Kam, pánové, kam jdete?

Rozbít sklo! Karel Heřmánek na vyčerpávajícím útěku od manželky, která ho nechápe, od práce, která jej už nenaplňuje a od života, který mu zatím nic velkého nenabídl. Kachyňův film je vynikající kritickou reflexí společenského klimatu druhé poloviny osmdesátých let, kdy se pod tíhou gorbačovské perestrojky hroutil nejen (ne)reálný socialismus, ale prostřednictvím dálkového pochodu také mýtus o krizi středního věku. (16.06.2017)

Heřmánek je ďábel. Rozhněvaný ne-už-tak-mladý muž a architekt, kterému se to nějak začíná bortit a který se bez tréninku, zato v obleku a polobotkách vydá na ozdravný stokilometrový pochod. Několikrát to chce vzdát, ale vždycky se na osudovou cestu, během které bude mít čas nechat si projít hlavou pár věcí, vrátí. Z ješitnosti, z trucu, ze vzteku, proto, že není co ztratit. Jeho proměna ve zmáčenou, potrhanou, na opuchlých nohách se potácející trosku (což mu však nebrání v tom, aby se na posedu sápal po mladé kolegyni a jejím bobru) je téměř existenciálním zážitkem. Z celkově skvělé pěší road-movie tematizující krizi středního věku i dobový marasmus vyčnívají výkony Heřmánka a Vlacha, bitka na poli, demolice kanclu, mimózní scéna s Gerendášem a v neposlední řadě hudební rámec v podobě nářezu „Co s tím sklem“. (03.11.2012)

"Rozbij to sklo! Rozbij to sklo!" Road movie, která se odehrává na pochodové trati 100 kilometrů a obrazy se střídají s retrospektivními pasážemi, které jsou hozeny do černobílého hávu. Svým způsobem, zejména s krizí středního věku mě tento film připomíná další Kachyňovku Dobré světlo, kde hlavní roli vytvořil též Karel Heřmánek. On byl v osmdesátých létech fakt vrcholovej herec a k životním rolím mimo třeba Smrti krásných srnců, Fešáka Huberta nebo S čerty nejsou žerty si může s přehledem přičíst i roli architekta Kolvary v tomto příběhu. Neskutečný, co zde předvádí. Mimo něho zaujme krásná Mirka Pleštilová, která pobíhá pod posedem bez kalhotek, nebo Soňa Valentová hrající Kolvarovu manželku (nadabovaná Janou Šulcovou). Správně hajzláckou roli má Olda Vlach a demolice jeho kanceláře nebo závěrečná fackovačka s Heřmánkem nemá chybu (dvě facky mu uštědřil sám režisér, protože se musely dělat dotáčky a Karel Heřmánek byl zrovna mimo Prahu). Karel Kachyňa byl opravdu filmový bůh, každý jeho film měl nějaké sdělení a do svých filmů dokázal nenásilně vpasovat jakýkoliv příběh přímo ze života, z jakékoliv profese a z jakéhokoliv časového období. Kam pánové, kam jdete? (parafráze na lidi obecně, kam se vlastně pořád ženeme?) je koktejl namíchaný s humorem a dramatem dohromady a celkově to funguje dokonale! Smál jsem se od začátku do konce a scény se psem Bobinou jsou top! Svoje dělá i progresivní jazz-rocková muzika Milana Svobody, což byla u Kachyňových snímků vždycky záruka kvality, ať už byla hudba jakákoliv a umně ji dokázal použít v každém svém filmu. Není a nikdy nebyl stejný režisér jako Karel Kachyňa. Vždycky jsem miloval jeho specifický pohled na život a jeho ztvárnění na filmové plátno. "Člověk má umřít najednou a ne po kouskách". Tohle na něm prostě zbožňuju, tu opravdovost, spojenou s tragédií a komedií. Musím zvednout i hodnocení, poněvadž jsem do toho filmu dozrál. Nebo dozrál film samotnej? To je úplně jedno, protože jsem se bavil parádně a kvalita tohoto snímku je nezpochybnitelná. (01.01.2021)

Krize středního věku jednoho architekta, který celý život maká jako kokot, zanedbává rodinu, a když se ohlédne za sebou, zjistí, že nic nedokázal a ani si nic neužil. A celý ten jeho život se přeleje do jednoho blbého stokilometrového dálkového pochodu, který je prostě poslední nadějí, jak obstát sám před sebou. Pochod je tím rozhodujícím "mátovým lístečkem", roznětkou k explozi. Po něm už nic nebude jako dřív. Osobní a pracovní problémy, politika, rozpadající se socialistické hospodářství. Ale hlavně spousta srandy. Tragikomedie jak vyšitá. 85% (15.02.2015)

Když na vás hned ze startu spustí Mirek Imrich svoje „Co s tím sklem?“ , musí být každému na první dobou jasné, že tady nemáme co dočinění s diváckou komedií, na jaké jsem zvyklí například od pana Vorlíčka. Reálně socialistický morální apel Karla Kachyňi jde puchýř nepuchýř po cestě plné kompromisů, bezradnosti, narušené rovnováhy, cynismu, nezdarů, ale i životních pravd. Karel Heřmánek a jeho zlaté roky - Karel Kachyňa v jiné a odvážnejší poloze - osmdesátá leta se svojí neveselou specifičností – Oldřich Vlach, jehož vedlejší postava snad ještě převyšuje tu Heřmánka – 100 kilometrů, které dělí hrdiny od plev. Ne Lea Poppera nebo Fešáka Huberta, ale tuhle rozborku duše hrdiny zmítaného krizí středního věku považuji za životní roli Karla Heřmánka, protože rozbít sklo, jen o to mi jde. (17.10.2022)