Město mé naděje

Povinný námět z výrobního prostředí se autoři snažili pozvednout na vyšší úroveň a rozhodli se filmu vtisknout skoro filozofický a umělecký rozměr. Tím z toho udělali ještě větší sračku, než by z toho normálně byla. Holt z tématu výroby ingotů v hutním podniku umění neuděláš, ani kdyby ses rozkrájel. Doufám, že se Kačer za tohle hluboce stydí. (18.12.2006)

Pokus spojit realistický industriální film s uměním se zcela minul účinkem. Kačer asi tenkrát něco hulil, nebo byl v Ostravě tak znečištěn vzduch, že byli sjetí všichni herci, kteří se této sračky zúčastnili. Nejhorší okamžik - dědek, který stále medituje o životě i během hokejového zápasu. Nejlepší okamžik - zaplivaná "čtyřka" hospoda a každý záběr s půvabnou Miluškou... (11.12.2013)

Já byl tak strašně na rozpacích jak hodnotit, opravdu! Na jednu stranu krásné záběry průmyslové čtvrti, kouřících komínů, kovohutí, kolejí a vlaků, tohle muselo potěšit každého vyznavače učení Páně -U->mbrtky! Na druhou stranu nudné a snad až zbytečné vmontování divadelních zkoušek, a dokonce, FUUUJ, i sport ! ! ! Tímto byl celý snímek dehonestován! Byly-li by tyto záběry pečlivě vystříhány, šlo by o ryzí prachmatické dílo které by bylo uctíváno jak na slunci tak pod zemí! .....eeeehm, ale vraťmě se zpět, ne, vážně, je to děs běs a ta jedna hvězda fakt jen za ta průmyslová panoramata a zákoutí. Černá barva tomu sluší. Ještě přidám hlášku která mě pobavila asi nejvíc: - "Z galaxie v Andromedě k nám světlo letí 8 miliard let..." - "..osm miliard... takových peněz..." (05.12.2023)

Československé drama z industriálního prostředí těžkého průmyslu odehrávající se v Ostravě, v němž dostane inženýr Rataj (D. Ožana) nabídku vybudovat systém získávání energie z jádra. S tím souvisí vyprojektování a výroba dílů na jaderné reaktory, přičemž jejich realizaci brzdí zastaralé vybavení a technologie. Snímek dosti poznamenaný normalizační atmosférou ve velké míře doplňují záběry z průmyslových hal vítkovických železáren, což navozuje dojem všudepřítomné špíny, hluku, nevzhledných industriálních budov a s tím spojené deprese. Neznámý, ale docela sympatický ostravský herec D. Ožana působí klidným a vyrovnaným dojmem, pocity neklidu, vzrušení a bezmoci v něm vyvolávají pouze diskuze se starším synem J. Čapkou a také okamžiky, kdy vidí, že na náročný svěřený úkol nestačí. Vznětlivý syn pracuje ve stejném podniku jako jeho otec, avšak přestože vystudoval jadernou energetiku, pracuje v podniku na bezvýznamných projektech, což vede k jeho dlouhodobé nespokojenosti. Úkol, jenž na sebe naložil otec Rataj, byl však příliš velký, což vyústilo k srdeční příhodě a posléze také ke skonu hlavní postavy. Syn J. Čapka využije příležitosti, dokončí otcův projekt a nasměruje výrobu nových dílů potřebných pro reaktor na správnou cestu. Druhý, mladší Ratajův syn v podání T. Töpfera hrál hokej za Vítkovice jako brankář a do děje filmu se příliš nezapojil. Sám autor snímku, herec J. Kačer, jehož dílo vnímám jako obvyklou úlitbu režimu neboli ospravedlnění za 60. léta, se objevil v malé roli režiséra amatérského divadelního souboru. Scény s divadelníky však byly zbytečné, nudné a otravné. Pan Kačer, ač jeho osobu chovám v mimořádně oblibě a úctě, tento film nezvládl. Velký vliv na neúspěchu tohoto filmu vidím v obsazení lokálních, a tudíž neznámých, ostravských herců. Ze známějších herců se objevili v malých rolích K. Vochoč, J. Vlasák a M. Šplechtová coby dívka vzpurného J. Čapky. Domnívám se, že se sice nejedná o takovou katastrofu, aby v hodnocení převažoval odpad, zejména pokud se vyprávění věnuje hlavní dějové linii, ale objektivně se jedná o zdlouhavé a nepovedené dílo, které zejména normalizační prvky táhnou ke dnu. Ve srovnáním s o šest let mladším, podobně industriálně zaměřeným filmem o budování jaderné elektrárny Atomová katedrála, které také má mizerné hodnocení, je jednoznačně slabším. (12.11.2022)

Jako milovník komunistických agitačních filmových perel převážně 70 a 80 let minulého století u kterých se opravdu bavím musím napsat:Toto byl opravdový filmový průjem! Zřejmě nejhorší Československý film jaký jsem kdy viděl a těžko bude kdy překonán.Taktéž výkon superherce Drahoše Ožany. Sorry Duck (29.10.2019)