Režie:
Juraj JakubiskoKamera:
Igor LutherHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Philippe Avron, Magda Vášáryová, Jiří Sýkora, Míla Beran, Mikuláš Ladižinský, Augustín Kubán, Jana Stehnová-ČechováObsahy(1)
Fantasmagorický příběh tří přátel, „sirotků dvacátého století“. Pro Jorika (Jiří Sýkora), Andreje (Philippe Avron) a jejich společnou lásku, židovskou dívku Martu (Magda Vášáryová) není v tomto krásném, ale ošklivém světě jiné cesty přežití než čisté bláznovství. Jedině tento „blažený stav“ jim dovoluje hledat „ztracený ráj“ – štěstí a smysl života. Jejich jedinou starostí je udržet svou absolutní spontaneitu, s níž mohou vymýšlet nejbizarnější situace a prožívat rozličná dobrodružství, která je vzdalují od nepochopitelné, absurdní reality světa dvacátého století. Bláznovská hra jim poskytne moment absolutně pociťovaného štěstí. Tam však všechno končí. Žádný člověk nemůže lhát sám sobě pořád a plamen, který pokouší, ho jednoho dne spálí. Nevinná hra z touhy po štěstí se zvrtne ve skutečné šílenství a závěrečná tragédie je otřesnou, ale logickou daní za jejich vzpouru proti světu... Film patří do kolekce Jakubiskových trezorových filmů ze 60. let (Zbehovia a pútnici, Vtáčkovia, siroty a blázni a Dovidenia v pekle, priatelia), po nichž následovala nucená odmlka na poli „velkého hraného filmu“ během následující normalizační dekády. Filmů, na jejichž atmosféře a názoru se kromě samotného Jakubiskova fantaskního a surrealisticky estetizujícího vidění odrazila především absurdní a hořká společenská situace po roce 1968. (Česká televize)
(více)Recenze (107)
Při prvních davaceti minutách jsem byl docela u vytržení. Jakubiska mám velice rád a ty jeho surrealistické výjevy mi zatím nikdy nedělaly problém a jak by řekl klasik „V poho jsem to pobíral“, jenže u Ptáčků jsem měl na začátku velkou potíž. Naprosto jsem netušil co se to tam odehrává, kdo je kdo, co je co, nebo dokonce o čem to je. Už jsem měl sto chutí film vypnout, jenže najednou jsem zjistil, že se do děje trošku dostávám, že se do postav vžívám i s jejich fantaskními momenty a hlavně že mně to docela dost baví. A v tu chvíli jsem s radostí pocítil, že jsem opět pronikl do Jakubiskova světa, obklopilo mě kouzlo poválečného slovenského pohraničí a nechal se unášet neomezeným vizuálním obžerstvím a smyslovým týráním. Ústřední trojice je fámozní, od překrásné Vašáryové (ten uličnický krátký sestřih zrzavých vlasů vymyslel sám PánBůhJ) po oba dva „neznámé“ snílkovské sympaťáky. Film velmi hodně asociuje Sedím na konáry, který je podle mého výrazně lepší, jen si mohu postesknout, že právě tam nehrála místo Hrubešové (nic proti jejímu výkonu, ale Vašáryová to není) právě neodolatelná Magda…Film obsahuje vše, co by dle mého měl obsahovat dobrý Jakubiskův film, přesto vzhledem k nepovedenému úvodu a občas až přehnané surreálnosti se nemohu přiklonit k maximálnímu hodnocení. ()
Nemyslím si, že Vtáčikovia, siroty a blázni je bohvieako umelecký a inteligentný film. Ale je to slovenský film a filmov takéhoto razenia tu bolo málo. Tá anarchia tu zobrazená má svoju štruktúru, určitú logiku, ale mohla by byť menej manieristická, čím si nemyslím, že by musela nutne utrpieť jej sila. Kompozičná autorská naaranžovanosť každej scény udržiava divákovu pozornosť, i keď sa ten prestane o postavy časom zaujímať. Iba nesmiete brať Vtáčikov ako film, odrážajúci chovanie nejakej sorty ľudí v skutočnosti. To ste potom skončili. Sledujeme jakubiskove vizualizované pochody v mozgu, jeho chápanie pojmu nová vlna a čistý fikčný svet, spojený s tým reálnym iba vyslovenými pocitmi a myšlienkami. Niekedy bohužiaľ doslova, inokedy nepochopiteľne. Hodnotenie je irelevantné, ak by sa jednalo o film trebárs poľský a nechápali by sme ho v kontexte našej histórie, možno by bol na nevydržanie. Možno bol príliš aj na Godarda. ()
Jakubisko artový, surrealistický a minimalistický - tedy dosti jiný, než jej známe z jeho pozdějších epických děl. Neměnné zůstavá jen fascinující obrazové stvárnění - konkrétně tento film uchvacuje přepečlivě komponovanými a karnevalově barvitými scénami s nakažlivě pozitivistickým účinkem. V záběru nikdy žádný prvek nepůsobí jako pouhé pozadí, jako by i všechny ty kopce, lesy, domy, auta a jiné předměty patřily mezi hlavní hrdiny filmu... ()
Zajímavý a rozhodně dost nevšední film. Herecké výkony výborné, ale kamera a hlavně OSOBITÝ styl vyprávění filmu dává něco, s čím se člověk skoro nesetkává (a to nemyslím jen v české/slovenské produkci, ale všeobecně). Bohužel, ne všechno jsem pochopil, třeba vůbec netuším, proč zavřeli Andreje do vězení. Co se týče konce, jakkoliv je krutý a hořký, docela jsem se divil, že rozřešení přišlo až tak pozdě. Původně jsem chtěl hodnotit průměrem, ale Jakubiskova režie mě přesvědčila o 4*. ()
Ani opakované zhliadnutie vtáčkov nezmenilo nič na rozpačitom dojme z nich. Myslím, že Jakubisko si nakrútil film hlavne pre seba. Nepopieram, že existuje skupina divákov, ktorých oslovuje jeho vizuálna a surreálna stránka, i takých, ktorí budú vo filme hľadať a nachádzať jeho významy, dešifrovať jeho metafory a dajú priechod neodolateľnej chuti o tom niekde napísať. Ja však patrím do skupiny tých, ktorí sa iba nechápavo dívajú, čakajú než sa Jakubisko vyblázni do sýtosti a film skončí. A potom dajú filmu dve hviezdičky za ňadrá mladej a krásnej Magdy Vášáryovej. Za každé jednu. ()
Galerie (14)
Photo © Slovenský filmový ústav
Zajímavosti (17)
- Normalizačná komisia odsúdila film ako nihilistický a negativistický. Do distribúcie sa dostal až po nežnej revolúcii. (Raccoon.city)
- Iný variant názvu filmu bol Vyskočiť z kože. (Zdroj: skcinema.sk) (Raccoon.city)
- Film bol natáčaný v spolupráci s francúzskym štúdiom Como Films Lux c.c.f. Paris. (Raccoon.city)
Reklama