Kam, pánové, kam jdete?

Co s tím sklem, ptá se frontman skupiny Tango v hlavním hudebním motivu filmu a Kachyňa se pro změnu ptá, co s životem rozmělněném takovou spoustou kompromisů a ústupků, že už přestává těšit? Kachyňa odruhé v krátké době po Dobrém světlu přichází s hrdinou, co se zmítá v krizi středního věku, kombinované tentokrát střetem se světem přízemního pragmatismu, který vyznává jeho nadřízený, a autorskou touhou po poctivém díle bez kompromisů. Je sice fakt, že Kachyňu znám i ve výrazně lepší kondici, ale po opětovné projekci zvyšuju nadílku o 1*. Druhou polovinu 80. let totiž připomíná nejen soundtrack, ale celková nálada snímku. Ta naštvanost, bezradnost a bezcílnost, to odpovídá pocitům mnohých z té doby. Navíc Karel Heřmánek prožíval tehdy herecky nejlepší období. Celkový dojem: 70 %. (25.02.2015)

Na rok 1987 celkem přímá kritika panelákového budovatelství 80. let. Scénárista Milan Ležák zakomponoval vnitřní přemítání hlavního hrdiny podobně jako Vlastimil Šubrt v novele Maraton svědomí do vytrvalostního sportovního výkonu. Násilně sice působí, že všichni aktéři z pracovního a osobního života kolem architekta Kolvary se "náhodou" setkávají na pochodu Praha - Prčice, ale Karel Heřmánek dokáže přesvědčivě zahrát rozpoložení hlavního hrdiny. A Mirka Pleštilová byla pro podobné role sympatických spolupracovnic stvořená. (02.01.2011)

"Co s tím sklem? Rozbít!" České pěší road movie s Karlem Heřmánkem, navenek bláznivá, uvnitř lehce depresivní tragikomedie. Vlastně typický "perestrojkový" film z konce 80. let, kde mně nejvíc překvapuje, že se do něčeho podobného pustil Karel Kachyňa. Už jenom to rámcování s (mimochodem skvělou) rockovou vypalovačkou od skupiny Tango! Rok po skvělé Smrti krásných srnců rovněž s Heřmánkem je tohle docela silný úlet, téměř zmizela klasická "kachyňovská" poetika, zůstalo jen to jeho typické vizuální prolínaní barevných a černobílých scén. Jako předvedení absolutního úniku od zavedeného stereotypu v rámci Kachyňovy tvorby i v rámci příběhu a doby zajímavé. Dlouhá pěší túra několika lidí v krizovém středním věku a ,,kolem dokola svět, může-li se světem ještě nazývat." Občas jsou přítomné kritické pohledy na hroutící se socialismus ve "vzpomínkových" šedivých flashbacích a pak bláznivé senzace se vším všudy jako například běh přes fiktívni překážky nebo velkolepé rozbíjení skla v kanceláři s ředitelem v podání Oldřicha Vlacha. Přes to kladné přijetí svérazného stylu u mě jako celek film vyvolával místy spíš rozporuplné pocity. Možná to bude tím střídáním hlavní linky s retrospektivami v úplně jiném stylu a taky mi přišlo škoda useknutého závěru bez dokončení rozjeté túry po 85. kilometru. 60% (14.06.2017)

Citlivý a s humorným nadhledem vyprávěný příběh krize středního věku jednoho obyčejného architekta „za vrcholem sil“, excelentně ztvárněného Karlem Heřmánkem, která kulminuje během 100km pochodu na nějž se vykolejený hlavní hrdina vydává v lakýrkách a s aktovkou. S fyzickou krizí během pochodu se vynořuje i jeho krize existenční, pracovní a rodinná a z pochodu, ke kterému se hlavní hrdina dostal jako slepý k houslím, se postupně stává iniciátor jeho vzdoru proti životním okolnostem, které ho semlely. Přestože je konec otevřený, problémy nevyřešené a hlavní hrdina klopýtá na osmdesátém kilometru, zůstává v divákovi hřejivá naděje, že ona katarze, kterou během pochodu prošel, povede k dobrému konci. Pro mě spolu s Krávou nejlepší film Karla Kachyni. (13.02.2012)

A je tu soutěž - poznej film! Indicie-Vyflusanej Heřmánek s vyplazeným jazykem, funí, chůzí připomíná spíš brouka z MIB, co je v lidský kůži poprvý a učí se kroky, celej otrhanej, nohy samej puchejř, je unavenej, nasranej a přesto odhodlanej. Co to je? U týhle scény vždycky brečím smíchy, jak je krásně škodolibě cynická... (20.11.2010)