Půlnoční mše
Midnight Mass
Režie:
Jiří KrejčíkKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Ján Klimo (vypravěč), Hana Meličková, Jozef Kroner, Margit Bara, Hannjo Hasse, Ladislav Chudík, Karol Machata, Emília Vášáryová, Ivan Mistrík (více)Obsahy(1)
Je Štědrý den 1944. Bez ohledu na tento významný křesťanský svátek probíhají na Slovensku kruté nacistické represe. Za účast ve Slovenském národním povstání a za pouhou pomoc partyzánům Němci po stovkách popravují muže, ženy i děti. Usedlá maloměstská rodina Kubišových se v této době snaží přežít válku jak se dá, i kdyby to mělo znamenat kolaboraci. Syn Marián je velitelem fašistických gard, jeho cynický švagr Paľo podniká a snaží se držet co nejvíc stranou. Paľova žena Angela si začala románek s nacistickým majorem Breckerem, který u Kubišových bydlí. Vážné ohrožení pro všechny včetně starých rodičů však přinese devatenáctiletý syn Juraj, který bojoval s partyzány a kterému se podařilo utéct před popravou. Mladík se domů dostane se zraněnou nohou. Zatímco Němci kvůli uprchlíkovi provádějí dům od domu prohlídky, Juraj na půdě čeká na lékařskou pomoc a začíná blouznit v horečkách. A v přízemí probíhá „idylická“ štědrovečerní večeře, na kterou se nechal pozvat sám major Brecker… Vynikající psychologické válečné drama o maloměšťáctví, zbabělosti a o zoufalé snaze přežít i za cenu popření všech mravních principů natočil ve slovenské produkci český režisér Jiří Krejčík. (Česká televize)
(více)Recenze (94)
Kvalitná dráma so zaujímavou zápletkou zasadená do Nemcami okupovaného Slovenského štátu, plná skvelých hercov, z ktorých by som najviac vyzdvihol Karola Machatu a Meličkovú. Hasse sa osvedčil už vo Vyššom princípe a tu to potvrdil. Pekne gradujúca atmosféra, ktorá postupne otvára všetky svoje tajomstvá a divák s očakávaním sleduje reakcie protagonistov na vzniknuté, resp. nastavené situácie. Plus ten paradox s dobou Vianoc. ()
Dokonalá ilustrace toho, jak Němci dovedli terorizovat obyvatelstvo, jak dokázali rozeštvat rodiny, dotlačit lidi do kritických rozhodnutí, život nebo smrt, zrada nebo smrt celé rodiny. Je to dobře natočené, hnus, hnus. Závěr opravdu mrazivý. Nebýt příšerné kopie bez českých titulků (německy neumím), dal bych i plný počet. 80% ()
Mají sevřená hrdla, když lijí olova... "Sophiina volba" času svíček, loučí a cukroví. Zástava všech. Zatmění srdcí. ()
Jsou filmy, které dokáží člověka svou výpovědí totálně "zmasakrovat". Polnočná omša, slovenský snímek českého režiséra Jiřího Krejčíka, mezi takového filmy bezesporu patří. Už ze samotného úvodu uvozeného vánoční koledou, v němž jsme svědky zmasakrování slovenských civilistů (mužů, žen i dětí), jde člověku mráz po zádech. Říká se, že "vánoce jsou svátky klidu a míru". Když jsme ale v tomto snímku svědky situace, při níž nacistický důstojník na návštěvě v rodině Kubišových hraje a zpívá koledu Tichá noc, zatímco v podkroví jejich domu ošetřují jejich uprchlého syna partyzána, těžko se lze ubránit pocitu naprosté absurdity. Stejně absurdní je vyznání, které onen důstojník sděluje Kubišovým u štědrovečerního stolu: "Já na Pána Boha věřím, ale spoléhám na našeho vůdce." Atmosféra u tohoto stolu by se přitom v tu chvílí dala doslova krájet. A když pak během půlnoční mše, za zvuku varhanní hudby a zpěvu koledy "Narodil se Kristus Pán, veselme se..." dochází k tragickému vyvrcholení celého filmu, je člověku skoro do pláče. ()
Poručík Brecker: „Áno... syn je pýcha! Matky a otcovia môžu mať dcéry, vlasť - má vždy synov! Dcéry zbožňujeme, ale na synov sme pyšní!“ Povstalecká história. Otec (Jozef Kroner), čo nepreriekne jednu dlhšiu vetu. Vnútorný rozpor medzi ostatnými členmi rodiny, akoby predstavovali celý slovenský národ. Keď gardista, tak na sto percent, keď partizán, taktiež. Dcéra, čo sa s fašistom „zapredala“, lebo z toho vyplývali určité výhody. Jej muž, ktorý o tom vie, ale mlčí. Dielo plné protikladov – pokojný večer narodenia Pána musel ustúpiť vojne a vraždeniu. Spoločný menovateľ všetkých postáv – strach. Tragický záver, typický pre filmy o druhej svetovej vojne. Cítim z filmov natočených po Víťaznom februári, že už nebolo možné zaujať vlastné názorové stanovisko, ak by nebolo zhodné s propagovaným. A to mi na tomto diele vadí, tá čiernobielosť, kňaz, čo zapredá svoje ovečky, lekár, ktorý sa zdráha pomôcť. ()
POZOR! Mluví se tu hodně německy, a to bez titulků! Doporučuju se proto dívat s někým, kdo německy umí. Leccos se sice dá domyslet, leccos ale bohužel i unikne. Protože já německy neumím, tak mi toho uniklo docela dost, a film tak ztratil napětí. - A zrovna ve finiši! Škoda. Kdybych uměl německy, možná by ode mě tento vynikající film dostal i pět hvězd. To triatlet: Německý major mluví se Slováky většinou nedokonalou češtinou - nejspíš to je Sudeťák. ()
Formou už čiastočne zastaralé, obsahovo ale stále nesporne kvalitné, nie však úplne dokonalé filmové spracovanie vynikajúcej divadelnej hry Petra Karvaša. Spoločne s mrazivou atmosférou vojnovej doby, ktorú skvele dokresľuje zasnežené mesto, sa tvorcom podarilo veľmi dobre zachytiť rozpoloženie jednotlivých členov rodiny Kubišovcov, hoci by v tomto smere nebolo na škodu ešte väčšie vyhrotenie emócií v samotnom závere. Poteší aj prítomnosť vtedajšej hereckej elity, ktorej (najmä Ivanovi Mistríkovi) človek dokáže s prižmúrením oka odpustiť i občasnú teatrálnosť. (80%) ()
Abych pravdu řekl, od tohoto filmu jsem příliš nečekal (i přesto, že režisérem je Jiří Krejčík), o to větší bylo mé překvapení, když jsem zjistil, jaký skvost se pod tímto snímkem skrývá. Je zde perfektně vylíčena atmosféra strachu, který neuniká ani o Vánocích. Spoiler! - Koná se štědrovečerní večeře u prostřeného stolu a vánočního stromku a u stolu sedí nejrozmanitější společnost - staří pobožní rodiče, člen Tisovy gardy, gestapák, slovenská kolaborantka a v podkroví se skrývá partyzán. Tím vším se proplétá vánoční koleda "Stille nacht, heilige nacht". Jediné co nechápu, proč tento film prakticky upadl v zapomění, toto si rozhodně nezaslouží... Na okraj musím dodat, že všichni herci jsou zde výtečný (skvělý Hasse v roli německého majora, půvabná maďarská herečka Margit Bara, jako vždy dobrý Ivan Mistrík, parádní duo Kroner a Meličková a rovněž tak i Chudík). Obsazení se rozhodně povedlo. ()
V roku 1962 vzniklo na Slovensku 6 celovečerných hraných filmov. Okrem Polnočnej omše to bola prvá časť Bielikovho Jánošíka, Uhrovo Slnko v sieti, Solanov Boxer a smrť, Hollého Havrania cesta a Lackov Výlet po Dunaji. Všetky, s výnimkou nie príliš vydareného Výletu po Dunaji, obstáli v čase a sú pozerateľné aj v 21. storočí. Film Polnočná omša nakrútil český režisér Jiří Krejčík podľa rovnomennej divadelnej hry slovenského dramatika Petra Karvaša. Vynikajúca psychologická dráma z obdobia druhej svetovej vojny sa odohráva na Štedrý deň roku 1944 v čase, keď na Slovensku prebiehala partizánska vojna proti nacistickým okupantom. Po potlačení Slovenského národného povstania boli totiž partizáni nútení stiahnuť sa do hôr, kde bojovali proti Nemcom. Film je situovaný do slovenského malomesta a hlavnými protagonistami filmu sú členovia malomeštiackej rodiny Kubišovcov. Rodinu okrem otca a matky tvoria aj ich tri, viac či menej vydarené deti – Marián, ktorý je veliteľom miestnej Hlinkovej gardy, Angela, ktorá spáva s nemeckým veliteľom a je arizátorkou židovskej cukrárne a nakoniec je tu ešte najmladší syn Juraj. Pre ostatných členov rodiny je to neznaboh, komunista, boľševik, lebo sa pridal k partizánom . Práve na Štedrý deň utečie Nemcom, na úteku je ranený a ukrýva sa v podkroví rodičovského domu. V dome, v ktorom je ubytovaný nemecký dôstojník. Takže o napätie je postarané do konca filmu. Film sa končí smrťou partizána Juraja, ktorého udá miestny farár, ktorý neváha porušiť spovedné tajomstvo, ešte predtým ho však zaprú všetci členovia rodiny, vrátane vlastnej matky. Za ukrývanie partizána totiž Kubišovcom hrozí trest smrti. Rozmýšľam, ako by som sa v podobnej situácii zachoval ja. Moji obľúbení slovenskí herci (Meličková, Króner, Machata, Mistrík), slušné herecké výkony, výborná čiernobiela kamera, pekná hudba, napätie – to sú hlavné atribúty tohto filmu . Prekážali mi neotitulkované nemecké dialógy. V roku 1962 vznikol na Slovensku ešte jeden film odohrávajúci sa v období druhej svetovej vojny – Boxer a smrť, tentokrát z prostredia nacistického koncentračného tábora. Škoda, že sa film Polnočná omša nedostal do výberu slovenských filmov, ktoré vyšli v edícii Slovenský film 60. rokov I a II. Určite by si to zaslúžil ako dielo, ktorému patrí čestné miesto v Zlatom fonde slovenskej kinematografie. Film som videl tretíkrát, napriek tomu ma nenudil, takže sa k nemu niekedy určite vrátim. ()
Gardista a partizán v jednej rodine a dokonca v jednom dome s nemeckým dôstojníkom, to musí byť poriadne dusno. Až také, že to chvíľami preteká cez okraj pohára a zdá sa mi, že situáciu film nezvláda. Namiesto jasného deja a výrokov iba náznaky a naviac to množstvo nemčiny v pôvodnom znení bez titulkov bolo tak neprehľadné, že mi to pokazilo dojem. Je pekné, že Nemec hovorí naozaj po nemecky, ale keď niekoľko minút vôbec neviem, čo hovorí, to je už priveľa. Tak som si domýšľal, zúfalý a silný záver sa pochopiť dal, ale dojem zostal pokazený. ()
Pan Krejcik se predvedl a vytvoril nevidanou vec, tj, krasne natocene, skvele zahrane a dulezite drama, odehravajici se na sklonku valky. Kazdy ze zucastnenych hral presne tak jak mel, nikdo nevycuhoval ani se neztracel a tak jsme dostali kompatkni a skvele fungujici kousek. Krasna kamera jako bonus. Pro me osobne byla kralovnou snimku herecka Margit Bara, ktera jakoby vypadla z nejakeho Felliniho filmu. Za me parada a velke doporuceni tem, kteri to jeste nevideli. ()
Milý Rex Mundi, treba si uvedomiť dobu, kedy vznikol tento film. Herci tak hrajú preto, pretože prvý krát - po niekoľkých rokoch praxe v starosvetských divadlách - videli kameru. Jeden z najlepších starých Slovenských filmov o SNP a súčasne stará škola, o ktorej sa dnes za bránami "umeleckých" ústavov iba tliacha doprázdna, namiesto, aby sa z nej bral príklad. ()
Český režisér Jiří Krejčík natočil na Kolibe výborný film. Jeho atmosféra , doba v ktorej sa film odohráva je nezabudnuteľná. Výborné herecké výkony.....90%. ()
Chtělo by se tleskat, vždyť Krejčík natočil film, který v sobě nese poselství a téma je tak silné... Jenže...jenže se mu nějak nedá věřit. Modelová situace je až příliš modelová a v jedné rodině se odehraje tolik protivenství, že je to pro mě těžko uvěřitelné. K tomu, aby se tak stalo, by se herci museli chovat jinak. A to je hlavní kámen úrazu. To, co v této hře asi obstálo v divadle, ve filmu nefunguje. Herci jsou křečovití a velmi nevěrohodní. Patos a přehrávání. Celý příběh vyznívá plakátově. Jako kdysi filmy normalizační, jen obráceně. Dramatické situace jsou úplně nezvládnuté. Když němečtí vojáci prohledávají dům, ve kterém bydlí major SS, což všichni ví, procházejí stále napříč obývacím pokojem, přestože v něm oslavuje jejich nejvyšší nadřízený, až se rozhodnou jít na půdu, kde je několik pokojů. Náhle zakročí major a hlídku odvolá, přestože se předtím kochal strnulými tvářemi rodiny hostitelů. I malé dítě by nejen podle jejich předchozího chování pochopilo, že v tomto štědrém dnu není vše tak, jak má být. Konec je otevřený a tak veškerá motivace podivných rozhodnutí zústává na fantazii diváků. Na zlého bratra dopadne rameno spravedlnosti a je gestapem odveden. Možná, že je klíč v německých replikách. Film se jimi jen hemží a já měl ve škole bohužel ruštinu. ()
Vynikajúca psychologická dráma, v ktorej je prítomná priam hmatateľná dusná atmosféra strachu. Vianočné sviatky (pokoja a mieru) sú dané do silného kontrastu s nacistickými hromadnými popravami. Ide v podstate o príbeh jednej rodiny (Kubišovci), ktorá je v týchto pohnutých časoch rozdelená kvôli presvedčeniu. Tragiku situácie zosobňuje postava matky, ktorá všetky svoje deti miluje rovnako, lenže tie sú na opačných, nezmieriteľných stranách, a to ju stavia do neriešiteľnej pozície. Film, v ktorom vystupuje celá plejáda skvelých hercov, je výbornou štúdiou psychológie rozličných postáv (rôzne charaktery, rôzne názory), pričom je výborne podaná snaha o prežitie za každú cenu, hoci aj za cenu kolaborácie, či zapretia vlastnej krvi. Malosť človeka je tu predstavená v plnej nahote. Nechýba ani pichľavá kritika do radov cirkvi reprezentovanou miestnym farárom, ktorý dospeje k rozhodnutiu obetovať život jedného človeka pre "blaho obce". Kamera je skutočne krásna, používa v našich končinách neobvyklý cinemascope formát. Výborný je aj hudobný sprievod. Filmu slúži ku cti, že čas mu veľmi neublížil, je stále veľmi aktuálny. A to sa o mnohých filmoch z danej doby povedať nedá, ide skôr o výnimku. ()
Slabší příliš odtažitý válečný snímek ze slovenské vesnice. Nevím, nějak jsem se neztotožnil s hrdiny a neponořil se do příběhu. ()
Na jeden filmový deň možno až priveľa udalostí - myslela som si - ale potom som zistila, že pôvodne šlo o divadelnú hru, a v takom prípade sa dá odpustiť aj to, čo som považovala sprvu za chyby. Film je inak vskutku zaujímavý, aj keď v mnohom i stereotypný (najmä čo sa charakterov týka), presvedčivý záver však zmaže aj tento aspekt. Výborné herecké obsadenie, nádherná hudba tradične skvelého Lišku a vianočná atmosféra pozvoľna nasávajúca vojnovú: to sú najsilnejšie dómeny tohto filmu, aj keď mnohých nepochybne zaujmú aj isté silné scény, na ktoré v obdobných filmoch z onoho obdobia nie je núdza... Ja som teda s Polnočnou omšou spokojná a určite som ju nevidela posledný raz... ()
Nesmírně stísněné válečné drama, které má opravdu velmi silnou atmosféru probíhajících Vánoc roku 1944. Takové filmy se dnes již netočí, abyste měli sevřený žaludek půlku filmu a trnuli z prozrazení a následné vyvraždění celé rodiny, ve které se skrývá partyzán. Tajení dechu a stísněné záběry neutěšené vánoční noci, když venku pobíhají vojáci Wehrmachtu a prohledávají domy za doprovodu hudby "Stille Nach heilige Nacht". ()
Štědrovečerní večeře v rodině Kubišových, u kterých bydlí nacistický major, jeden syn je gardista a druhý raněný partizán je tajně ošetřovaný v podkroví. Válečné černobílé psychologické drama sice z roku 1962, ale i přes některé zastaralé filmové věci fungující i dnes a za mne to je vedle Atentátu a Vyššího principu nejlepší československý film z války. První čtvrtina skvěle ukazuje nacistický teror na Slovensku v době 2SV a ta mrazivá tísnivá atmosféra strachu je k nezaplacení stejná jako ve Vyšším principu odkud si půjčili režiséra a Hannjo Hasse hlavního záporáka , který asi doopravdy mluví česky ač Východoněmec. Tři čtvrtiny filmu je pak komorní psychologické drama. PS: Jako perlička je obsazení mladičké Emílie Vašáryové, která byla jako mladá kočka ()
Určitě slovenská klasika, jeden z nejlepších slovenských válečných, resp. okupačních filmů. Doba po porážce SNP mohla dobře ukázat charakterové vlastnosti lidích. Těch, kteří se snažili přežít i těch, kteří byli odhodláni bojovat proti fašismu. Tragický konec umocnil sílu díla, jež vygradovalo vlastně až v samém závěru, kdy všichni odešli na půlnoční mši. Zde se ukázala pravá tvář velitele SS (klasický představitel esesáků H. Hasse), velitele místní gardy (K. Machata tentokrát v záporné postavě), ale především faráře, který nechtěl pronést kolaborantské prohlášení, a tak místo toho porušil zpovědní tajemství. Pravá tvář církve svaté katolické, jako už mnohokrát... A také celá rodina, která zapřela svého syna, bratra a švagra... Trochu mě vadilo, že německé monology esesáků nebyly titulkovány, asi se tehdy předpokládala všeobecná znalost němčiny stejně jako dnes u angličtiny. Ale rozhodně pět hvězdiček jasných! ()