Muži v offsidu

Ač prvorepublikové komedie trpívají někdy přílišnou naivitou, křečovitostí a nevím čím ještě, tohle dílko se s ničím takovým nepotýká. Je svěží a radostné a pro ty, kteří mají rádi židovský humor a svéráz, bude příjemným osvěžením. Dlouhá léta jsem nad tímto filmem jen mávla rukou: Předválečný film o fotbale? Nic pro mne! - Neznala jsem dokonce ani Poláčkovu předlohu. Jsem příjemně překvapená a film rozhodně doporučuji! (Kdybych chtěla vypsat všechny vtipné hlášky, které ve filmu zazněly, asi bych musela opsat velkou část scénáře.) (28.03.2019)

Udělala jsem to obráceně a nejdříve jsem viděla jakési pokračování tohoto filmu, a to Načeradce, krále kibiců. Ač je lépe hodnocený právě film Muži v offsidu a pokus Machatého o komedii nebyl soudobou kritikou nijak nadšeně přijat, mně se více líbil jeho Načeradec. Postava je to svérázná a Haasem skvěle zahraná. Tady zdatně sekunduje např. Plachta. Co se týče takové Štěpničkové, nemůžu si pomoci, ale musím ji srovnávat s ženskými hvězdami první velikosti té doby, a ona z toho srovnání u mě nevychází moc nejlépe a není mi dvakrát sympatická. Hlášky tady také byly, předloha je literární klasika, bylo to vtipné, ale Načeradec měl lepší hlášky a byl pro mě celkově vtipnější. (04.05.2013)

Tak aby věděli, tomuhle filmu musej ledacos vodpustit, poněvadž kdyby nepřihlídli k době jeho vzniku a tendencím, co se hraní a obrázků týče, museli by mlátit hlavou o břevno. Ba ba. Ještěže se točilo podle předlohy páně Poláčků a že mají Muži v offsidu takovou sílu - v útoku kontroverzní témata, v záloze bezva (ne)herce, v obraně nadsázku a všechno jim to jistí zezadu neprůstřelná lidská touha po tyjátru - takže nějaký Laxíci dokážou přivřít oka i u vysmátý třicetiletý vopice Emana Fialy a desetiminutovýho záznamu přímo z mače těch čutálistů. (20.12.2013)

Já mám sice film rád a dokonce jsem viděl divadelní představení inspirované knihou Poláčka, ale tento film asi úplně k mým oblíbeným patřit nebude. Neřekl bych, že je to zrovna úplně povedená komedie. Pokud se pozorně zaposloucháte dá se poznat, že některé dialogy jsou trochu zmatené. Hlavně mezi Načeradcem a jeho ženou. Na druhé straně se fotbal ve většině prvorepublikových filmech nezobrazuje, takže tohle je jedna z mála příležitostí nahlédnout i do této stránky veřejného života před skoro sto lety! A tak bylo třeba pro mě mimořádně zajímavé vidět lunapark s s horskou dráhou. Nikdy bych neřekl, že něco takového ve třicátých letech už existovalo. Film se asi natáčel ve spěchu nebo, jak píšou zajímavosti, nebyl původně v plánu, takže i příprava na něj nejspíš nebyla silná a natáčení probíhalo rychle. Je to poznat. Například kamera sem tam zabírá postavy jen částečně a některým tak nevidíme hlavu. Přes nesmírně zajímavé téma - na tu dobu, je to pro mě osobně čistě sonda do jinak málo zfilmované oblasti našich dějin. (29.06.2020)

Humorný příběh z prostředí fotbalových fanoušků týmu Viktorie Žižkov a Slavia Praha byl kupodivu natočen ve stejném roce, kdy vyšla literární předloha autora Karla Poláčka. Na rozdíl od knihy, plného humoru, skrytých narážek a zobrazení tragikomičnosti maloměstského života, nebyl snímek podle dobových záznamů nijak úspěšný. Jestli je to tím, že byla v kinech silná konkurence nejrůznějších komedií, poněvadž se ve třicátých letech v podstatě, až na opravdu malinkaté výjimky, nic jiného netočilo, je při dnešním pohledu těžko posoudit. Každopádně film uzrál a jako takový záznam tehdejšího života naopak vyniká náramně. Vlastně to plně dává porovnat morálku lidí tehdy a nyní. V knize je dokonce i patrný podtext rasové a sociální segregace, čehož se filmoví tvůrci vymanili. Každopádně jako klasický film svými vtípky a různými skopičinami pobavit umí, i když celková atmosféra není úplně taková, jako v literární předloze. (17.05.2020)