Pension pro svobodné pány

S jistou nadsázkou se dá říci, že tímto dílem tehdy složila česká kinematografie hraného filmu další zkoušku své umělecké dospělosti a i světovosti. Jsou-li ve skvěle vypointovaném díle nějaké slabiny - platí to spíše pro druhou polovinu PENSIONu - nejsou dány zvoleným Krejčíkovým přístupem, ale zcela zjevně anglickou dramatickou předlohou. Precízní výprava, vzorné vystřižení londýnské ulice v Praze-Liboci, jak svěřila Iva Janžurové všetečnému mikrofonu bonusů, až minuciózní práce nad každou pointou, to jsou jen dílčí drahokamy velkopé mozaiky krejčíkovského konceptu. Fanouškové tohoto poloinscenačního typu filmu nemohou nebýt nenadšeni skvělými kreacemi všech herců ve velkých i malých rolích bez rozdílu Ferbasovou (opakovaně tu potvrdila svou hereckou třídu jdoucí vysoko nad figurkaření jejích filmů z třicátých a čtyřicátých let) počínaje a Janžurovou konče; za zmínku stojí i mihnutí se mladé, přesličné Nadi Urbánkové. Je otázkou, jak by svou úlohu zvládl a jaké pojetí by dostal přiřčeno Vladimír Pucholt; jisté je, že Hrzán svou suverenitou vdechl přidělené flamendrovské roli svébytný rozměr velkého herce už tehdy. Utěšená podívaná na zdařilé dílo rychle dozrávajícího nezaměnitelného režiséra se poprávu řadí k nejvýraznějším dílům své doby české (československé) filmové vlny - jak se dnes říká - zlatých let šedesátých v jejich počínající vrcholné fázi. (05.05.2008)

Niektoré staršie české komédiu sú šialené a niektoré úplne šialené, čo je práve tento prípad hlavne ku koncu filmu. Tentokrát to ale nie je pochvala, tie šialené herecké výkony by sa  hodili do divadla, ale nie celkom do filmu. Kričanie, skákanie a hádzanie vecí po sebe patrí skôr do grotesky. Pritom Abrhám s Janžurovou by to, myslím, vedeli zvládnuť aj civilnejšie a lepšie. (01.07.2023)

Jak se dovídám, Hrzánovu postavu původně měl hrát Pucholt. Což je kuriózní zjištění, protože (nikoli Hrzán, nýbrž) Abrhám mi od začátku skoro po celý film připadal stylizovaný zcela nezaměnitelně pucholtovsky (ne sice neustále, ale velmi zhusta a to tak, že naprosto). Pucholtovština ve spojení s Abrhámem byla ovšem zážitkem velmi nečekaným a lehce bizarním, ale nedosti na tom: ať mě hrom, jestli i Janžurka neměla nejméně dvě ryze pucholtní repliky! Nicméně, ať pucholtovsky nebo nepucholtovsky, sledování obou hlavních představitelů (zejména však Janžurky) v tomto filmu bylo zážitkem nad míru pěkným. Překrásně doplněno Ferbasovou, rovněž dosti kuriózním Lanďákem, epizodním Hálkem, ale i řadou pro mne bezejmených (legendární zlatou slavici Naďu Urbánkovou jsem bohužel nepoznal). Pravým králem této komedie byl ale naprosto neuvěřitelný Hrzán. Pohříchu je celá střední sekvence, počínající jeho vstupem na scénu (a končící někde tam, kde se - cituji PollyJean - "začne charakter postavy Ivy Janžurové ujasňovat"), jedinou opravdu zábavnou částí celého filmu, zábavnou tak nekomromisně, že místy přechází až do hypnotických poloh. Se zbytkem je to horší. (Dál poněkud SPOILERY): Zpočátku předlouze sleduji, jak se Abrhám snaží vystrnadit Janžurku, které se nechce z postele, pak se zase dlouho dohadují, kdo koho svedl. Ačkoli, jak už přiznáno, sledovat při tom oba herce stálo za to, hra samotná se jeví jako nepřesvědčivá zbytečná etudka. Mírný šok mi způsobil nečekaný Janžurové muzikálový vstup - sice dobře zvládnutý, ale přesto: wtf? Stejně tak při jejím odchodu ze scény. (Naopak muzikálový nástup Hrzánův vplul do filmu zcela přirozeně.) Pak rozuzlení: Dokud jen pomalu vychází na jevo a musím se jen postupně dohadovat, o co Janžurce jde, je to ještě dobré, ale jakmile se otevřeně provalí, pracně, namáhavě vybudovaná konzistence celé hry začíná korodovat, což je ve finále korunováno naprostým úletem stran domnělého Abrhámova šílenství (byť jednotlivé kousky s tím spojené jsou velmi pěkné, viz např: "Přeju tis spááánek, spýýýš" "Néé, já ti přeju spááánek, spýýýš.."). Celkově je to hrozná kravina. Proč je to celé tak pěkné a při tom tak blbé a nedržící? Myslím, že nejzdařilejší odpověď (byť možná jen částečnou) podává gudaulin. Tudíž vyjadřuji souhlas i se Šandíkem či Tosimem. Přínosným příspěvkem k pozadí vzniku je komentář Oskarův, doplnit ho lze Marthosovým. (21.07.2014)

Pro dobré divadelní představení mám slabost a neohraničuji rozdílné rámce divadla a filmu, byť mají své odlišnosti. A pokud se povede převod divadla na plátno ve smíchu původní veselosti humoru, jsem spokojen. Kulisy jsou výborné a plné hravých detailů. A herectví baví svojí rozverností. Navíc si dílo dobírá puritánskou morálku. Tělesná láska způsobuje rozkoše. Tělesná láska dokáže uspokojovat naše chtíče. Tělesná láska nás může přivádět do nepříjemných situací. Tělesnou lásku skrýváme. Tělesná láska nás povzbuzuje, ale také unavuje a obtěžuje. Tělesná láska nás může připravit o čest, pohodlí i majetek. Tělesná láska konejší i vydírá. Tělesná láska okrádá i obdarovává. Tělesná láska je anděl. Tělesná láska je zlodějská kurva. Anděla (skvělá Iva Janžurová) umí muže uspokojit k jeho velkému potěšení. Ale umí i dráždit, vyčítat, pletichařit, využívat a trestat dle svého vlastního práva vidění světa. Bernard Mulligan (vynikající Josef Abrhám) má svůj plán pro rozkoš a jeho úspěšné provedení. Jen ta dohra mu zpřevrací celý jeho ctihodný poklid v trosky. Mulliganův spolubydlící Halibut (dobrý Jiří Hrzán) se rozplývá v opojení i třese se strachy, udílí rady, poslušně poslouchá a panikaří. Majitelka pensionu a slídilka slečna Mossieová (sympatická Věra Ferbasová) s rozhodnou důrazností dbá nad mravní počestností svého ubytovacího zařízení. Tělesná rozkoš může jedince zavést až do psychiatrické léčebny. A nakonec zbývá jen ta náměsíční chůze po hřebeni vysoké střechy. (07.06.2016)

Mini příběh z penzionu pro svobodné pány, kde jsou dámské návštěvy zakázány. Dobré herecké výkony, ze začátku celkem vtipná konverzační hra, která ale bohužel po neustálém protahování tak trochu nudí (přestože devadesát minut není žádná dlouhá stopáž). Jen z úcty k hereckým výkonům to nakonec vyjde na tři hvězdičky. (08.02.2021)