O princezně, která ráčkovala

I já jsem svého času, i když jen krátce, sjížděl koženkovou sesli v ordinaci paní logopedky. Pravda, byl jsem sice coby robustní ráčkující raubíř a rošťák v jedné osobě tehdy směšně mlád, čili výraznějších vzpomínek by se v mém mozku ani Leův vpravdě špičkový Inception crew dnes takříkajíc nedořezal, nicméně na kultovním statusu této malé velké pohádky dodnes zarputile trvám! Skvělá Iva Janžurová (to je ztělesněná hypochondrie), obrněný zahradník Čenda a hlavně "Krampoul". I díky němu je 'Královské reggae' i po tolika letech na domácí scéně nezpochybnitelnou popkulturní legendou. Svým způsobem to lze vnímat jako neotřelou retro alternativu vůči Vlastíku Plamínkovi. Zkrátka svého druhu terapie. No a zároveň možná i diagnóza :) (07.05.2012)

O princezně, která ráčkovala, ta pohádka mě nikdy příliš neoslovila. Chudý televizní formát je nepřehlédnutelný. Dagmar má jiné přednosti, než býti princeznou. A Krampol je kapitola sama pro sebe. Podbízivá popová hudba mi spíše nahání husí kůži, rytmus i slova se výrazně míjí účinkem. Moderní, byť třicet let nazpátek, doba i společenské neduhy jsou naroubovány na pohádkový vzorec a k dětskému publiku má snad i nějaký ten výchovný charakter. Hlavní postavou nuzné pohádky je Kryštof (zajímavý Jan Čenský), zhrzený zahradník. Chudoba a povýšenost nejsou dobrými zaměstnavateli, přesto strnule setrvává v kakofonii rozmarů a nástrah. Druhým bodem nepravděpodobné romance je princezna Karolína II. (atraktivní Dagmar Patrasová), zhýčkaný rozmazlenec. I vrtochy lze mávnutím proutku odstranit, pokud je v dohledné blízkosti nechtěná a nenasytná hrozba. K odlehčení atmosféry slouží královna Karolína I. (zajímavá Iva Janžurová), nenapravitelný hypochondr, který lehkomyslně vytlačuje ze své mysli každý potencionální rozpor s osudem své dětinské dcerky. Druhým odlehčením je pan rádce (Jiří Krampol). Systematicky a bez skrupulí se zmocňuje veškerého movitého i nemovitého bohatství zchudlého království. Již jen samotná královská koruna na vznešené hlavě schází. Šibalem království je chůva (příjemná Jiřina Bohdalová), Kryštofova matka s vlastním plánem na ozdravení královské hypochondrie. Výčet postav ukončuje zločinec (Rudolf Hrušínský ml.) s probuzeným hlasem svědomí a princ (Jan Kuželka), jediný přihlášený i odmítnutý po ustanovení královských zásnub. Modernější neznamená vždy lepší. Snaha je pochopitelná, výsledek je dětinský, ale snad pomůže svému účelu. (20.09.2017)

Tohle byla taková jednoduchá hudební a především televizní pohádka na nedělní odpoledne. Televizní byla svou jednoduchou výpravou, chudými kulisami a zvláštně orvanými kostýmy. Slušné obsazení podalo slabé herecké výkony (možná dle scénáře a na pokyn režiséra) a celé mi to místy přišlo jako sebeparodie. Založit komedii na tom, že všichni ráčkují a u toho se podivně pitvoří, je odvážné. Mělo by se ale počítat s tím, že to nemusí klapnout… jako se stalo tady. Jednu hvězdu za to, že mě to jako dítě několikrát pobavilo a druhou za písničky, které se staly hodně známé a jako děti jsme některé z nich měly na deskách a občas poslouchaly. Kdo ráčkující princeznu neviděl, o nic nepřišel, doporučovat není třeba. (05.05.2024)

To bylo království opravdu k pohledání, i kdyby jeden prstíčkem hrabal, tak takové nenajde. Vlastně je to úplně jednoduchá pohádka, ale vtipná a kouzelná. Královské regee je průdce nakažlivá písnička. Jen tak ji z hlavy nedostanete. Krampol byl jako královský rada perfektní figurka. Toho překoná snad jen Súrio Mário Voříšek. (09.09.2020)

Slušná studiová pohádka z poloviny 80. let, která utkví v paměti díky komediální nadsázce scénáře, několika chytlavým písničkám a hereckému obsazení v čele s Ivou Janžurovou a intrikujícím Jiřím Krampolem coby rádcem. Hlavní hudební motiv zpívaný protagonisty příběhu se dostal do všeobecného povědomí - písnička Královské reggae nejspíš zůstane i v budoucnu evergreenem. Celkový dojem: 60 %. (25.05.2008)