Osobní strážce

Jakým jiným než plným (nebo jako v mém případě skoro plným hodnocením) ocenit film, který člověk rok co rok může? Ve státních službách byl špička, ovšem sám lituje jedné zpackané fušky, u které navíc z osobních důvodů ani nebyl. Nyní si vybírá, koho bude chránit, a péče o populární zpěvačku a možná budoucí držitelku hereckého Oscara se mu zpočátku nezdá. Svéhlavá hvězda dostává výhružné dopisy a náš Frank si bude muset její důvěru nejprve získat. Zvlášť když mezi nimi proběhne hodně osobní ochrana. Romantická linka na plátně funguje, stejně jako náhled do života velké hvězdy. Napětí a akci Mick Jackson dávkuje rovněž umně, decentní humor a hudba (včetně té orchestrální od Alana Silvestriho) fungují také. Celé to má navíc solidní obsah a velmi dobré herce (soustředěný Costner byl tehdy na vrcholu, debutující Houston rozhodně nezklamala). Limonáda místy ano, ale nostalgie je prostě mocná. PS: Ač je Rachel superhvězda, při návštěvě kina a následně u drinku ji nikdo nepozná, nikdo nepožaduje autogram!! (23.11.2011)

Rozhodl jsem se Osobního strážce přehodnotit a po krátkém rozvážení přihazuji jednu * navíc. Bodyguard má jistou latentní magii, kterou jsem dlouhá léta přehlížel. Dalším zásadním pozitivem je kombinace akce a romantiky, která je naprosto strhující. Zejména pokus o dopadení v nočním lese je dechberoucí a romantika je přesně taková jaká má být. Procítěná ( i když uznávám, že závěr je malinko po americku sentimentálnější), ale v tomhle případě to filmu nějak extra neškodí. Duo Costner - Houston je legendární a její píseň "I Will Always Love You" je klasa. Zkrátka jeden z mála filmů, na kterém si každý divák najde něco, na co bude rád vzpomínat. (27.05.2009)

Osobní strážce britského režiséra Micka Jacksona je typickou ukázkou filmu, který je sice sestavený podle šablony „jedno klišé za druhým“ (i divák, který normálně nevyniká v odhalování toho, co se stane, si tady zvýší sebevědomí), ale poměrně příjemně se na něj kouká. Není to žádná bomba, ale jako zpestření sobotního večera určitě poslouží velmi dobře. (10.01.2006)

Osobního strážce mi v letech, kdy jsem ještě navštěvovala základní školu pustila má nejlepší kamarádka Andrea. Vidím to jako dnes - jejich obývák, atmosféru, vůni - snažila jsem se pochopit, že existuje něco jako video (nebo že by to byla kamera?), a že na něm lze přehrávat filmy. Spíše jsem se soustředila na ten přístroj, než na film, a ten proto kolem mě jen tak prošel. Ale proč o tom tak dlouho mluvím - byl to můj první film, který jsem neviděla v TV ale na videu:). Teprve za mnohem delší čas jsem jej viděla podruhé v televizi a dokonce ho i vnímala. Pro mě to není romantický film v pravém slova smyslu, a slaďárnou bych jej v žádném případě nenazvala. Rachel je pěkně protivná ženská ("Já chci s tebou spát!"), nepoučitelná, svéhlavá a je těžké jí zkrotit. Film vám zprostředkuje náhled do zhýčkaného světa celebrit, plného slávy a lesku, za kterým se ale ve většině případů může skrývat i zlo, komplikace, závist a žárlivost. Charaktery všech postav a jejich názory je snadné vyčíst a to je dobře, protože za těchto okolností se vám mnohem více přibíží. V tomto filmu je řada nezapomenutelných scén (sledování klipu Run To You, tanec na country předělávku I Will Always Love You, samurajský meč, zasněžený úkryt, šachová partie, loďka, oscarový večer, přiznání ...). Nemyslím ani, že by byl nějakým způsobem předvídatelný. Já osobně, i když se tomu hodně divím, jsem už podruhé zapomněla, kdo je tím padouchem a pobavilo mě, že si zaboha nedokážu vzpomenout. Takhle prožít znovu film se mi vážně nikdy předtím nepoštěstilo. Je to velmi povedený snímek, který má spád, nepostrádá napětí, akci, humor a pokud stejně jako já oceníte téměř nepřekonatelný pěvecký projev Whitney Houston, nepochybně vás tento film nezklame. (30.06.2009)

Jeden z opravu velkých filmových hitů 90. let. Kevin Costner se po úspěšném tančení s vlky rozhodl trochu rozšířit svůj herecký repertoár o patetické melodrama. A tak jako rytíř s kravatou místo lesklé zbroje, neváhá obětovat svůj bodyguardí život pro svou milovanou. Prakticky ze dne na den se stane idolem vdaných paniček, které v probdělých nocí sní o „božském“ Kevinovi a jeho uhlazeném šarmu. Zároveň v ten okamžik nebo ještě o malinko dříve začne být „božský“ Kevin nenáviděn mužským publikem. A tak se opakuje scénář, kdy chlap přijde večer z práce a vidí manželku u žehlení se slzou na krajíčku. Ta před televizí s již po 31. přetočenou videokazetou naslouchá tklivému jeku Whitney „I Will Always Love You.“ Muž konsternován touto scénou se ještě na prahu otáčí a jde do sámošky koupit lahváče. V nekonečné frontě u pokladny pak najednou z místního rádia uslyší „And I...Will always Love you, oohh“ .__Po týdnu jdou pak s manželkou na večeři do restaurace. Romantickou atmosféru v potemnělé místnosti při svíčkách v zajetí ticha jsou oba unášeni sílou okamžiku. Když najednou kdesi na pozadí se z úkladně schovaného reproduktoru začne ozývat tolik známá plačlivě uječená vlezlá melodie „And Iááá iááááá...Will always love youůůůů, ooooohháááá“. Pak když už se to konečně začne chýlit ke konci, jde Whiney o půltón výš a hlasem ještě přidá na síle…………Ne. Skutečně. Tenkrát nešlo před Kevinem s Whitney uniknout doma, na ulici, obchodě, restauraci. Bylo to prostě všude. Někoho to těšilo. Jiní trpěli. _________Teď když se podívám na samotný film s odstupem času, musím říci, že není ani dost romantický, ani dost dramatický, a už vůbec ne akční. Je to jen takový šedý průměr. Je to jen banální filmová stopa tehdy populární Whitney a ženami milovaného Kevina. Ačkoli neříkám, že si svoje místo na slunci tehdy nevydobili zaslouženě. (09.09.2016)