Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Už název filmu, který je v češtině volnou parafrází finského titulu „Hamlet v obchodním světě", naznačuje, jak daleko si Aki Kaurismäki při filmovém zpracování kanonického díla světové literatury a dramatu dovolil zajít. Shakespearův nadčasový model, zakládající se mj. na prolínání mocenských a rodinných vazeb, převádí do současného Finska. Při hledání dobových a charakterových paralel si finský režisér počínal až s pobavenou důmyslností. Jako by se dopouštěl milostného rouhání a zároveň silou významu předlohy chtěl působit na co nejširší publikum.
Hamlet dnešních dní je čerstvým dědicem významného podílu v podniku, jenž nyní řídí jeho strýc Klaus. Píše podprůměrné básně, hlídá si svou váhu a jen pomalu se začíná dostávat z oblouznění, jež pro něj život do okamžiku otcovy smrti představoval. Navíc, jak je asi všem, kteří jsou se Shakespearovou tvorbou aspoň trochu obeznámeni, je tady jedno velké temné tajemství, které vrhá stín na rodinnou historii. Jeho odhalení podmiňuje Hamletovo prozření, či přímo dospění k pocitu odpovědnosti a soudnosti.
Na rozdíl od předcházející filmové adaptace klasického literárního díla, prvotiny Zločin a trest, se ve filmu Hamlet podniká výrazněji objevují prvky komiky, i když pro Kaurismäkiho příznačně lomené silnou ironií. Jelikož se jedná o jeden z mála filmů, jehož hrdinové se nacházejí na vyšších příčkách společenského žebříčku, jsou i z pozice Kaurismäkiho sociální citlivosti projevy společenské nespravedlnosti kritizovány formou ironie a práce s absurditou. Hamlet zde totiž není jen katalyzátorem dramatu produkovaného rodinnými vztahy, ale i reprezentantem určitého společenského statusu a politické moci.
Mezi režisérovy velké přednosti patří, že si je dobře vědom nemožnosti nalézat absolutní odpovědi a definitivní řešení, na ta slova vlastně nestačí. Hamletova postava (její osud) přes prvotní možnou „odpudivost" z důvodu rozmařilosti a nezodpovědnosti, se s postupujícím dramatem projevuje nejen jako plánovitě tragická, ale především pochopitelná a divákovi (možná) sympatická. Drama se dnes už zřetelně neodbývá jen na prknech, která znamenají svět. - Petr Pláteník (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (37)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Jo, tohle mě bavilo. Hodně zvláštní adaptace Hamleta, která mě ale zaujala a místy i příjemně pobavila. Na Kaurismäkiho to bylo podle mě poněkud svižnější, což mi ale ve finále nevadí. I tak si myslím, že tu jsou hluchá a nudná místa, ale jinak tomu nemám co vytýkat, líbilo se mi to. Líbila se mi i kamera a herecké výkony, akorát teda Matti Pellonpää mohl mít nějakou větší roli. Teď jsem si ještě vzpomněl, že jsem asi rok a půl zpátky viděl zhruba 35 minut z jedné filmové adaptace Hamleta (bohužel nevím kterou) a pamatuju si z ní jen dvě věci - 1. Byla to strašná nuda. 2. Scénu, kdy je otráven otec, která se odehrávala v zimě a vypadala, jako by Santa Claus dostal záchvat na saních a spadl do sněhu, kde se nějakou dobu cukal. Té scéně jsem se pochopitelně smál, a protože to asi byla nějaká slavnější verze, tak teď musím znít jako kulturní barbar, ale co už. Pointa je v tom, že tahle verze, byť je taková hodně svá, mě oslovila mnohem víc. Takže mě Kaurismäki opět nezklamal. Slabé 4* ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Síce Shakespera a jeho dielo nijak extra neobľubujem, skôr objektívne uznávam jeho hodnotu, ale určite stokrát radšej strávim nejakú tú klasickú inscenáciu jeho hry, než bizarnosti tohoto typu... Modená variácia na Hamleta, ktorý je tu dedičom podniku na výrobu gumených hračiek, navštívi v bare heavymetalový koncert a zavraždí svojho protivníka tým, že mu zapichne hrajúci magnetofón do hlavy, to už je trochu moc. Myslím, že by som nápad aktualizácie stredovekej hry do súčasnosti ocenil, keby to nemalo až tak kuriózny či rovno parodický charakter. Za pár slušných momentov ako úvodná scéna otravy alebo záverečná pieseň a hlavne za čiernobiely (až noirový) vizuál nakoniec slabšie 3 hviezdy, inak rozporuplná kuriozita. 50% Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou ()

Reklama

Bubble74 

všechny recenze uživatele

Hodně svérázná adaptace klasické tragédie čiší originalitou a to ani Kaurismäkiho odpůrci nemohou popřít. Jeho fanoušci si opět smlsnou na režisérově vynalézavosti. Finský Hamlet neusiluje o královský trůn, nýbrž o prezidentské křeslo rodinného koncernu a je to bezcharakterní, nadržený ničema. Shakespeare se pravděpodobně obrací v hrobě a literární konzervatisté zelenají vzteky. Tím se ale Kaurismäki netrápil, zůstal věrný své stylové absurditě, povolal dvorní herecký ansábl, tradičně šetřil s dialogy, nevynechal sarkasmus ani nevybíravou kritiku - v tomto případě je na paškálu kapitalismus - a samozřejmě jako ve všech jeho filmech se to neobejde bez přetékajících popelníků. Vidět či nevidět? Jednoznačně vidět. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Hamlet jako symptom kapitalismu? Proč ne! Kaurismäki ironicky pootočil a vypreparoval Shakespeara, výsledek pak odvyprávěl v lakonickém šklebu, který ve správných chvílích přechází do teatrality a absurdna. Scény jako utonutí Ofélie nebo souboj Hamleta, Laerta a Klaudia jsou skvostné dokonalým zasazením tragiky do rámce popové rozvernosti. Důkaz toho, že opilý Fin má něco víc než jen morbidní smysl pro humor. ()

seeker23 

všechny recenze uživatele

Aki Kaurismaki prostě nemůže točit o lidech z vyšších společenských vrstev, s jeho poetikou se to naprosto míjí. Tenhle film prý vznikl z opilecké sázky a je to taky jediné vysvětlení, proč se do takového tématu Kaurismaki vůbec pustil. Pár velmi podařených momentů, ale jinak se tu příliš mnoho mluví a příliš z toho ční snaha pervertovat shakespearovské téma k obrazu svému. ()

Galerie (10)

Reklama

Reklama