Čarodějná láska

No to je výborný - žena, která se nedokáže vyrovnat s minulostí, kde ji milovaný muž podváděl s jinou a kvůli tomu zemřel - vyvolá jeho ducha, kterého se pak nedokáže zbavit, a tak místo sebe obětuje tu, kterou miloval (a která se do té doby dokázala s minulostí vyrovnat a šla v životě dál)! Příběh postavený na hlavu, všechno špatně. Pro mne nejslabší část trilogie, navzdory tomu, že má příběh. Vyprávěn je ale jaksi rozvlekle a postrádá tempo ostatních dvou, které jsou víc o tanci. Ale tanec je tanec. Pakobylka mi rozumí. (30.08.2014)

Priznám sa, pristupoval som k tomuto filmu s miernym dešpektom, pretože tanec ako umelecké vyjadrenie uznávam, ale nijako zvlášť neobľubujem, rovnako ako clivé španielske piesne. Príbeh pojednáva o láske až za hrob s trochou mágie, dialógov tu síce zopár je, ale väčšina deja je stvárnená tancom a hudbou. Nemôžem si pomôcť, ale film mi výpravou aj poňatím evokoval niektoré slovenské televízne inscenácie z ľudového prostredia, akurát namiesto krojovaných lúčničiarok krepčiacich medzi umelými drevenicami tu v podobne nakašírovaných kulisách chudobného slumu tancujú flamenco sošné Španielky. V tomto ohľade je na čo pozerať, choreografia je vypiplaná, tance pôsobia veľmi zmyselne a nechýba ani baletný súboj na nože. Kvalitná záležitosť, bohužiaľ nie som cieľovka. Tri a pol vtáčika v hniezde. (vďaka Willy Kufaltovi za zaradenie do premietania) (03.05.2024)

"Láska je jako bludička, utíkáš přes ní a dožene tě, utíkáš za ní a uteče ti...." Musím přiznat, že podobně paradoxně, jako se o tom zpívá v té úvodní písni tohoto muzikálu, na mě působil i celý film. Někdy toho tancování bylo na mě až přes příliš a já měl tendenci před tím obrazně řečeno "utéct". Svou působivou (řekl bych až erotickou) atmosféru a výbornou hudbou mě ten film nakonec ale stejně "dohnal". Děj moc raději nekomentuji, protože mi místy přišel podivný (duchařinu nemusím), ale musím uznat, že natočeno to bylo vážně krásně (viz třeba scéna s ohněm s retrospektivami z celého předchozího děje). (14.05.2024)

Takový zážitek jsem vůbec nečekal. Zatím nejlepší Saurův film, který jsem viděl. Všechno v něm bylo na svém místě a nevadily ani studiové kulisy cikánské osady. Oslava národa, který má hudbu v krvi, podobná jako ve filmu Cikáni jdou do nebe, ale zase úplně jiná. Oheň a vášeň v srdcích, která spojená se žárlivostí dovede zabíjet. Flamenco, hra ladných pohybů těla, tleskání, rytmického podupávání a ovšemže kytar, samotný tanec souzní s dějem a my pohlédáme přímo do duší tanečníků. Žádný záběr nebyl zbytečný, žádná melodie, tanec, vše přesně umístěné. Samozřejmě jasných pět hvězdiček. Tragédie neblahého rozhodnutí otců v dětském věku hrdinů, nádherný svatební tanec, boj nožů, noční zjevování mrtvého Josého. A zase rozpustilá erotická píseň pradlen, ta mě přímo dostala. Ani čas jsem nevnímal. (06.09.2014)

Můj druhý viděný „taneční“ Carlos Saura a oproti starší Carmen (1983), na níž mě fascinovalo a dovedlo mě k plnému hodnocení mj. prolínání dramatu ze zkoušené baletní hry s reálným děním mezi vztahy umělci-tanečníky, jsem se tentokrát dočkal přeci jen klasičtějšího inscenování tanečního dramatu, do aranžovaných exteriérů evokujících tematicky nějakou tu cikánskou kolonii. To však vůbec nemusí být výhradou směrem k pořád působivému a nezaměnitelnému zážitku (byť možná subjektivně tentokrát lehce slabšímu), protože bohaté dění plné zpěvu, tance, hudby s vyladěnou choreografickou stylizací ten zážitek po většinu i přináší, třeba už jen v napínavé sekvenci „šermířského“ souboje. Celkově mě nejvíc nadchla první třetina, nicméně ani později v této vášní protkané romance ze země toreadorů nechybí překvapení či zpestření v podobě fantaskního prvku, vtipu třeba ve veselé písničce pradlen o „ptáčkách“ nebo závěrečný tanec s gradujícím milostným trojúhelníkem až čtyřúhelníkem. [75%] (28.04.2024)