Godzilla

Gojira je filmom, ktorý má z dnešného pohľadu mnoho nedostatkov. Naivný priamočiary príbeh, jednorozmerné postavy, nezriedka prehrávajúcich hercov, melodramatickú výplňovú vatu, miestami povážlivé technické kvality, v pokojnejších pasážach zlý strih. Prečo potom hodnotím dobre? Pretože je (a týmto sa odlišuje od valnej väčšiny príbuzných filmov) rodinné striebro spoločnosti Toho bystrou alegóriou atómového veku a jeho detí. Razantná čiernobiela portretizácia dobra a zla, morálnej voľby a zodpovednosti zdoslovňuje príslovie "zlo plodí zlo, a to plodí ďalšie zlo". Iširó Honda úspešne prešiel atestáciou na poli katastrofických filmov, ktoré sa snažia v druhom pláne niečo komunikovať. Rovnako triky sú na svoju dobu relatívne kvalitné a Honda formou a atmosférou úspešne zakrýva obsahové nedostatky (a taktickým umiestnením určitých pasáží do noci zasa tie formálne). Zaujímavé je sledovať aj zvuk a jeho význam vo filme, či spôsob, akým sa postavy dozvedajú o prítomnosti monštra, expozícia a jeho nástup na scénu. Ifukubeho hudba je skutočným klenotom, soundtrack k 60. výročiu filmu si môžete vypočuť tu. 80% (12.12.2014)

Když po totální demolici Tokia v jedné vážně podané scéně (z mnoha podobných) testují malou holčičku na míru zasažení smrtící radiací, zdaleka ne poprve jsem si uvědomil s jak hrůzným, devět let starým, traumatem se Japonsko těžce vyrovnává. Všichni ti lidi co je ve filmu vidíte byli přece svědky podobně zničující katastrofy! Slova jako "radiace", nebo "jaderný" se zde skloňují ve všech pádech. Sama Godzilla je ztvárněna velmi povedeně a určitě se co do působivosti vyrovná i o rok mladším animovaným dinosaurům K. Zemana. Hodně se mi líbily ty ohlušující bubny co provázely nástup Godzilly... úžasně hustily atmosféru. (27.03.2007)

Zajímavé. Gojira je monstrum, následek jaderných pokusů, ze kterých měli Japonci po Nagasaki a Hiroshimě opravdu velký strach. Poselstvím filmu je boj proti jaderným zbraním, kde následky ztvárnila děsivá Gojira, ničící Tokio. Přesto se stala miláčkem Japonců a později vystupovala jako kladnej hrdina, bojující se zlými monstry. Pro příznivce monster movies a asijské kinematografie povinnost. (21.01.2008)

Na svou dobu celkem dobře udělané, i když v dnešní době je v hodně scénách úplně jasně vidět, jak byly udělané a díky tomu prapůvodní Godzilla dost zestárla. To se ale dá čekat a když na to člověk přistoupí, je z toho slušně natočený a celkem dobře napsaný horor, který je celkem zdatným zástupcem svého subžánru a na rozdíl od drtivé většiny filmů, do kterých postupně zmutoval, je tohle aspoň trochu inteligentně vedené. Některé scény jsou i docela atmosférické, jen už to prostě zestárlo natolik, že z toho nedokážu mít silnější dojem ani s přihlédnutím ke všem historickým významům s tím spojených. Ale silné tři tomu dám, protože to Honda ukočíroval opravdu celkem obstojně. 3* (02.04.2022)

Debut klíčový ikony Kaiju filmů je atypicky temný a spíše než sci-fi monster filmem je vyloženě ponurým hororem. To že miniatury v černobílém provedení pod rouškou deště a tmy působí stále až překvapivě realisticky je sice impozantní, ale spíš než o realističnost tu jde o jejich charakter. Ohrnovat nos nad současnými CGI efekty je dnes velmi populární a člověku je mnohdy skoro až líto všech těch grafiků a 3D výtvarníků, kteří jsou často mistři svého oboru. Nelze se však čemu divit, filmy jako tento jsou ukázkovým příkladem toho, že praktické filmové triky a efekty v sobě skrývají nekonečnou porci charismatu. Postavit skutečné modely, správně je nasvítit skutečným světlem, v případě Godzilly je efektivním způsobem skutečně rozdupat a celé to natočit na skutečnou kameru a skutečný film je jednoduše FILMOVÉ umění. A Godzilla z roku 1954 je tohoto umění plná. (09.06.2015)