Ghost Dog - Cesta samuraje

Jarmusch studoval poezii a značná část jeho filmů nějakým způsobem tematizuje básníky či jejich výtvory, ale právě "Ghost Dog" představuje jeho nejpoetičtější film. Režisér a scenárista nechává svou filmovou báseň plout na flow vzniklém remixováním a spojováním zcela různorodých žánrů, kulturních tradic i současnosti a historie. Spolu s předchozím "Mrtvým mužem" znamenal "Ghost Dog" zásadní přerod v Jarmuschově tvorbě, který korespondoval s dobou vzniku. Z post-studenoválečného okouzlení ideálem svobody umožňující potkávání lidí a kultur typické pro jeho předchozí tvorbu nám v obou těchto filmech předkládá vizi tehdy se teprve rodícího a dnes plně žitého světa, kde se jako v kadlubu mísí a vzájemně obohacují nejroztodivnější kulturní i historické tradice. Ale pro Jarmusche je příznačné, že v tomto odvážném novém světě vyzdvihuje historii a její artefakty i relikty, na nichž obdivuje starožitnou patinu, která sice v moderním světě může působit bizarně či směšně, ale současně sálá melancholií. Při tom s vetešnickou láskou ke všemu starému a hypsterským nadšením z jeho vsazování do nové doby a kontextu přistupuje nejen k žánrům a tradicím, ale také k postavám, respektive k lidem samotným. Stejně jako do vzájemně se zrcadlícího a souznícího dialogu dává gangsterky, samurajské filmy a animované grotesky, tak nám ukazuje, jak nás právě mix takovýchto protichůdných vlivů a inspirací utváří. Poetičnost i srdečnost Jarmusche se pak definitivně projevuje v tom, že odhaluje paradoxní souznění v opozicích a ukazuje, že za vším na první letmý pohled neproniknutelným babylónským chaosem rozličných individualit a kmenů zůstává společné jádro lidskosti, které překonává hranice rasových a jazykových bariér. Přičemž příznačně oním pojivem zůstává kultura, potažmo sdílení příběhů. Protože právě ty s námi rezonují, umožňují nám zrát, rozšiřovat si obzory, ale také nás vzájemně propojují s druhými, ať už tím, že díky nim nacházíme společnou řeč, nebo je předáváme dál. Sdílená knihovna zdejších postav obsahuje celé spektrum od kanonických klasik přes burcující pamflety po prvoplánově líbivý brak, ale hlavně také díla, která málokdo zná, ale pro konkrétní lidi sehrály či sehrají zcela zásadní roli při jejich formování. Přesně tím se stal i sám "Ghost Dog" a bylo krásné tento nestárnoucí skvost vidět po mnoha letech znovu (opět v Aeru) a v duchu filmu si pak po projekci poslechnout, jak se komu líbil. (12.07.2022)

Jarmusch citlivě a přesně konfrontuje etiku starodávných japonských bojovníků se světem současných mafiánských strejců bez špetky morálky, u toho vážně filosofuje nad životem a k odlehčení se nebojí použít do absurdna vyhnané úryvky z Looney Tunes. Že se jedná o do detailů vypiplanou záležitost, kde i Ghost Dogův copánkový účes nápadně připomíná samurajskou přilbici, není pochyb. Přesto ve mně film nerezonoval natolik, abych mu mohl s čistým svědomím udělit plný počet, který si, pokud bych měl hodnotit pouze formální stránku, určitě zaslouží. Možná časem. (12.08.2009)

Jarmusch je geniální. Rytmus úderného hip-hopu ve scénách kdy Whitaker projíždí ulicem mě fakt dostává a to opravdu nepatřím mezi milovníky black music. Odkazuje, že hip hop nemusí být jen komerce z MTV. Myslím, že se jedná o jeden z vrcholů kariéry Jarmusche, určitě je to plnohodnotný souputník Mrtvého muže. Absurdní námět je srozumitelně komunikován a je okořeněn nenápadným humorem. (18.11.2004)

„Je užitečné vnímat svět jako sen. Když zažíváš noční můru, tak se probudíš a zjistíš, že to byl jen sen. Svět, ve kterém žijeme, je prý přesně takový.“ Tak trochu jiná „gangsterka“. Dle indicií jsem čekal něco rozjímavějšího. A to jsem také dostal, ostatně Ghost Dog má dost pomalé tempo, na druhou stranu nuda se rozhodně nekoná. Příběh nájemného zabijáka, který cestu samuraje bere vážně a svým způsobem jím opravdu je (až tak byl Whitaker výborný). To, co dělá, dává naprosto jasný smysl jemu, ale postupně i divákovi (snad až na to kradení aut, kde tu filosofii nějak nemůžu najít). A překvapilo mě na sobě samém, že jsem se na ono precizní vraždění těšil úplně stejně jako nad předčítání z knihy (ony ty myšlenky zdaleka nejsou tak banální, jak by na první pohled mohly vypadat). A dokonce i ten hip hop spolu s faktem, že všichni gangsteři koukají na animované blbosti, do tohohle filmu tak nějak patří. A ten symbolický závěr…no, snad si to Louie přečte a konečně pochopí. Tak zas příště Jime, protentokrát to budou silné 4*. (14.09.2018)

Nezaměnitelná (a velmi cool) poloparodická artová gangsterka s pozvolným, ale vyváženým tempem, výbornou hiphopovou hudbou od RZA, zajímavým příběhem (s několika chytlavými ústředními motivy) a trochou (subtilně ironizované) filosofické hloubky a poetiky. GHOST DOG je navíc exkluzivní přehlídkou skvělých bizarních postav, občas báječně absurdních (a politicky nekorektních) dialogů a sympaticky drsného černého humoru. A taky mám trochu slabost pro filmy o nemluvných a nechybujících nájemných vrazích, kteří zabíjejí bez mrknutí oka a ke všemu se (s až dětskou naivitou) řídí samurajským kodexem. Jarmusch a Whitaker jsou zkrátka machři! 90 % (19.08.2003)