Režie:
David JacobsonKamera:
Chris ManleyHrají:
Jeremy Renner, Bruce Davison, Artel Great, Dionysio Basco, Archie Howard, Sean Blakemore, Beau Clark, Lily Knight, Christina PayanoObsahy(1)
Řezník. Zvíře. Monstrum. Pravdivý příběh masového vraha přezdívaného děs přírody. Mezi jeho narozením v letech 1960 a smrtí v roce 1994, kdy zemřel rukou spolubydlícího ve vězení, Jeffrey Dahmer proslul vraždou sedmnácti mladých mužů. Byl kanibalem, který čtvrtil a konzumoval své oběti, za což byl posléze odsouzen na doživotí. Co se musí stát, aby se z citlivého člověka stalo monstrum? O tom všem vypráví ojedinělý filmový projekt Dahmer. (Intersonic)
(více)Videa (2)
Recenze (86)
U hodnocení a psaní komentáře jsem byl vážně na rozpacích. Jeremy Renner byl vážně fantastický a kolikrát mi přišlo, že je to jen jeho pseudonym. Jak už tady někdo psal, není to životopis jako takový, ale spíš pár dní ze života homosexuálního úchylného vraha s poměrně nezvyklými a o to brutálnějšími mučícími metodami. Ale líbí se mi, jak je současnost pojímaná ve filmu prokládána ústřižky z jeho mladších let. Jen díky jeho aktuálnímu zevnějšku se však v ději neztratíte, což je důkaz, že ho jeho morbidní úchylky provázely zřejmě od puberty. ()
Hrozně mě bavilo sledovat vraha s homosexuální orientací a to jen proto, že byl dobře zahraný. Líbili se mi dialogy, mají nápad. Jeremy tady zahrál chudáčka, který má v duchu jinou tvář. A to tvář zajímavého vraha. Líbila se mi kamera a střih. Chvíli mi vadili flashbacky, ale pak už začali být přehledné a zapadali mi do mysli hlavního hrdiny. Hodně mi tu chybělo jeho zatčení, o kterém je pak zmíňka před titulky. ()
Vážení přátelé...3,5*... Renner byl vybrán skvěle - Na Dahmera je neskutečně podobný a hraje ho opravdu mistrně. Problém je spíš ve scénaři a tak trochu v režii. Film se totiž nesnaží nijak mapovat, chonologicky vytyčit a zpřehlednit...Nic takového. Tento film je spíš takovým shlukem událostí z Dahmerova života. Shlukem bez začátku a konce. Prostě do jeho života na chvilku vstoupíme, zkoukneme co je zrovna vidět a zase z něj vystoupíme. Bez jiných ambic. Toť vše. Zkrátka filmu chybí příběh a to je asi ten hlavní mínus celého filmu. A je to škoda, protože mít to příběh a větší spád, mohla to být fakt pecka. ()
Mohl to být fascinující pohled na život jednoho z nejznámějších amerických sériových vrahů, ale bohužel... Kde je ve filmu popsáno jeho dětství? Vztah s rodiči? Jeho pocity zanedbání, když se narodil jeho bratr? Jak je to s jeho fascinací hmyzu a mrtvých zvířat? Kde byl vývoj jeho postavy? A co více se zaměřit na jeho kanibalismus? To vše jsou věci, které by měly být zahrnuty ve filmu. Místo toho jsem viděla film z jedné, nebo dvou nocí jeho života, kombinovaný s řadou flashbacků, které byly úplně zbytečné, protože to nebyly nijak významné události. V jeho životě se stalo tolik zajímavých událostí, které ve filmu bohužel nenajdete... Zbytečný film, raději si o Jeffreym přečtěte knihu. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (13)
- Vo filme používa polícia Milwaukee čiernobiele autá. V tom čase však mala tamojšia polícia iba biele, čiernu farbu pridala až v roku 2008. (misterz)
- Sexuálnimi preferenciami Dahmera bol brutálny sadizmus, domosexualita, erotická asfyxia, orgánový fetišizmus, nekrosadizmus a nekrofília. (Carol Pifková)
- Pri výsluchu Dahmer detailne popisoval svoje činy bez prestávky 6 hodín. (Carol Pifková)
Celou dobu přemýšlím, jestli je dobře nebo ne, že tvůrci film otvírají spoilerem. Reálně je asi nemožné zařídit si diváka, který by z novin a filmů a ázetkvízů a podobně nevěděl, kdo to je Dahmer a co udělal, ale coby kdyby. Skladebně a filosoficky: Bylo by od tvůrců více protřelé, kdyby někoho nejprve ukázali, jak balí čokoládové Santa Clause do staniolu, a potom pomalu odhalili, že je to sériový vrah, a nebo je rafinovanější, když prvně na rovinu řeknou, že je to sériový vrah, a úvodní sekvence, ve které je představen publiku, ho ukazuje zabalovat čokoládové Santa Clause do staniolu? - Tuto větu jsem sestavovala posledních pět minut a popravdě si teď připadám jako Oscar Wilde. Většinou mám s filmy o skutečných vrazích morální problém, neboť z nich mám velmi nepříjemný pocit, že pomáhají vytvořit mystický opar fascinace kolem svých objektů (týká se to hlavně filmů o Mansonovi a Chapmanovi, kterých jsem viděla víc a snad všechny mě strašně znechucují přístupem tvůrců - s výjimkou rekonstrukce Helter Skelter z roku 76), ačkoliv reálným cílem by mělo být uvrhnout takové tvory do zapomnění bez slávy a pozornosti. U tohohle filmu ten pocit "obdivné" fascinace nemám. Film zůstává tak low key, jak to jenom jde, hlavní hrdina není sebezvaný mesiáš, který by hledal skryté kódy a měl dojem, že hovoří s bohem a dělá svět lepším místem. Hlavní hrdina je netečný blbeček, co chodí po domě svojí babičky a v pracovních rukavicích vyhání ven vránu. Tvůrci se nesnaží příběhem manipulovat, aby vynikl nějaký message, ale soustředí se na zobrazení událostí jako takových. Při přemýšlení o své diplomce jsem dospěla k tomu, že existují dva druhy filmů: Ty, které používají emoce k tomu, aby diváka dotlačili tam, kde ho chtějí (a těm filmům dávám odpad, i kdyby byly oscarové). "Ty druhé" filmy, a mám za to, že mezi ně patří i Dahmer, se věnují emocím samotným, a výsledný smysl se individuálně skládá až v divákově hlavě. Díky tomu mi nevadí nic z toho, co ostatní komentující filmu vyčítají - absence kontextu, žádné snahy o "mapování života", "málo faktů", chladnokrevnost - naopak to považuji za výsostné kvality přístupu tvůrců. Co za kontext by si tak nespokojení diváci představovali? Mně stačí jedna scéna mezi synem, otcem a babičkou a hned vidím všechny spodní vody úplně jasně. Trochu se až stydím říct, že se mi zdá film o takovém člověku být dílem s přesahem, ale na druhou stranu, když to můžu říct i o snímcích o "fiktivních" hrůzách, měla bych toho být schopna i tady. Protože při dalším přemýšlení o své diplomce jsem dospěla také k tomu, že žádný film, ani z ranku "based on a true story", nikdy není pravda, všechno jsou to pouze možné světy, které jsou si při posuzování rovny. A abych nehovořila jen ve filosofických kategoriích, tak se mi hrozně chce pochválit casting - a nemám ani tak na mysli Rennera, ten je tak nějak implicitně dobrý a o jeho hereckých parametrech jsem se onehdy rozepisovala u filmu Zkřížené cesty, hlavně chci zmínit všechny ty více či méně důležité vedlejší role, protože mi všichni připadali neuvěřitelně přesní - od holek, co se hádají s policajty o život nahatého Asiata, přes nahatého Asiata s tak lákavým nitrem, přes roztomilého kolouška, co prodává nože, demonstruje jejich schopnosti na sobě a má rád ryby, po bělovlasého otce v obleku, který v Pandořině skříňce hledá prsten od svojí první lásky. () (méně) (více)