vynikající výkony Hrušínského, Holého a Vosky snad bez jediného slova), jednou neodhalený pokus o vraždu ze žárlivosti (Jan Skopeček v netypické poloze), nakonec satirická příhoda s úředníčkem v podání Josefa Kemra. V jednotlivých povídkách chybí klasické dialogy, důraz je klazen na atmosféru a psychologické prožívání, podpořené ve výsledním snímku velice působivou kamerou a hudbou Ivana Řezáče. Koho zaujaly netypicky laděné válečné filmy téže doby jako např. Transport z ráje nebo Démanty noci, ať volným krokem vstoupí i do společnosti Pěti hříšníků. Škoda tak nevýrazného uzavření té linky ze součanosti a současně celého filmu. 80% (04.08.2018)