Tři přání

"Nejde o to, co řekl, ale co mohl říct!" Kousavá pohádková satira s výbornou ústřední dvojicí (z toho, jak stoprocentně se povedl jejich dabing, by si dnes měla brát studia příklad), doslova kouzelným Bohušem Záhorským a zajímavou rolí pro Vlastimila Brodského. Nemá snad jediné vyloženě nudné místo. (30.01.2016)

Do dnesniho dne jsem ani nevedel, ze tento film existuje a po jeho shlednuti jej okamzite radim mezi cca tricitku nejlepsich ceskoslovenskych filmu, ktere jsem videl. Vynikajici herecke vykony vsech zucastnenych s jugoslavskou hereckou dvojici v cele. Narodit se Markovic v USA nebo jinde na zapade, tak verim, ze je z nej hvezda. Beljakova zase ke svemu hereckemu vykonu pridala obrovsky kus zenske krasy ( jako manzelku bych ji ale radeji nechtel:-) ). Skvely tah s hereckym obsazenim. Dej je velice svizny a zabavny s mnozstvim humoru a skutecne satiry na deni te doby ( " zamek bych pricarovat mohl, to by vam ho ale vzali pro rekreanty..." ). Vubec se nedivim, ze premiera filmu byla az o pet let pozdeji. Podstata filmu by vsak platila i pro dnesni dobu, je zde dostatecne prostoru pro zavist a touhu po lepsim ziti. Pravnik Petr zde pusobi velice lidsky a sympaticky. Velike plus ma i otevreny zaver filmu. Vynikajici pocin pana Kadara a Klose. (03.12.2008)

Není to jednoduché, když si chlap domů pořídí manželku, které je všechno málo. Taková "černá díra" spolkne cokoliv, chudák chlap si naivně myslí, že když jí splní její sny, že bude mít klid. Jediné, co se ale stane, že manželka bude mít další a další sny, nekonečně mnoho. A chlap bude pořád ten neschopný, co ženě splnit sny nedokáže. V tomto filmu, místo aby ženu vyhodil s kufry na ulici, získá manžel magickou schopnost plnit přání zvonečkem. Nic se však nevyřeší a manželčiny nároky stoupají. Se stoupající životní úrovní přichází též závist kolegů a sousedů a i trochu zdravé komunistické kritiky uvnitř podniku, kde pracuje. A tak z filmu o lidských vztazích rázem stává se souboj o pravdu a jen otevřený konec zabrání, aby pro pravdu umíral člověk, jako kdysi v Kostnici Mistr Jan. 70% (17.09.2014)

Pohádková satira ze současnosti, to nebyl v roce 1958 žánr, který by pasoval do dobou žádaného mustru ideologického schematismu. Režijní dvojice Kadár - Klos se o tom záhy trpce přesvědčila, když jejich snímek Tři přání putoval na příkaz stranických kulturtrégrů do trezoru a autorům byla na pět let prakticky znemožněna další tvůrčí činnost. Snímek, jehož scénář napsal Vratislav Blažek a který nenapadal vlastně nic jiného než neochotu mocných k elementární sebekritice, byl v předpremiéře promítnut na I. festivalu československých filmů v Banské Bystrici (únor 1959). Zde se dostal pod kritickou palbu zastánců tvrdé schematické linie, kteří za společensky škodlivé označili ještě dalších sedm filmů (mezi nimi i Helgeho Školu otců a Krškovo psychologické drama Zde jsou lvi). Snímek byl do kin uvolněn až v roce 1963. Tehdy také začala vrcholná etapa Kadárovy a Klosovy tvorby, završená oscarovým Obchodem na korze. Filmový kritik A. J. Liehm později potvrdil, že titíž lidé, kteří v osmapadesátém roce Tři přání jako na povel zatracovali, v třiašedesátém hovořili o filmu jako o ztracené síle a přežitku. To však nic nemění na skutečnosti, že PŘÁNÍ patří v rámci žánru komediální alegorie k nejvyspělejším a nejzdařilejším dílům. Samotný film pak ozvláštňuje i ústřední dvojice složená ze dvou chorvatských herců (Rade Marković a Tatjana Beljaková), znamenitá je další varianta dobrotivého stařečka v podání Bohuše Záhorského. Dnes s odstupem padesáti let působí ústřední motiv tohoto filmu jako neškodná anekdota. Avšak na konci padesátých let, kdy doznívala atmosféra politických procesů a kdy za pouhý náznak kritiky hrozil žalář, tomu bylo naopak. A proto i zdánlivě malé hrdinství je ve výsledku velkým činem. (23.01.2009)

Jeden z nejodvážnějších a nejraritnějších snímků padesátých let, který působí takřka neuvěřitelně svými satirickými šlehy, kritizujícími neveselé stránky života v socialistické společnosti. Doktor práv, jenž nemá na taxíka, a dokonce i zmínka o tom, že někde spí v současné době právníci pod mostem - a západní Evropa to nebude, ačkoliv na to hlavní hrdina, mírně přiopilý, ironicky přitaká. Šlendriánství, protekce, perzekuce. Jako komedie v každém případě funkční, zajímavé i záblesky rozbíjení schémat klasického filmu - i když Kádar s Klosem samozřejmě nebyli žádní experimentátoři. (22.11.2006)