Muži v offsidu

"Kouknou, pane rado, já mám nemocný srdce, tak mi doktor nakázal, abych dělal nějaký sport, a tak chodím na kopanou !! Kdybych se chtěl rozčilovat, tak sedím doma a bavím se s paní Načeradcovou.." ;) Jeden z úplně prvních sportovních bijáků mě dodnes nesmírně baví, skvostně odehraná adaptace Poláčkova kusu.. Taková doslova sešívaná Haasovina, tradičně až přes okraj nahláškovaná.. Inneman, formálně zde neskutečně zajímavý, ovšem baví spoustou metavtípků a intertextovek.. (24.03.2019)

Jako celek je ten film vpodstatě špatný a nedrží moc pohromadě. Vzhledem k době vzniku, kdy byl zvukový film na úplném začátku se vlastně není co divit. Ale některé scény jsou geniální. Třeba, když děsivě provinčně středostavovská paní Načeradec sedí u kafíčka se stejně hrozně středostavovskou paní a baví se, jakou že to tedy ti mladí budou mít domácnost a člověk si představí, že už jenom za pouhých 8 let bude tahle naprosto banální sousedská scéna nepředstavitelná. ___ Nebo suché hlášky Hugo Hasse: Příbuzný by měli bejt policejně zakázaný. Nebo: Co to máš za aušuš, tenhle štof, to se mi nechce líbit.- Prosím tě, Ignác, tvoje starosti bych chtěl mít. No, náhodu jsi uhád, no!__ Já vám tu vaši Viktorku taky neurážím, třebas jsou to hadráři! (27.04.2012)

Já mám sice film rád a dokonce jsem viděl divadelní představení inspirované knihou Poláčka, ale tento film asi úplně k mým oblíbeným patřit nebude. Neřekl bych, že je to zrovna úplně povedená komedie. Pokud se pozorně zaposloucháte dá se poznat, že některé dialogy jsou trochu zmatené. Hlavně mezi Načeradcem a jeho ženou. Na druhé straně se fotbal ve většině prvorepublikových filmech nezobrazuje, takže tohle je jedna z mála příležitostí nahlédnout i do této stránky veřejného života před skoro sto lety! A tak bylo třeba pro mě mimořádně zajímavé vidět lunapark s s horskou dráhou. Nikdy bych neřekl, že něco takového ve třicátých letech už existovalo. Film se asi natáčel ve spěchu nebo, jak píšou zajímavosti, nebyl původně v plánu, takže i příprava na něj nejspíš nebyla silná a natáčení probíhalo rychle. Je to poznat. Například kamera sem tam zabírá postavy jen částečně a některým tak nevidíme hlavu. Přes nesmírně zajímavé téma - na tu dobu, je to pro mě osobně čistě sonda do jinak málo zfilmované oblasti našich dějin. (29.06.2020)

Česká komedie z počátků zvukového filmu. Ovšem to, že se zvukové filmy v Československu točily teprve dva roky, na ní vůbec není vidět! Zásluhu na tom má určitě hlavně Hugo Haas (na třicet rozhodně nevypadá), kterému psal Poláček scénář nepochybně na tělo. "Co se chce po mně? Chce se ze mě trhat kusy nebo co?" se stalo naším rodinným heslem. Ale i (nepochybně) občas improvizující Jindřich Plachta - a pak hlavně Poláčkův jazyk. Pak člověk odpustí i Jiřině Štěpničkové její prkennost. "Ó zelený trávníku, tak jsem tě vídal ve svých snách!" (17.05.2002)

Zapálené až militantní, leč přesto starosvětsky milé fandění prvorepublikových hooligans-gentlemanů. Komedie o lásce k honění kulatého nesmyslu po trávníku, která měla zajímavé a pro fotbalové fanoušky asi ne zcela běžné následky - vedla až k oltáři v kostele! (Mimochodem, chudák pan Načeradec se teď určitě obrací v hrobě! Při pohledu na letošní „jízdu“ Slavie ligovou tabulkou až na samotné dno...) (12.01.2014)