Režie:
Jaroslav BalíkKamera:
Josef HanušHudba:
Ivan ŘezáčHrají:
Rudolf Hrušínský, Josef Kemr, Václav Lohniský, Jan Skopeček, Ilja Racek, Václav Voska, Jiří Vršťala, Jiří Holý, Bohumil Šmída, Věra Tichánková (více)Obsahy(1)
Povídkový snímek zkoumá často tragický dopad předsudků či podezírání, které opírají jen vzhled lidské tváře. Hosté v jedné zapadlé hospůdce líčí vlastní zkušenosti s takovými případy, navíc ovlivněnými zážitky z první světové války... (oficiální text distributora)
Recenze (27)
Spousta hluchoty, chození od ničeho k ničemu. Přesto, že se herci snažili, vůbec to nemělo čím zaujmout, jen protivné pazvuky mne občas probraly z letargie a polospánku. Je to taková podivná psychostudie, kde se moc řečí nevede. Pro mne k ničemu. Nesrozumitelné. ()
První dvě povídky- Lohniský a Hrušínského ruka jsou brilantní, ale povídky se Skopečkem a Kemrem-( obě takové neživé) nestály za nic a srazily tak mé hodnocení ()
Zapomenutý film,ale dobrý.Skvělá atmosféra.Siné příběhy. ()
Povedené a neprávem zapomenuté a zadupané někde hluboko v archivech. ()
“Probuď se! Probuď se, člověče!” Pro mě to rozhodně nebylo nekoukatelné, hluché nebo nudné. Jednotlivé příběhy mohou vypadat banálně, ale řeší závažná témata, jsou dost povedené výtvarně, a že traumatické vzpomínky na válečnou nebo byrokratickou mašinérii nedoprovází Schubertova serenáda, ale pazvuky a protivná hudba, považuju spíš za plus. Hodně slušné 4* ()
Není to špatný film, i když to zestárlo. Dobří jsou herci Hrušínský, Skopeček, Lohniský, Kemr, Boř.Navrátil, Tichánková , Raceka další, už pro ně to stojí vidět. ()
Probuďte se, lidé, to je skvělý film o svědomí a vině! V pochybné nálevně, uprostřed pošmourné noci v blíže neurčené době (První republika?), se hraje na pravdu. Příběhy osobního selhání, které si štamgasti, hostinský i náhodný host vyprávějí, jsou paradoxní až absurdní, ale vytěsnit se nedají. Zmírnit hlas svědomí může jen sdílení traumatu s ostatními... Hru porušil poslední host, který nepochopil, že žádáš-li po ostatních odpuštění, nemůžeš je zároveň soudit... Film se formálně člení do čtyř retrospektivních příběhů, spojených banálními "konverzačkami" v hospodě a vrcholících jednoduchou katarzí. Příběhy jsou natočeny ve velmi působivých exteriérech (rozstřílené město Doupov, zasněžená stráň s mohutnou šibenicí, hořící frontové pole, ničené nekonečným bombardováním, karlovarská promenáda, surrealisticky působící dvorana kostela sv. Maří Magdalény na Malé Straně v Praze), záběry jsou výtvarně stylizované a odehrávají se téměř bez dialogů. Film umocňuje vynikající kamera, hudba Ivana Řezáče (škoda, že skladatel měl v českém filmu tak málo příležitostí), a pozoruhodné herecké výkony v netradičních obsazeních (Jan Skopeček a Václav Lohniský v charakterních rolích). ()