Instalatér z Tuchlovic

Tomáš Vorel je prostě svůj. Jiným režisérům by se snadno daly vyčítat vtipy na úrovni čtvrté cenové nebo dějová předvídatelnost, ale u Tomáše Vorla to prostě nejde, protože to tak nějak patří k jeho poetice. Oceňuji, že po celou svou kariéru zůstává věrný svému stylu, který vychází z divadelních kořenů Pražské pětky, zároveň se od nich už trochu vzdálil, je nepodbízivý, ale zároveň divácky přístupný. Už jsem viděl originálnější, ale i trapnější Vorlovy filmy než je Instalatér z Tuchlovic, tady to byl takový vesnický kaleidoskop (ale jiný než v režisérově lesní trilogii) viděný typickou vorlovskou optikou, ve kterém byl kupodivu k přežití i Jakub Kohák. Pokud máme v české kinematografii domácí ekvivalent legendárního francouzského outsidera (myšleno nezařaditelného tvůrce) Jeana-Pierrea Mockyho, je to Tomáš Vorel. (21.08.2022)

Hlavní problém vidím v obsazení Jakuba Koháka, neboť postava, kterou zde měl ztvrárnit je zcela nad jeho herecké možnosti (schopnosti). Příběh není nikterak objevný či záživný, spíše přirozeně vyplývající až předpokládaný (což není výtka). Při sledování se mi vybavil film Václav (2007), do kterého dokázal Ivan Trojan vložit něco hrozně lidského, přirozeného a velmi přínosného. Tomáše Vorla st. považujii rozhodně za lepšího režiséra než-li Jiřího Vejdělka. Zároveň vybrat herce, který je schopen nejen fyzicky, ale hlavně vnitřně zvládnout nejen postavu (ale v tomto případě i celý film a handycap hlavního hrdiny, neboť Kohát téměř nesleze z obrazu), často může rozhodnout, zdali film je přijatelný, či zajímavý, nebo dokonce překvapující. (31.12.2017)

Vidlácká komedie. One vidlák show. Kohákova největší role a jestli jsou čeští režiséři všímaví, tak to bude jeho poslední role. Je to marné. Trapné. Pošetilé. Pochmurné. Vesnický život je prostě podle tohoto filmu největší odpad - což já si tedy nemyslím. Vzrušení? Impotence instalatéra. Akce? Rozbitá držka instalatéra. Erotika? Honba za pokladem bílého potoka při vzpomínce na vjetnamskou dívenku. Odpad za Gabču Vyheclovanou! Její role byla stejně důležitá jako její videa na Jůtub - naprosto k hovnu. :) (28.02.2023)

Od Vorla se mi vlastně líbil jen Kamenný most a trochu Cesta z města, jinak mě jeho filmografie intelektuálně zcela míjela (ani "legendární" Kouř jsem nezvládl dokoukat). Ale Instalatér je vcelku příjemný, možná tím, že si moc na nic nesnaží hrát a vlastně nikam moc nesměřuje, jen snímá a vypráví zveličené a teatrálně přehnané výseky života. Kohák je fajn, asi je třeba jej vnímat jen ve filmech. Rád jsem zase po čase viděl Špalkovou a Nesvačilovou. Začínám milovat Polišenskou. (07.02.2020)

Důkaz, že český film zůstává nekoukatelným brakem, ač se snaží o hlubší téma. Samotářský Luboš dělá instalatéra na živnosťák, žije se svou matkou a je tak nějak spokojený. Když se jeho matka rozhodne, že je čas si najít nevěstu, neprotestuje. Celé je to stereotypní, nedovařené. Postavy jsou nedotažené do konce, zůstávají neuvěřitelné. Ženské role jsou až na Evu Holubovou všechny nesnesitelné, z mužských všechny převálcoval Jakub Kohák. Je to takový malý film dvou herců. Nechápu, kdo tohle označil jako komedii. Že je ústřední postava psychicky nemocná, neznamená, že se budete lámat od začátku do konce. Instalatér z Tuchlovic je film, který si klidně pusťte k žehlení. Nebo k vaření. Nebo k řezání dřeva na cirkulárce. Je to fuk, je to o ničem. (30.01.2018)