X-Men: Dark Phoenix

X-Men se vrátili tam, kde začínali, a Dark Phoenix je super film hlavně díky tomu, že mu stejně jako prvním dvěma Singerovým snímkům tak záleží na postavách. Prim opět hrají dialogy a emoce a akční scény slouží hlavně jako efektní cesta vedoucí právě k tomu, co mutantí ságu kdysi odlišilo od ostatních komiksových filmů a udělalo z ní dospělou podívanou s prostorem pro zamyšlení. Kdyby se scénář Dark Phoenix podařilo napsat a natočit v roce 2006 namísto Posledního vzdoru, byl by to úžasný závěr trilogie. Takhle je to úžasný závěr trochu rozkolísané a zmatené ságy, která se sice postupně jaksi ztratila sama v sobě, ale vždy se dokázala najít. Po herecké stránce nemám co vytknout, z příběhu bych samozřejmě kromě Jean rád vyzdvihl chybujícího Profesora X, no a režijně mě Simon Kinberg potěšil stejně jako scenárista - teď nemluvím jen o božím vlakovém finále, ale hlavně o tom všudypřítomném napětí a oprávněném pocitu osudovosti, který se mu (i díky Zimmerově hudbě) podařilo vyvolat. (12.06.2019)

Půjdu rovnou k věci. Příběh jako takový má sice několik zajímavě natočených scén, které se povedlo s vysokou mírou efektivity přenést na plátno, ale bohužel jich není moc. Ke všemu jste naprostou většinu z nich mohli vidět v trailerech. Jde o scénu s vlakem a úvod ve vesmíru. Tomu předchází již známá scéna z ukázek. Představitelka Jean je sympatická a dá se říct, že má daná situace mírný emocionální dopad. Malá rusovláska sice v některých scénách přednáší věty, které by sedmileté dítě nikdy neřeklo, ale jinak vše oplývá zajímavou atmosférou. Navíc se dočkáme i pěkné přednášky o tom, jak nakládat s darem mutantství. Hned na to celý úvod vyvrcholí v heroicky skvěle pojatou scénu ve vesmíru, kdy konečně přicházejí X-Meni. Není sice tak opojná jako „Avengers Assemble“, ale působí na diváka správným elektrizujícím dojmem. Můžete sice zaregistrovat menší logické lapsy, ale jinak si není na co stěžovat. Když se však vracíme na Zemi, začínají přicházet první problémy. Scénář totiž stojí na chatrných dialozích, u kterých máte pocit, že vypadly z nějaké tuctové telenovely. Největší hvězda James McAvoy má po většinu filmu na tváři úsměv uličníka, který se brání nařčení, že to okno vybil on. Není zrovna v pohodě, když má takový výraz v okamžicích, kdy umírají jeho blízcí. K tomu všemu je tady hlavní postava. Sophie Turner tady Jean přehrává, nebo má problém zahrát to, co se po ní chce. V kombinaci s tím, že je na první pohled trochu nesympatická se tak dočkáváme neskutečných výrazových kreací. Zachraňuje to aspoň duo Hoult a Fassbender, kteří působí věrohodně a přirozeně. U Magneta je největším problémem to, že v průběhu celé série létá jako hadrový panák ode zdi ke zdi mezi kladnou a zápornou stranu. Prostě tak, jak se to scénáristům zrovna hodí. Navíc jsme se nedočkali žádného vývoje mezi ním a Quicksilverem, který měl v tomto filmu vygradovat. Ač Peter opět nezklamal, jeho postava dostala minimální prostor na to, aby se nějak projevila. Záporná strana, o které jsme se z trailerů prakticky nic nedozvěděli vychází ze Skrullů. Stejně jako myšlenka filmu nemá špetku charismatu a je tady jen tak do počtu. Dozvíme se o ní jen takové minimum informací, které potřebujeme k tomu, abychom pochopili, že se jedná o „šiřitele zkázy“. Největším pozitivem je proto hudba Hanse Zimmera, která vytváří aspoň nějakou atmosféru, která zbytku filmu naprosto schází. V kině jsem se navíc nudil, a tak se asi nebudete divit, že jsem zklamaný... (06.06.2019)

„MĚLA BÝT MRTVÁ!...“ /// Ženská páchající zlo – takže nic novýho. Vlastně tahle je výjimečná, páč je v hledáčku emzáků… Jde o to, jak vás chytne příběh. To ostatní je standardní Xmenovka. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám na svědomí matku (i fotra). 2.) Sežral(la) jsem kus vesmíru. 3.) Thx za titule „need4seed“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ * (28.09.2019)

Esence komiksové nudy, která nepřináší nic zajímavého, většina děje je podle stejné šablony, jako předchozí x-filmy, aneb něco se stane, Xavier a Erik se tváří odcizeně, pak se zas něco stane, vzpomenou si že byli kamarádi a jednou naposled musí spolupracovat a tak pořád dokola.. Dobrá, palec nahoru, že si z toho v jedné scéně dělají srandu - Your always sorry, and there’s always a speech” ale to je málo. A poslední hřebíček do rakve zaklepe naprosto antiherecký výkon Sophie Turner, která jakoukoliv scénu zadusá do prachu tím, že zkrátka neumí hrát a její výkon je jenom o stupeň lepší, než moderování Jaromíra Soukupa. (12.05.2020)

Postavu Jean sem nikdy neměla ráda, ukázkově jí mrdalo už v X-Menech 3, kdy jí musel opíchat Wolverine, aby byl klid a jak tenhle díl ukázal, ono jí mrdalo vlastně nonstop po celý ty roky. Nejdřív si ta kráva zabije rodiče, aby se následně jako výjimečná holka dostala do školy mutantů a v pubertě jí, světe div se, začne mrdat znova a všechny, co jí měli rádi, chce sejmout. Si tak říkám, co by asi udělala se mnou, když jí ráda nemám. Každopádně jak mě ukázkově srala ve trojce, tak mě ukázkově srala i tady. Možná za to ani nemohla, možná jen chytila vaginální mykózu protože takhle podrážděnou píču člověk jen tak nevidí. Každopádně naši X-Meni jí stále tuze milují, z fleku jí odpustí, že jednu z nich sejme a v rámci akce Kuř-Mi-Ho se bezhlavě pouští do boje o spásu její duše a neustále jí přesvědčují, zatímco ona jim dává přes hubu, že je tuze hodná. Film má dvě akční pasáže - Začátek a Konec. Zblitek je slátanina velmi křehkých vztahů, osočování a falešných a nefalešných obvinění, kdo za co může, nemůže, mohl by moct atd. atd. Prostě to s X-Mení ságou jde střemhlavě do prdele a tohle vracení se na začátek do dob, kdy Storm a spol měli ještě pubertální jebáky a trpěli panictvím či neprotrhlou blánou je tak nějak píčou ke zdi, že to ani Fassbender a Rozpolcenej Profesor X-Y.Z-Ž nezachrání... (30.10.2019)