Ogniem i mieczem
With Fire and Sword
Ohňom a mečom
Režie:
Jerzy HoffmanKamera:
Grzegorz KędzierskiHudba:
Krzesimir DębskiHrají:
Izabella Scorupco, Michał Żebrowski, Alexandr Domogarov, Krzysztof Kowalewski, Bogdan Stupka, Andrzej Seweryn, Zbigniew Zamachowski, Daniel Olbrychski (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Monumentální filmový přepis slavného románu Henryka Sienkiewicze "Ohněm a mečem" je nejdražším a nejvýpravnějším polským velkofilmem všech dob. V dobách bitev proti Ukrajincům a krutým Tatarům, jejich spojencům, vedených Tuhaj-Bejem (Daniel Olbrychski), se odvíjí milostný příběh rytíře Skrzetuského (Michał Žebrowski) a jeho milované Heleny (Izabella Scorupco), jejichž lásce klade nástrahy kozák Bohun. Věrnými a statečnými druhy Skrzetuského jsou rozšafní mluvkové Zagłoba, Podbipieta a rytíř Wołodyjowski. Začíná bitva o vlast a srdce krásné ženy...
První část:
Píše se rok 1647. Z Krymu se vrací posel knížete Jeremiáše Wiśniowieckého, Jan Skrzetuski, který na cestě domů náhodou zachrání život nepřátelskému kozáckému vůdci, Bohdanovi Chmelnickému. Než dojede na panství do Luben, poznává Skrzetuski půvabnou mladou šlechtičnu Helenu, do níž se okamžitě zamiluje. Získává od ní příslib opětování stejného citu, přestože Helena byla již dříve proti své vůli přislíbena kozáckému důstojníkovi Bohunovi. Zamilovaný Skrzetuski odjíždí ke knížeti Jeremiášovi Wiśniowieckému, aby si vyžádal jeho svolení k svatbě. Je ale okamžitě vyslán na záporožskou Síč, kde má jako jeho vyslanec zjistit záměry bouřících se kozáků. Předtím posílá Skrzetuski svého sluhu Rzędziana, s dopisem za kněžnou Kurcewiczovou na statek do Rozlog, a žádá, aby se vydala s Helenou a celou rodinou do Luben, protože všem hrozí smrtelné nebezpečí.
Druhá část:
Oddíl rytíře Skrzetuského byl rozprášen obrovskou kozáckou přesilou a on sám se dostal do zajetí. Z rukou Tuhaj-Beje, vůdce Tatarů, kteří přišli na pomoc kozákům - ho vykoupí za čtyři tisíce tolarů sám vůdce povstání, Bohdan Chmelnický. Na smrt nemocný Skrzetuski sleduje s nechutí bitvu pod Žlutými vodami u Čertomelyku, kde v přesile záporožských kozáků vedených Chmelnickým bojují i Tataři proti malému vojsku Poláků, bránících v nerovném boji zájmy Rzeczypospolité. Později Skrzetuski získává od Chmielnického zpět svoji pečeť vyslance a odjíždí na statek do Rozlog. V jeho nepřítomosti se sluha Rzędzian dostal do rukou rozzuřeného Bohuna, který přitom zjistil, že nejspíše ztratí přislíbenou Helenu. Svůj vztek namíří proti kněžně Kurcewiczové a její rodině. Zatím se Heleně podaří uniknout ze zajetí Bohunova vojenského oddílu s pomocí mluvky Zagloby. Společně tajně směřují do mohutného hradu Bar, v němž hledají bezpečný úkryt.
Třetí část:
Rytíř Jan Skrzetuski je vyslán knížetem Jeremiášem Wiśniowieckým do války proti vzbouřeným záporožským kozákům. Na cestě se dovídá o osudech milované Heleny, která se společně se Zaglobou pokusila najít ochranu za zdmi mohutného hradu Bar. Brzy se ukáže, že její očekávání nebylo naplněno. Skrzetuski se chce vydat za Helenou, ale zjistí, že hrad Bar byl dobyt Bohunem. Zatímco se Zaglobovi podaří před kozáckými hordami uprchnout, Helena se pokusí před dalším zajetím zachránit sebevraždou. Leží v bezvědomí, téměř na pokraji smrti, když je únosci převezena na utajené místo, kde se o ni má starat Bohunova obdivovatelka, čarodějka a vědma Horpyna. Skrzetuski pátrá po Heleně a rozdělí svůj vojenský oddíl na několik částí. Každý se vydává na jiné místo v kraji. V čele jednoho oddílu stojí Zagloba, jenž se náhodně účastní venkovské svatby a znamenitě se baví. Vypráví své historky, pije a pije. Konec této zábavy již není tak veselý - Zagloba se probouzí svázaný do kozelce a do očí mu hledí Bohun...
Čtvrtá část:
Zatímco Jan Skrzetuski odjel do Kyjeva, pan Wolodyjowski, sluha Rzędzian a Zagloba se vydávají do Čertovy rokle, aby osvobodili Helenu z rukou čarodějnice Horpyny. Na zpáteční cestě jsou ale napadeni oddílem Tatarů. Rzędzian utíká společně s nalezenou Helenou a Zagłoba s panem Wolodyjowskim se pokoušejí odrazit útočníky. Na pomoc jim přicházejí oddíly polských vojáků, s nimiž se rytíři a Skrzetuski vracejí do Zbaraže. V době, kdy kozáci a Tataři se svými vojsky v obrovské přesile obléhají hrad Zbaraž, vykonají polští rytíři řadu hrdinských činů. Podbipiętovi se konečně podaří naplnit dávný slib, totiž setnout mečem na jedno rozpřáhnutí hlavy tří pohanů. Všichni však myslí jen na jediné: jak se tajně dostat z obležené Zbaraže přes válečné ležení nepřítele ke králi Janu II. Kazimírovi, aby jej mohli požádat o vojenskou pomoc...
(oficiální text distributora)
Recenze (187)
Častokráte, když mne třeba moje paní zlobí, pustím si tenhle skvost, abych si připomenul, že byly doby, chlapi byli čestní mužové a šlechtici a ženy krásné, milující a milované... a soundtrack super, pracně jsem ho kradl z youtube, protože nikde jinde nebyl k sehnání... škoda, že už mám tu véháesku s nahrávkou z čt tak ohranou!!! ()
no neviem čo tá paródia mala znamenať, herci typu Miro Noga...Móric Beňovský toto strčí do "kapsy" ()
Čtyři, a to jen proto, že věřit Izabelle Scorupco panenskou nevinnost je jako věřit tomu, že mi totální edoprotéza vyléčí zánět spojivek. ()
Velmi surový materiál přetavený do velmi kvalitního díla. I přes dlouhou stopáž jsem se opravdu nenudil. Poměrně umně udělané souboje (ačkoliv občas až moc stříhané) mě baví, naprosto vyhovující vynechání některých pasáží zbytečně neprodlužuje film. Stále tomu chybí ještě něco, co by z toho udělalo "bombu", ale i tak je to filmově na skoro 4* a za Izabellu čisté 4 :) ()
V infu o tomto filmu se píše, že jde o "monumentální filmový přepis". To nám koneckonců před lety hustila do hlavy i ČT. Proto bych čekal nejen monumentální scény, ale i film střihu roku 1999. Pokud ale porovnám toto dílo s filmy "Sovětské produkce" z dob dávno minulých, nevidím zrovna rozdíl. Z historie se toho člověk moc nedozví, komedie to také není, o spádu či akci se nedá moc mluvit. Jinak řečeno: nudné, zdlouhavé, spíše trapný humor. Takže 60% spíše z milosti, že se v Polsku pokusili o historický film. ()
Polska televizna inscenacia s komedialnymi (az grotesknymi) hereckymi vykonmi, makeupmi akoby z nejakeho dedinskeho maskarneho plesu a vymakanymi davovymi scenami (jedine kvoli nim sa to oplati vidiet). Vsetko je tu akesi nedovarene (divne motivacie postav), Scorupco si prave so svojou jemnou tvarickou odbehla z modneho mola v Parizi a polska historia tu vyznie skor nejako "montypythonovsky", nez autenticky (tym je tu jedine nasilie). Ohlasy, tvrdiace nieco o najlepsom polskom historickom filme su pomerne mimo. Ked to porovnam s o rok neskor nasadenym, majstrovskym Gladiatorom, tak sa mi chce plakat. ()
"Živá a zdravá, schoval som ju v Baru." Hej Sokoly... ()
Sálá z toho "slovanská duše" (nikoli však holubičí povaha!). ()
Těžko říci, co by na tento film říkal autor předlohy, kterýžto byl za svou literární tvorbu dokonce oceněn Nobelovou cenou - a to v roce 1905, ale já vím, že si zaslouží všech pět hvězdiček, přestože nebudou představovat 100%, které nemohu dát - za příšerný polský dabing ukrajinské ruštiny, kterou některé z postav používají, který způsobuje, že není v těch dialozích rozumět ani ukrajinské ruštině a ani polskému dabingu. Velmi rád si tento film pouštím v původním znění a rozhodně nemohu souhlasit, že není polštině rozumět. Nádherná hudba nejen pod závěrečnými titulky, má oblíbená hláška Nikdy bych neutekl, kdybychom byli tři, ale my byli čtyři z úst ranhojiče Rziedzana před koncem filmu, poněkud úsměvná scéna s převlékáním Zagloby a Heleny na jejich útěku před Bogunem, královo spravedlivé rozčílení se nad stavem země. Samozřejmě Vy můžete mít na tom filmu rádi cokoli jiného, ale toto jsou věci, proč jej mám rád. A asi bych měl připomenout, především pro ty, kdož se ještě nerozhodli stejnojmenný román přečíst či si alespoň zjišťovat, které postavy jsou či nejsou skutečné, že většina postav skutečných je - včetně Jana Skrzetuského (kterého historie zaznamenala jen díky jeho útěku z Zbaraže) a Boguna (jenž se naopak proslavil až v době, které se film i původní román netýká), ale ne tak u Zagloby a Podbipiety, kteří jsou smyšlení. U Heleny se mi zatím nepodařilo zjistit, jak moc je či není skutečnou historickou postavou. Kéž by se takové filmy točíly i u nás. ()
bohužel pozdější film Stara basn. Kiedy slonce bylo bogiem se mi líbil mnohem více, i když to nebylo dané asi ani tak kvalitou jako spíš dobou a atmosférou ve ktere se film odehrává... pokud někomu nevadí zdlouhavější historický film i tento nebyl vubec špatný!!! ()
Mám v podbřišku takové šimrání, že takové dílo má právo hodnotit pouze polský vlastenec, tak snad mě tam nepošimrá palašem létající husar. Příběh přesilný, obsazení nosné a tragédie celé země mě nicméně pořád vracelo v myšlenkách k naší historii a obrovské touze, aby se u nás něco natočilo z našich dějin, ... a ihned bylo zapuzeno a modlím se, aby k tomu raději nedošlo. Nejsem Polák, vnímám film z pozice jejich jižního souseda a zdá se mi z mého pohledu jako velmi zdařilý historický velkofilm, nehollywoodského typu samozřejmě a zaplaťbůh. Celou cestu filmem jsem v levé ruce svíral u srdce oheň a v pravé mával mečem a užíval jsem si plnotučné historie ... ()
Na americké takzvaně historické filmy jsem už víceméně rezignovala, alespoň na ty nejnovější... Toto je příjemná změna. A to nejen proto, že se zde postavy chovají autenticky, v jasném spojení s dobou, v které se děj odehrává. Takže žádný Orlando-křižák, hlásající něco jako že "každej má svou pravdu", takže je vlastně leccos jedno. Jedno z obrovských neštěstí současné tvorby těchto typů filmů je právě to, že postavy z jakéhokoliv století jsou vlastně současní relativisté. Jinak by nebyli pro masového diváka sympatičtí? Poláci naštěstí alespoň v tomto filmu jdou proti proudu a snad právě proto jsem zde rytířům tolik fandila. Přes jejich pro nás občas nepochopitelnou tvrdost. Ale to k tomu patří. Žádné laciná líbivá prohlášení a změny názorů podle nálady, žádné hledání "pravdy" ve lži. Film mě pohltil (no, ale nevím, zda bych ho celý dala na "jeden zátah"), bitvy byly strhující, dialogy věcné, dobře dávkovaný humor a ta krev se dala též přežít. A hudba mi zněla v hlavě ještě další den. Jednoznačně nejsilnější scénou byl hrdinný odchod na Věčnost pana Podbipiety. Dala bych 4,5. Doporučuji shlédnout v polském originále. Mimo jiné proto, že tam pořád někdo někoho HLEDÁ :-) ()
Srdcovka. ()
Historický film tentokrát z jiné oblasti, než na co jsme zvyklí (a proto zajímavý), s trochu přehnaným patriotismem, s trochou docela vtipných stereotypů (zvlášť co se Tatarů týče) s naprosto geniálním soundrackem. A jeden bod navíc za to, že Turci vážně mluví turecky, i když jen o počasí. ()
Film starší ako 12 rokov a aj napriek tomu dokáže v tejto dobe zaujať. Potlesk poľskej kinematografii a gratulácia, že môžu mať takýto skvost vo svojej histórii. Ale čo sa týka snímku samotného - v podstate sa skladá zo štyroch dielov, pričom každý by sa dal ohodnotiť inak. Prvý diel - perfektné uvedenie do atmosféry, vykreslenie postáv a vzťahov medzi nimi a skvostný soundtrack. Druhý diel - záporák sa stáva skutočným človekom z mäsa a kostí a scény, ktoré síce byť nemuseli, no napriek tomu utužujú atmosféru. Tretí diel - postava Zaglobu začala dostávať až neuveriteľne veľa priestoru a atmosféra sa začala strácať v humore. Štvrtý diel - znova ten Zagloba (možno je to len subjektívne), a napriek snahe spracovať vojnu čo najlepšie, sa finálna bitka neobišla bez obrovských logických chýb. Každopádne nasledovalo výborné rozuzlenie a ako celok má film hlavu a pätu...Skvelé herecké výkony, kvalitné vyobrazenie aj čo sa týka historického hľadiska, krásny príbeh, niekoľko nezabudnuteľných scén (záber z obrany proti jazde) a hodnotenie je jednoducho také, aké je, pretože si to tento snímok zaslúži. ()
Poláci vždycky dělali dobré historické filmy, Ohněm a mečem není vyjímka. S povzděkem kvituji, že kvalita a kvantita komparsu zůstala a, že není vyměněna za předražené digitální triky. ()
Dávám pět a kdybych mohl dát stovku, tak dám stovku. ()
Exluzivní výprava a kamera. ()
Měl jsem to štěstí vidět toto dílo jako jeden film a nemohl jsem se odtrhnout. Skvělé, úžasné, dokonalé. Herecké obsazení i výkony na nejvyšší úrovni, zpracování stejně tak... Vynikající film, který patří do zlatého fondu. ()
Poláci dlouho nenatočili nějaký epický historický velkofilm, nuže - tady je! Vrací se pan Wolodyjovski a ostatní hrdinové románu. Hrdinství, epičnost, historická "autenticita"... Když jsem snímek viděl, vzpomněl jsem si na Potopu a podobné eposy polské kinematografie. Člověk se vrací do éry kvalitních polských válečných filmů. Člověk zde nalezne svoje. Někdy bych do poláků neřekl, že měli tak pestrou a úspěšnou vojenskou historii. ()
Související novinky
Megahity z Moskvy
Co takhle na chvilku odvrátit zrak od Hollywoodu? A když už, proč se nemrknout rovnou pod Ural. Rusové zase jednou stojí v dlouhých frontách před pokladnami kin. Důvod? Historický velkofilm Taras… (více)