V kůži Johna Malkoviche

Milá a osobitá absurdní komedie, místy až lynchovsky roztomile podivná a jako kdyby z jiný dimenze. Moment kdy Malkovich vleze sám do sebe a pak je všude všechno Malkovich, je docela pamětihodná sranda. Čekal jsem to divácky náročnější, zapeklitější a jako větší hlavolam, ale film zůstane relativně prostý a sympaticky dobře stravitelný. Po zásluze kultovka a hype. (13.04.2023)

OK... sice mi prvních 15 minut lezlo značně na nervy a také později občas došlo na nějaký ten drobný výpadek s chvilkovým míjením, hlavně ten loutkař mi byl strašně nesympatický a Malkovich aspoň tady působí jako hroznej slizoun ;o), ale tyto a podobné ryze subjektivní výhrady časem upadaly, když se z prvního filmu dle námětu Charlieho Kaufmana pro mě vyklubal hodně osobitý zážitek, s nejednou vyloženě nezapomenutelnou scénou (včetně proslavené noční můry z kavárny, zobrazující Malkovichovu návštěvu mysle sebe sama). Nápadů nejen v rámci rozvinutí toho ústředního je tu hromada, už samotné prostředí úřadu i se zásadní chodbou a kanceláří s hodně nízkou zdí, kde se všichni přítomní musí krčit, vytváří atmosféru téměř jiné dimenze. Ta se pak už jen prohloubuje tím, co následuje po vstupu do objevené „králičí nory“ skryté za náhodně ukrytým regálem se šuplíky a co je při pohledu z mysle cizí postavy snímáno „oválovitě“ rámovanou kamerou. Během sledování ve mně vyvstávaly různé otázky a očekávání kolem ústředního fantaskního prvku a ač Kaufman není ve vysvětlování zdaleka podrobný a doslovný, mozaikově do sebe zapadající vysvětlující střípky spolu s vývojem příběhu mi k ozřejmění i podnětům k přemýšlení postačily... stejně jako pro cestu k přímo nevyřčené, ale s náhledem do vnitřní říše implicitně vnímáné myšlence, že v realitě se lidé v jisté formě stávají nesmrtelnými právě díky tomu, že navždy vejdou do mysle jiných lidí a že tyto „vstupy“ do myslí budou pokračovat nadále z generaci na generaci. Z fantaskních komedií s přesahem do liského podvědomí se mi V kůži Johna Malkoviche nakonec líbilo víc než loňské To se mi snad zdá! [75%] (21.04.2024)

Téměř macourkovská sci-fi komedie, oplývající mnoha originálními režijními i scénáristickými nápady, ale podle mě není tak dokonalá, jak se říká. Zpočátku se to celé jeví jako absurdní crazy komedie á la Monty Python a sv. Grál, později to přechází v černou komedii, satiru a skoro i thriller a to je na jeden (jakkoli zajímavý) film až až. Navíc John Malkovich mi nikdy k srdci nepřirostl, je příliš fádní a patetický, pro komedii tedy zcela nevhodný. Zato Catherine Keenerová je zde vynikající. Ale hlavní problém vidím v tom, že motiv člověka ovládaného jiným člověkem se dá v komedii využít tisícinásobně líp (viz třeba "Pane, vy jste vdova!" nebo "Křeček v noční košili"). (11.04.2003)

Kaufman se vkradl do hlav divakumA o tom, i kdyz ne jen o tom je tento film.Touha po vteleni se do jineho cliveka ci tvira je zalezitost stara tisicileti.Vteleni se sam do sebe,to je novinka.Hromadne vteleni se do jedineho cloveka, to je temer mysticismus.Vteleni se do ditete muze vyznit dokonce perverzne.Kdekdo by si pral zazit detstvi a mladi znovu,t rozumem,ktery mame nyni. Craigova zena Lotty se ke svym zviratum chova jako soucasna bezdetna pecujici matka ke svym psum a kockam. Jedina kdo netouzi byt nekym jinym je Maxine.Lester je politovanihodny starik, ktereho trapi to, co nepochopi nikdo, kdo nedosahl heho veku."Chci,aby moje telo vzbuzovalo touhu" (22.05.2022)

Veľmi zaujímavý námet vyvolávajúci viaceré otázky o potrebe ľudí kontrolovať iných a prostredníctvom takejto kontroly presadzovať seba pochovala pre Kaufmanov scenár neúnosná stopáž. Herecky výborné (Catherine Keener je ukážková mrcha), uletené, ale na môj vkus príliš málo bizarné a príliš dlhé. 8/10 (25.12.2006)