Ameriko, Ameriko

Moc hezky udělaná životopisná sága Elii Kazana. Ve filmu se kromě části životního příběhu slavného amerického režiséra dozvíme něco i o historii turecko-arménsko-řeckých vztahů. První půlhodina je trochu pomalejšího tempa, ale později se film rozjede a zbylé dvě hodiny se divák nenudí. Cestu mladého chlapce, který neměl kromě přitažlivého vzhledu vůbec nic, z malé turecké vesničky do Konstantinopole a pak až za oceán, do vysněné Ameriky, si nenechte ujít. (10.06.2020)

„Don’t trust me. For your happiness, don’t trust me! I can’t do different.“ Příběh popisuje velkou životní cestu hlavního hrdiny, který přes řadu podvodů a úskoků nakonec krkolomně dosahuje kýženého cíle. Člověk si nevybírá, kde se narodí, ale pokud je zde cesta, jak to změnit, měl by se o to pokusit a věnovat tomu veškeré úsilí. Filmu je vytýkána příliš dlouhá stopáž, patří mezi Kazanovy méně divácky úspěšné a poněkud hůře stravitelnější filmy. Můj názor je takový, že se autor nechal do jisté míry strhnout osobní tématikou a jeho cílem nebylo vytvořit a priori snímek, který bude úspěšný a vydělá hodně peněz. Chtěl podat svědectví, popsat svůj osobní příběh, strasti svého života, zakonzervovat historii. A to se mu povedlo, bez ohledu na ohlasy diváků. (12.11.2013)

Asi neni lepsiho filmu, ktery by lepe mapoval osudy reckych Turku. Kazanovi, filmy o ruznych rodinach jdou znamenite (Trpyt v trave, Na vychod od raje), tento je okoreneny jeho podobnym osudem. Ameriko, Ameriko je vyborny vypravny film o touze a splneni snu. Cesta Stavrose z rodne Anatolie, pres Carihrad do Ameriky je vice nez zajimava a ja doslova hltal kazdou minutu filmu. Dobre napsane a zahrane postavy, vyborna atmosfera a vyprava, kdy jsem veril, ze jsem skutecne v Turecku na zacatku dvacateho stoleti. Po technicke strance taky dokonale a vse podtrhuje vyborna hudba, ktera uzavira maximalni zazitek z tohoto filmu. (08.02.2014)

Kazan to dost hrubě přepálil s délkou a to zejména díky vlastní přemrštěné iniciativě, které se sice nelze moc divit, ovšem i tak je zde „o hodně více stopáže, než se dá ustát“ notně na škodu. Sugestivní je spíše první polovina, která svým až dokumentaristickým ztvárněním předkládá obraz života podobný Žalozpěvu stezky i když ani zdaleka nedosahuje jeho feelingu. Popravdě nechápu, zda k získání ocenění za výpravu tehdy stačilo vyjet do „vzdáleného evropského státu“ a natočit trochu panoramat. I když je v závěru racionální vystřízlivění vzhledem k předcházejícím minutám poměrně solidní, nemůže se film zbavit nánosu patosu, který se kupil po devadesát procent projekce. Mé veskrze nadprůměrné hodnocení je tak spíše za vykreslení dobových poměrů a solidní psychologii, která nemá oporu v hereckém osazenstvu, což zase na stranu druhou vzbuzuje dojem autenticity (hlavní představitel se neuvěřitelně snaží napodobovat Jamese Deana a jeho fyzická podoba mu v tom notně pomáhá). A ty emocionálně vypjaté scény snímané z křivých úhlů už mi u Kazana vážně lezou krkem. (05.04.2005)

21. Zlatý Glóbus za rok 1963 - cena (2) - *Nejlepší režie - Elia Kazan, *Objev roku (herec) - Stathis Giallelis + nominace (6) - Nejlepší film (drama), Nejlepší herec (drama) - Stathis Giallelis, Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Linda Marsh, Nejlepší herec ve vedlejší roli - Paul Mann, Nejlepší herec ve vedlejší roli - Gregory Rozakis, Nejlepší film (podporující porozumění) - Elia Kazan (11.01.2009)