Tátova volha

SPOILER! Velmi slušný příklad kvalitního zpracování tématu, kdy "cesta je cílem". První polovinu až dvě třetiny průměrná záležitost, více smutná, než veselá (v podstatě jen při návštěvách bývalých milenek v podání našich prvotřídních hereček). Ale moc se mi líbil závěr, hlavní rozuzlení se ztraceným synem a otevřený konec, kdy vlastně není vůbec důležité, jak onen Tomáš vypadá, ale že matka s dcerou si spolu na cestě všechno vysvětlily a ujasnily a na divákovi rovněž zůstalo, jak to dopadne mezi Terezou a jejím manželem. Za mě palec nahoru, myslím, že kápne nějaká nominace či cena, nejvíce favorizuji Martina Myšičku ve vedlejší roli. (17.09.2018)

"Táta nikdy nechtěl, abych to auto řídila. Ono si to pamatuje." Krásný veterán se za zvuku příjemné hudby vyhřívá pod kýčovitým sluncem a já marně čekám na tu slibovanou komedii. Přitom vše vypadalo tak zábavně - smrt, rakovina, myšlenky na rozvod. Jenže tady někdo vzal ten život příliš vážně a já se přiznám, že jediné, co mě opravdu rozesmálo, byl svižný nástup závěrečných titulků. Asi nezbyly prachy na to, aby se to dotočilo. Tak snad příště. A abych nezapomněl, tak já jsem se v tom filmu našel. Já jsem ten spolehlivý manžel, který se o všechno stará a kvůli tomu si zaslouží opovržení. Takže díky za to, že nejsem jediným užitečným idiotem na světě. (28.12.2018)

Nemaje jiného čtiva po ruce, listoval jsem na penziónu v Jeseníkách časopisem Žena a život. Byl tam společný rozhovor s Vejdělkem a Balzerovou. Paní Balzerová se tam rozplývala, že film má být především obraz a bez balastu zbytečných slov. Ano, Tátova volha je hodně o obrazu, což s dronem a úchvatnou českou krajinou není problém zařídit (vypíchnul bych scénu s řízkama v Tetíně nad Berounkou). Ale jinak je škoda těžce nevyužitýho potenciálu, výchozí nápad není špatnej. Nevím proč, ale čekal jsem komedii, což jsem po půlhodině pochopil, že nebude, další hodinu jsem čekal aspoň dobrej film, což se taky nekonalo. Něco málo fakt podařených momentů (vysávání kaktusů, sběr jablek) mě nepřesvědčilo. S nostalgií a úsměvem vzpomínám na první spolupráci Vejdělek-Balzerová (Ženy v pokušení). Tátova volha je nuda. (03.04.2018)

Český film posledních pár let skomírá a natočit dnes aspoň průměrný film je asi na naše poměry dost těžké. Od filmu jsem neměl moc očekávání, ale ve finále jsem dostal asi to, co jsem zhruba chtěll. Ale ten konec, do pr.... to už jako dneska dělají všichni otevřený konec, aby si divák představil jak to dopadne, tak oni půlku filmu pátrají po synovi a ani se neobtěžují ho nakonec najít, s tím ať jdou do míst kam slunce nesvítí. (02.08.2018)

Tragikomedie (mezi výbuchy smíchu uměřený stesk) až melodrama (vršení ran osudu) s ozdravným šibeničním smíchem. Rozbolavěnost je korigována jízlivým shazováním sentimentu. Zápletka je úmorná, ale pobaví detaily (návštěvě vnutí hrozné rukodělné výrobky). Krajina kameramana Smutného je osvěžující. I klasické zastávky běžné road movie jsou každá jiná. Pobaví i výměna ženských jedovatostí. Muži stojí spíše v pozadí až na sólo Polívky. (13.09.2018)