Judgment at Nuremberg
Judgment at Nuremberg
Režie:
Stanley KramerScénář:
Abby MannKamera:
Ernest LaszloHudba:
Ernest GoldHrají:
Spencer Tracy, Burt Lancaster, Richard Widmark, Marlene Dietrich, Maximilian Schell, Judy Garland, Montgomery Clift, William Shatner, Werner Klemperer (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Píše se rok 1948. V německém městě Norimberk pokračují procesy s nacistickými válečnými zločinci. Ti nejvyšší již své rozsudky vyslyšeli, teď jsou však na řadě lidé, kteří "jen" sloužili režimu. Jednomu z poválečných tribunálů předsedá penzionovaný americký soudce Haywood (Spencer Tracy). O svém poslání si nedělá žádné iluze: ví, že největší případy už proběhly a lidé v Německu i Americe se raději ohlížejí dopředu než dozadu. Přesto se Haywood svého úkolu chopí s cílem dobrat se objektivního poznání o tom, jakou vinu na zvrácenostech nacistické říše nesou běžní občané. Před tribunálem se navíc ocitli Haywoodovi kolegové, všichni čtyři obžalovaní totiž sami vykonávali soudcovskou praxi. Z moci svého úřadu odsuzovali lidi k smrti na základě jejich politického přesvědčení nebo rasové příslušnosti. Nejvýše postaveným byl Ernst Janning (Burt Lancaster), který se vypracoval až na říšského ministra spravedlnosti. Čtveřice bývalých nacistů má však mimořádně schopného obhájce... Film režiséra Stanleyho Kramera je již klasickým dílem, které se pokouší vyrovnat s nelehkou otázkou: jaký podíl nesou jednotliví "obyčejní" lidé na zvěrstvech druhé světové války, potažmo na každém totalitním politickém systému? Jako ideální se v tomto směru ukázal žánr soudního dramatu. Třebaže se většina děje odehrává v uzavřeném prostoru soudní síně, neztrácí film ani na chvíli strhující tempo. Kromě dlouhé řady mezinárodních cen získal Kramerův snímek dva Oscary: za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Maximilian Schell jako obhájce dr. Rolfe) a za scénář (Abby Mann). V dalších devíti kategoriích byl na tuto prestižní cenu nominován. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (242)
“Takže Hitler je mŕtvy, Goebbels a Goring tiež a súdiť budeme sudcov, podnikateľov a doktorov“... Nekonečne dlhé 6 minútové úvodné titulky ma trošku vytočili, ale potom sa to už iba zlepšovalo, až tesne pred záverom film dosiahol dokonalosť samu. Asi najlepším ťahom bolo ukázať procesy takzvaného druhého sledu, pre mnohých už nezaujímavý, kde dokázať vinu už nie je také jednoznačné ako u najväčších predstaviteľov Tretej ríše. Otázka viny či neviny sa celý čas prelieva z jednej strany na druhú a ak ste pred filmom stáli na jednej strane, je možné, že po jeho skončení nebudete na žiadnej. S. Tracy hraje sympatického sudcu i človeka a B. Lancaster toho prekvapivo veľa nenarozpráva, ale svoj čas využil na 100%. Veľmi zaujímavý mi pripadal aj obyčajný rozhovor sudcu so služobníctvom na tému – ako sa žilo za Hitlera. Oscar pre rakúskeho herca M. Schella je viac-menej zaslúžený, ale klobúk dole pred scenárom a dialógmi, ktoré vo filme zaznejú. Záverečná obhajovacia reč- „Ak sú vinní oni, je vinný celý svet“ ma absolútne odrovnala a zapôsobila tak, ako už dávno nič. Dlho po skončení som na film myslel. I na Churchilov výrok, ktorý som doteraz nepočul. Jednoznačne najlepší film zo súdnej siene, aký som videl a zaslúžený plný počet. 100% ()
Norimberský proces nie je žiadna čiernobiela démonizačná agitka, ale podrobne prepracovaný záznam jedného dlhého súdneho procesu a jeho zákulisia. Na začiatku sledujeme ruiny toho, čo sa pred pár rokmi ešte nazývalo Norimberg a pri týchto záberoch nás napadne, či sa s hrôzami nacizmu nedalo vyrovnať menej drasticky, ako len tak bombardovať civilné obyvateľstvo. Nad vecou sa snaží byť aj samotný sudca Haywood a nevynášať nad obžalovanými predčasné súdy, ale na jednu stranu sa nakoniec prikloniť musí. Tracy a Lancaster sú síce ťahúňmi filmu, ale možno si budete po rokoch najviac spomínať na Cliftove a Dietrichovej výstupy. Za tri hodiny sa tu povie pomerne veľa, najsugestívnejšie sú ale dokumentárne zábery z oslobodzovania táborov. Film ponúkne aj dobový pohľad do politického zákulisia a neprekvapivo sa tu viac hralo o praktické záujmy ako o nejakú morálku. Rozhodnutie bolo ale na sudcovi... ()
Ach. Cítím se tak nekompromisně morálně obohacen. Zkusím být vážnější. Film se mi docela zamlouval. Tam ta část, když jim jeden frajer pustil to překrásné video o životě v koncentčním táboře byla dokonce velmi silná. Jinak film až takový drive samozřejmě nemá. Koukněte na rok vzniku. Pokud jste nekoukli, tak vám ho prozradím - 1961. Tak přesně proto ho nemá. Já bych to viděl asi takto. Veškeré scénky ze soudní síně byly moc pěkné. Ten zbytek byl svojí atraktivitou vhodný nejlépe k ulehnutí. Bohužel ulehnout nebylo možné, protože se tam odehrávají pasážě, které jsou k takovému celkovému vyznění naprosto nezbytné, takže je člověk musí řádně přetrpět. Takže dávám klasické zbabělé a především pořádně slabé 3*. Označil bych tohle dílko filmem pro fajnšmekry. Najde-li se nějaká ošklivá hlava, kterou tohle téma nezajímá, tak bude skvostně naštvaná.To je nevyhnutelná realita. ()
Kramer na začátku šedesátek vytvořil hned dva zásadní kousky ze žánru soudního dramatu. Zatímco, u Kdo seje vítr jsem měl dojem, že po stránce scénáře se film povedl, ale Kramer odvedl vcelku rutinní práci (statické kompozice podobné období klasického Hollywoodu), Norimberský proces, to je úplně jinej šálek kávy. Strhující drama, podtrhnuté vynikajícími hereckými výkony, je zajímavé i formálně. Kromě precizní kompozice a nápaditých kamerových jízd, je tu použivána dramatickým způsobem transfokace na obličeje postav. Kromě prvku napětí mívá často i jinou funkci. Například na začátku všichni Němci mluví německy a co říkají se dovídáme až z překladu do angličtiny. To by ale film nesnesitelně protahovalo. Proto je použita transfokace na obličej německého obhájce a zvuk se po ní zcela organicky přepne do angličtiny. Divák snadno pochopí, proč tomu tak je a jakou funkci tím plní. Další důležitý rozdíl oproti Kdo seje vítr tkví v morální nejednoznačnosti charakterů i celého vyznění snímku (zejména pak finále). Tím se Norimberský proces víc přibližuje Michalkovovu remaku Dvanácti rozhněvaných mužů. ()
Dokudrama s vynikajúcimi hereckými výkonmi (hlavne Tracy, Lancaster a Schell sú úplne fantastický!), kde sa hlavne v druhej tretine začína ukazovať dĺžka filmu, ale posledná hodina tak dokonale zarazí do sedačky, že divákovi ostanú slzy len pre plač a údiv. niektoré príbehy musia byť vyrozprávané, aby sme nezabudli. ()
Galerie (88)
Zajímavosti (39)
- Režisér Stanley Kramer nechal Marlene Dietrich (madam Bertholt) vzhledem k jejím osobním zkušenostem s nacistickým Německem napsat podstatnou část jejích replik ve filmu. (Zdroj: ČSFD)
- Jedna z posledných rolí Marlene Dietrich (madam Bertholt) pred tým, než odišla spievať do Las Vegas, kde návštevníkov bavila na vypredaných predstaveniach. (classic)
- Dobová kritika filmu vytýkala prílišnú dĺžku a slabý herecký výkon Burta Lancastera (Dr. Ernst Janning). Naopak vyzdvihla zaujímavý námet. (classic)
Reklama