Stíny a mlha

Woodyho vizualne nejtemnejsi a nejmysterioznejsi film, ktery, jak uz nazev napovida, je naplnen spoustou mlhy a temnych zakouti, ve kterych se nahodne potuluje poulicni vrah. Shadows & Fog je Woodyho velmi podarena pocta oldschool cernobilym hororum, ale pozor - pouze vizualne! Jinak to s horory, nebo necim temnym v podstate nema vubec nic spolecneho, jedna se jen o vizualne zajimavy podklad pro dalsi z Woodyho typickych taskaric, ve ktere hraje radobyvtipneho zmateneho neurotika, coz je kombinace, ktera nemuze fungovat ani teoreticky. I tak je to ale stale mnohem lepsi, nez drtiva vetsina jeho ostatnich filmu. 6/10 (19.04.2010)

Woody Allen je mistr filmových postav. A ukazuje to i zde. 1, Platí zásada, že představitelé vedlejších rolí musí být obzvláště výrazově silní, aby dokázali své postavě dát profil. Objeví-li se postava na plátně jen krátce, měla by být představována takovým hercem, jehož pouhá přítomnost a pohled přitahují pozornost publika. A Woodyho vedlejší postavy nemají chybu. Souvisí to s citlivým výběrem herců. A dále 2, s tím, že celá dramatická struktura tohoto filmu staví všechny hrdiny na jednu ekvivalentní úroveň. Příběh sice zřetelně nesou pouze postavy, ovšem platí, že vůbec není jasné, která je jak důležitá, která je určující a která dějem jen probíhá. Výsledkem je nádherná ne-důležitost vraha. Dobrá polovina postav s ním vůbec nekoliduje a žije si poklidně v příběhu filmu. Vrah pouze motivuje střetávání mezi různými postavami, ale sám o sobě není důležitý. Můžeme mluvit o kombinaci dvou technik: (i) MacGuffinu – nástroje scénáře, který spouští jednání, ale sám o sobě není podstatný. A (ii) omezené narace – vyprávěcí strategie, která vytváří napětí, neboť divák očekává, že mu film doplní na konci chybějící články (používáno hlavně u detektivek). Problém je, že, jak s překvapením zjišťujeme, vrah zde zas tak důležitý není. Proto je film v první půli ukázkou omezené narace (zajímá nás, kdo je vrah), kdežto ve druhé se překlápí do MacGuffinu (vrah už nás nezajímá). Výsledkem je to, o čem jsem mluvil předtím – často nevíte, jestli se zajímat spíš o osud vraha, nebo o osud postav. Což beru za doklad Allenova pronikavého scenáristického uvažování. 3, Ukázkové ztělesnění sukcesivity (následnosti) a simultánnosti (současnosti) představují dialogy více postav pohromadě. Kupříkladu přirozené rozmlouvání šesti kurev v bordelu. 4, Postavou Kleinmana zastupuje Woody tradiční cizorodý prvek ve svých vlastních (!) filmech. Zatímco všechny ostatní postavy odpovídají prostředí, v němž se nacházejí, a zužuje je konzervativně-pozitivistické jednání, Woody coby vetřelec svým přístupem a ironizací okolí rozkládá. Woody taktéž notně hláškuje. Tvrdím, že kdyby se udělal průřez kinematografií a vyhledal největší hláškař, Woody by vyhrál. ____ Abych to uzavřel: Myslím, že Allen vlastně velké příběhy vyprávět nechce. K filmům přistupuje jako k životu, tj. s nadhledem, s nadsázkou, s vědomou absurditou lidského počínání. Přesto mu z toho paradoxně velké příběhy často vylézají. Je to daný tou mimovolností a nenaléhavostí, tou souhrou dlouhých záběrů (každý dlouhý záběr v podstatě dramatizuje scénu, ať už je jakákoliv). Tím velice těžko padělatelným comedy-trademarkem. (06.10.2008)

Co vznikne, zkřížíme li Kafkův proces a filmy Noir s Woody Allenem? Stíny a mlha. Není to špatný film, krásně natočený a výborně zahraný, jenom to vlastně vcelku není moc překvapivé, vezme-li v potaz výše zmíněný půdorys... Celkový dojem: 75% Zajímavé komentáře: d-corso, anniehall, Matty PS: Nic ve zlém, ale "experimentální" tenhle film tedy vážně není... (04.04.2012)

Spolu se Zeligem možná nejoriginálnější Woodyho film. Bláznivé komediální kreace zde nenajdeme, vtipných hlášek je rovněž málo. Tento film stojí na úplně něčem jiném - na atmosféře. Woody Allen zde vzdává hold expresionistům Langovi a Murnauovi. Kamera a obraz jsou naprosto jedinečné. Elegantní černobílý materiál, mlha jako pytel, stíny po stěnách, plížící se jako zloděj do krámu. Woody Allen však nečaruje pouze na režisérském postu, před kamerou se rovněž neztratí. Ostatní herci rovněž nezklamali. Mia Farrow mi připadá, že snad vůbec nestárne, pořád je stejně hezká. John Malkovich v úloze zatrpklého klauna byl výborný, to byla role jemu psaná přímo na tělo. Stíny a mlha nejsou ani komedií, ani dramatem - je to prostě experimentální atmosférický film. Zelig by se tak mohl častovat taky, ale u něho jsem se bavil mnohem víc. Tady těch stínů a mlhy bylo prostě nějak moc. 60%. (18.05.2007)

Woody Allen tentokrát odbočil od svého oblíbeného žánru, aby vzdal hold starým expresionistickým dílům, a povedlo se mu to dokonale. Všude se míhající stíny, chladná strašidelná mlha, podivné křivolaké uličky, to všechno dodává filmu temnou a dechberoucí atmosféru. Podle zdejších komentářů se mi zdá, že se většina lidí na tento film dívá s očekáváním klasického Allenovského humoru, avšak když se jej nedočká, tak se začne nudit a vše to vyústí v to, že jej špatně ohodnotí. Proto se na film nedívejte s očekáváním vtipných scén, neboť zde se jich skutečně nedočkáte. 10/10 (11.09.2007)