Půlnoční mše
Midnight Mass
Režie:
Jiří KrejčíkKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Ján Klimo (vypravěč), Hana Meličková, Jozef Kroner, Margit Bara, Hannjo Hasse, Ladislav Chudík, Karol Machata, Emília Vášáryová, Ivan Mistrík (více)Obsahy(1)
Je Štědrý den 1944. Bez ohledu na tento významný křesťanský svátek probíhají na Slovensku kruté nacistické represe. Za účast ve Slovenském národním povstání a za pouhou pomoc partyzánům Němci po stovkách popravují muže, ženy i děti. Usedlá maloměstská rodina Kubišových se v této době snaží přežít válku jak se dá, i kdyby to mělo znamenat kolaboraci. Syn Marián je velitelem fašistických gard, jeho cynický švagr Paľo podniká a snaží se držet co nejvíc stranou. Paľova žena Angela si začala románek s nacistickým majorem Breckerem, který u Kubišových bydlí. Vážné ohrožení pro všechny včetně starých rodičů však přinese devatenáctiletý syn Juraj, který bojoval s partyzány a kterému se podařilo utéct před popravou. Mladík se domů dostane se zraněnou nohou. Zatímco Němci kvůli uprchlíkovi provádějí dům od domu prohlídky, Juraj na půdě čeká na lékařskou pomoc a začíná blouznit v horečkách. A v přízemí probíhá „idylická“ štědrovečerní večeře, na kterou se nechal pozvat sám major Brecker… Vynikající psychologické válečné drama o maloměšťáctví, zbabělosti a o zoufalé snaze přežít i za cenu popření všech mravních principů natočil ve slovenské produkci český režisér Jiří Krejčík. (Česká televize)
(více)Recenze (94)
Štědrý den 1944. Jedna noc a jedna rodina. Tady a teď. Drsná prověrka lidských charakterů během vypjatých událostí posledních dní války nemá ani vítěze, ani poražené. Portréty lidské zbabělosti i nečekaných hrdinství dosahují v podání předních slovenských herců, mezi nimiž spatřujeme také mladinkou Emílii Vášáryovou, takřka oscarových vavřínů, uniknuvších jen o vlas a přiřknutých o tři roky později slavnému Obchodu na korze Kadára a Klose. Drama, vyhrocené v závěrečném morálním selhání matky, zapírající ve jménu života druhých svého milovaného nejmladšího syna-partyzána, se stává mimořádně silným okamžikem i pro současného diváka. Režisér Krejčík dokázal více než úspěšně navázat na své opus magnum Vyšší princip (1960). ()
Slovenské drama zasazené do období Štědrého dne 1944 sice rozhodně nezapře původ v divadelní hře, ale jako psychologická studie několika lidí s nelehkými dilematy funguje více než dobře. Režisér Jiří Krejčík si k realizaci přizval celou řadu českých spolupracovníků (i pár českých herců), takže je to jeden z mála opravdu československých filmů. Samostatnou pochvalu jako obvykle zaslouží i skladatel Zdeněk Liška, který tu moudře vycítil, že méně je někdy více. ()
Už len za tie herecké výkony to je nadčasový kúsok. Nielen dielo, ale priamo tento film. Normálne človek žasne, keď vidí, hoci v čiernobielom, tak verné herecké výkony, že keď náhodou prepne na mainstreamový kanál a vidí tých našich šašov, tak to sa fakt nedá ani porovnať. A navyše sa robili takéto hodnotné diela, témy, ktoré sú silné, ale v mnohom aj nadčasové. Dnes sa riešia vo filmoch len instagramy, čo zožeriem, kde pôjdem na dovolenku a ktorá deva je ľahšieho charakteru. Proste konzum všehovšudy. Aj preto je nejaká Polnočná omša na kanáli zapadnutom prachom to najlepšie, čo môže naša televízna kanalizácia ponúknuť. Vďaka za tie archívy. ()
Jako alternativu k Popelce, můžu tenhle vánoční film doporučit. ()
Adaptace hry Petra Karvaše je výborná. I když víc než epická složka příběhu, odehrávajícího se kdesi v Horehroní, je podstatnější podobenství o zradě - kolaboraci, o lidství, odvaze, o vlastní tváři. Zaujaly mne hned úvodní kontrastující obrazy popravy a proti tomu poklidné vybírání zákusku v cukrárně. Symbolické je zasazení do vánočního času. Výborně vyřešena dvojjazyčnost: titulky, když mluví němečtí vojáci; německý major mluví se Slováky většinou slovensky, ale nedokonale – např.: Vánoce - venku válka,tady tichá harmonie. Perfektní hudba Zdeňka Lišky. Týden před zhlédnutím filmu jsem byl v Zuberci - Brestové, kde probíhaly oslavy SNP. Některé hrané scény (německé přepadávání slovenských domácností) byly jako vystřižené ze zubereckého skanzenu. ()
Vynikajúco natočená vojnová dráma s dusnou atmosférou strachu, ktorý umocňovala čierno-biela kamera. Príbeh zo silným morálnym aspektom. ()
Moderne a bezchybne napísané. Otvorené konce obrazov vyvolávajú v divákovi zvedavosť, vďaka čomu má film výborné napätie. Je to odvyprávané bez jediného zbytočného momentu. Réžia subtilná. Veľké celky a pole ostrosti ako od Wellesa dovoľujú Krejčíkovi stavať hercov do hĺbky mizanscény a vytvárať premyslené a výtvarne pútavé kompozície. Jeden z najlepších filmov o Povstaní 1944 a farskej republike. ()
Strhující drama rodiny Kubišových mě nenechalo vydechnout, snímek od prvních minut až do úplného konce vytrvale stupňuje napětí. Pod jednou střechou se na Štědrý den roku 1944 hraje o vše, o rodinu, o život. Střet bílých Vánoc a masakru partyzánů, jejich rodinných přílušníků, včetně dětí, mrazivě demonstruje zrůdnost války. Výborní herci (za všechny pánové Chudík, Mistrík, Hasse) a k nim pro mě úplně neznámá Margit Bara, ovšem její komplikovaná postava byla výtečně ztvárněná, plus velmi dobře zvolený hudební doprovod a silný příběh, kterému čas vůbec nic na naléhavosti neubral. "A ja som si myslela, že všetko toto svinstvo môžeš vyzliecť spolu s uniformou..." ()
Dramatický příběh z doby Slovenského národního povstání. Mrazilo mě jak se museli lidé na esesáky usmívat a pokrytecky jim projevovat přízeň, když už před nimi nemohli prchnout. Jinak by stěží přežili. A jak to okupanti přijímali a považovali snad za zasloužené a upřímné projevy náklonnosti. Děkuji uživateli Schlierkampovi za podrobnější rozbor, protože jsem se v němčině ztrácela. Být u filmu titulky, dám plný počet. ()
Veskrze kvalitni filmarina a vyborni herci, ale je to az prilis okate ve snaze zdimat emoce (jeste ve vetsi mire nez u rovnez precenovaneho VYSSIHO PRINCIPU). Vylozene problematicky je pak samotny namet, at uz absurdnosti premisy (dva bratri jako polarni protiklady a treti presne na pul cesty mezi nimi), ci naroubovanim tendencni kritiky katolicismu. ()
Měl jsem obavy, protože přepis divadelní hry může být ve filmu pěkná nuda. Obavy se ukázaly být liché, čekal mě napínák jako od Hitchcocka. Jediným problémem byl zvuk, na několika místech jsem se musel spíše domýšlet, co postavy říkají. ()
Komorní drama z okupace. 1) 44letý Jiří Krejčík ukázal své režisérské mistrovství ve výborně napsaném příběhu z okupace Slovenska nacisty. 2) Zaujal mě 38letý za stařešinu rodu namaskovaný Jozef Kroner (otec Valentin Kubiš), 27letý fešný Ivan Mistrík (partyzán Jurko Kubiš), 41letý Hannjo Hasse (německý velitel Brecker), ale všichni zúčastnění hráli skvěle. 3) Nemám věru rád uživatele, kteří bezúčelně spoilerují celý film ve svém komentáři (zde troufalka, tonho, Schlierkamp, Vesecký + další částečně). Chápu, že vlastní ego nutí některé komentátory se předvádět co nejvíce, ale měli by pochopit, že na film se díváme kvůli filmu a ne kvůli doprovodným komentářům. ()
Tolik zla, hrůzy, strachu, úzkosti a napětí nacpat do příběhu, který se odehrává během Štědrého dne roku 1944 jsem musel rozdýchávat. Strašlivé zlo, boj o přežití za každou cenu a naprostá ztráta lidských hodnot, scény, u kterých tuhne krev v žilách. Nebudu rozpitvávat děj, tohle je brutální drama, které předčí snad i Krejčíkův předchozí Vyšší princip. Atmosféra by se dala krájet, herecké kreace neskutečné (tohle je vrchol, co se dá všechno zahrát a je zbytečné někoho vyzdvihovat, z těch všech výkonů mrazí), strach číhající z každého záběru. Strach, strach a zase jenom strach. A do tohoto skličujícího pekla hraje jako paradox vánoční hudba Zdeňka Lišky. Neuvěřitelná kombinace, o to více ještě umocňující krásu vánočního období v době odporného bestiálního vraždění. Lišák to prostě vždycky uměl, vzpomeňme třeba Spalovače, kde použil podobný kontrast. Polnočnou omšu jsem viděl poprvé někdy před dvaceti lety, potom asi před rokem a potřetí teď a musím říct, že každý další zážitek z filmu se pokaždé stupňuje. Jiří Krejčík byl puntičkářský režisér, který si potrpěl na sebemenším detailu, z herců vyždímal vždy maximum a proto je to ve výsledku sakra vidět. Ve svém úsilí a pečlivosti natočit věrohodný film z jakékoliv doby mě hodně připomíná Františka Vláčila, oba dva byli naši největší režiséři, nikdo netočil filmy jako oni. Klobouk dolů. Ještě bych zmínil, že se snímek natáčel na formát Cinemascope, to znamená absolutní vizuální krásu. A když si kameraman Rudolf Stahl mladší zaostřuje různé detaily a záběry, potom nezbývá tenhle klenot zařadit do kategorie filmů, kde pětihvězdičkové hodnocení nestačí. ()
Skvělé, napínavé, důležité. ()
Zachytil jsem to náhodou a ještěže tak. Dosud pro mě neznámý počin je totiž velmi solidní. A když jsem zahlédl jméno režiséra, už to není takové překvapení. :-) Tíživá zápletka doprovázená zajímavými hereckými výkony. V čele s neznámými Hannjo Haasem a uhrančivou Margit Bara. Nechytil jsem začátek a nejen proto bych velmi rád viděl znovu... ()
Dalsi prekrasny dokaz toho, ze najlepsie filmy sa tocili v Ceskoslovensku v 60. rokoch 20. storocia. Drsny uvod do reality + stedry vecer, ktory sa asi tazko zabudne. Vyborni su najma herci : Kroner, Mystryk, Adamcikova, Vasaryova. Smeralova slovencina : no, je to usi piliaci otras, ale budem tolerantny : 89 % ()
Uf, to zas byl psychologický nářez a pořádně drsná výpověď o ne až tak známém tématu Slovenského národního povstání. Engelchen se mi líbil ještě o kousek víc, ale i místní popravy civilistů hned v první scéně tedy byly něco příšerného. Další parádní československý film z šedesátých let. Toto období je opravdu úžasná zásobárna. 90% ()
Měl jsem od Polnočné omše větší očekávání, to bohužel vystřídalo zklamání. Místy se to dost táhlo a sem tam takové zvláštní přešlapování na místě. ()
Vidieť film na veľkom plátne za účasti samotného pána režiséra Krejčíka, pána Marenčina, či pána Chudíka = zážitok, na ktorý nezabudnem do konca života. ()
Hodne povedene drama s vybornou atmosferou, kde se misi stedrovecerni nalada se strachem z objeveni syna, partizana... Opet vyborny Hannjo Hasse v roli nemeckeho majora. Dobry a mozna trochu prekvapivy je i zaver. Skoda, ze tvurci do jedne rodiny obsadili gardistu i partizana, na verohodnosti to moc nepridalo. Filmovy zazitek ale vice nez slusny. ()