Princezna Fantaghiró 2

Radšej nemal tento film vzniknúť. Nepáčilo sa mi to, nepoučilo sa to z minulosti. Bola to hlúposť a hlavne nudná hlúposť. Poriadne neuchopený film, proste len taká Béčková romantická fantasy hlúposť. No myslím, že najviac to trpí na naivitu, aj keď tie krásne dobré dialógy sú také rozprávkové, ale na rozdiel od prvého dielu to proste nebolo niečo, na čo by som sa tešil aspoň trocha. (05.06.2013)

Svojim spôsobom kultová sága i rozprávková prázdnota zároveň. Ale zaujímalo by ma, pre akú vekovú skupinu bola tvorená resp. pre koho určená. Čím nás mala ohromiť? Láskou, fantáziou, hrami osudu? Každým ďalším dielom kŕčovitejšie, televíznejšie a trápnejšie. Škoda, taký John Boorman by z toho dokázal vytrieskať skutočný veľkofilm. (15.02.2015)

Človek sa cez sviatky nechá opiť kadejakým rožkom. Fantaghiró je jedna nezabudnuteľná rozprávková séria môjho detstva. Samozrejme, že pri opätovnom a opätovnom pozretí čo to stráca na svojom čare, ale nostalgia sa jednoducho odignorovať nedá. Tak isto sa nedá zabudnúť na famóznu Brigitte alias čiernu kráľovnú. Rytieri, čary a víťazstvo lásky. Kto by nepodľahol? (04.01.2012)

Jednotka bola pomerne úspešná, čiže prvé pokračovanie prišlo hneď o rok. A ja som iba rád, pretože túto fantasy sériu mám naozaj svojim spôsobom rád. Skutočne, nemôžem si pomôcť :-) Stotožňujem sa s už spomínaným, že talianska Fantaghiro je skutočne oku lahodiaca rozprávka - navyše s Rodenom, Brožovou, Geislerovou a ďalšími známymi tvárami vo vedľajších rolách. "Pohádka" ako má byť. 4/5 (15.05.2014)

První díl končí tím, že se ze tří princezen stanou královny, jejich partneři králi, tedy z logiky věci, všechny tři páry si odbyly svatbu. Starý král se koruny vzdal a jel se toulat po okrese. Druhý díl začíná tím, že starší princezny se chystají slehnout, Fantaghiró, aniž by to mělo nějakou logiku, se teprve hotoví ke svatbě a to tak, že pobíhá po okolí hradu a mečem mydlí kde koho. Těsně před tou dlouho odkládanou svatbou složí přísahu, že meč už nevezme do ruky. Jen to dořekne, už se něco zvrtne a Romualdo se svými spolukráli odjíždí dělat hrdinu, zatímco Fantaghiró, co strážkyně hradu, zůstává doma. Jak by tedy bez meče ubránila cokoliv mi je záhadou, ale asi by útočníka umlátila pantoflíčkem. Nebyla by to ale Fantaghiró, aby vydržela doma, takže navzdory slibu, hrad nechá bez ochrany a pádí za Romualdem. Mezi tím Černá královna dál kuje svoje pikle, zakuje otce Fantaghiry do kovové masky a než se Fantaghiró dopotácí k hradu, zlobotomizuje Romualda (ne, že by to proti dřívějšímu stavu byl zas takový rozdíl). Po nezbytném zápase, kde se z kouzelných sil vydá Bílá víla, následuje úprk, vzpoura hraček a podobné malichernosti. Bílá víla kouzla zbavená pak po vodě chodí a na stromy se bez šplhání dostává jen na základě prostého zázraku, nebo na základě síly své sugesce, ale rozhodně to není kouzlo. Fantahgiró se snaží získat zpět lásku svého snoubence, který trpí sklerózou ve stádiu těsně před totální demencí a to tím, že se opakovaně pokouší ho znásilnit. Následuje peripetie se vzpomínkami, vzedmutí síly zla, líbání ropuch a veselý s m í ch. Z celého tohoto dílu fantasy vyplývá jedno. Černá čarodějka k tomu, by si utřela zadek, musela používat kouzla, protože s těmi drápy, co měla, tenhle úkon jinak myslitelný není. (27.08.2014)