Pearl Harbor

Jedna hvězda za nálet Japonských letadel na námořní základnu v Pearl Harboru a dvě hvězdy za zpracování Doolitleova náletu na Tokyo. Útok na námořní základnu s kotvící flotilou byl proveden zdatně a překonal staršího filmového bratra Tora Tora (jen díky počítačovým efektům). Odvetný úder letky bombardérů B25 Mitchell pod vedením generála Doolitla, které po speciálním výcviku odvezla letadlová loď USS Hornet na dosah Japonska mne z filmu potěšil nejvíc a ani jsem jej tam nečekal. Myslím, že je to poprvé co tuto akci někdo zfilmoval a je to dobře. Střední bombardér B25 totiž vůbec nebyl konstruován pro starty z letadlové lodi a už jen tento úkon je hodný obdivu. Mé druhé smeknutí je všem členům osádek a pilotům, protože se všichni na akci přihlásili dobrovolně a všem bylo jasné, že se s největší pravděpodobností nevrátí. V nejlepším případě je čekalo nouzové přistání kdesi v Číně, v horším zajetí Japonců. Řadu těchto letců také Japonci brutálně popravili. Doolitle měl štěstí, že nálet přežil, dostal se ke spřáteleným silám na Čínském území a posléze zpět do USA, kde byl povýšen na generála (ve filmu jej ztvárnil Alec Baldwin). Traduje se , že Japonci pak při následné okupaci jako pomstu za pomoc americkým letcům zabili až 250 000 lidí... U Doolitla a jeho chlapců je patos a patriotismus zcela na místě a pro Yankees je odvetný nálet na Tokio něco, čím je pro Brita Bitva o Anglii.. Ohledně love omáčky táhnoucí se filmem nemám moc co dodat. Je to zkrátka nutné pojivo pro dnešního diváka k historickým událostem. Vše samozřejmě vrchovatou měrou završuje všudypřítomný americký patriotismus, který my moc nechápeme. Oni jsou ale jiní. Každopádně Pearl Harbor byl pro Američany stejné trauma jako 11.září. Nedivme se jim, že stále je tu potřeba se k těmto tématům vyjadřovat. (23.01.2011)

Scénář: Randall Wallace .. Tentokrát opravdu ne, pane režisére (a scénáristo). Neváhal bych s plným hodnocením, ale musel by vystřihnout posledních třicet minut a snad i většinu té romantiky (přesto, ta půlhodinka na konci to kazí víc!).. Jako válečný velkofilm to docela funguje a zničení Pearl Harbor je "nádherné", ale chybí tomu víc naturalizmu, ikdyž Michale Bay to vlastně nebere vážně a možná proto je výsledek docela přeplácaný.. (07.02.2005)

Prvý krát som to videl ešte v kine a už vtedy som bol s tých akcii pekne odpáleny. Herecké Trio sympatické, zábavné a presvedčujúce.Romantika mi tu prekvapivo sedí. Hudba od Zimmera je tiež dobrá, či už romantická alebo akčná. Akcie typicko-Bayovsko výborné (hlavne tie výbuchy). Po technickej a vizuálnej stránke fakt nádherný kúsok. Dokonca mi až mraz behal po chrbte po niektorých náletoch lietadiel. Typicko-americká-Bayovina, pri ktorej sa vždy bavím. Oblúbené soudtracky: Tennesee, Brothers, Attack, December 7th. 90% - 5* (11.10.2009)

Základní dojem z filmu Pearl Harbor: „válka je krásná“, resp. „Válka v tomto filmu vypadá krásně“. Bay připravil vizuálně fantastickou scénu přepadení: vybuchující lodě, zpomalené záběry, dlouhé panoramatické nájezdy kamery, dynamická, popř. vzletná a hrdinská hudba. Dívá se na to dobře, ovšem hrůzy války to příliš neevokuje. Spíše to vypadá jako počítačová hra a při každé efektní explozi má divák skoro chuť zařvat: „Jo, skvělý!“ Při sledování války podle Baye vynikne genialita pojetí války podle Spielberga. Stačí srovnat klišovité umírání v havajské nemocnici a syrové a nesmírně působivé umírání v Ryanovi. Jak by vypadala invaze v Normandii podle Baye si ani nechci představit. Pokud ovšem přijmeme, že se zde jedná o válku efektní a ne hrůznou, je to dobrá zábava (jak šíleně to slovo zní). Hlavním problémem je délka filmu. Milostný románek z první hodiny se mi líbil více než v podobně strukturovaném Titaniku (nejdřív láska, pak akce), ale hodinu to trvat nemuselo. Zcela nadbytečná mi přijde poslední půlhodina, nálet na Tokio – ten film měl skončit zničením přístavu (takhle Amíci mohou odcházet z Pearl Harboru s pocitem „ to jsme to těm Japončíkům nandali“ – pro historiky je ta věta skoro až vtipná). Líbila se mi postava Toma Sizemora (podobnýho řízka si střihl už v Ryanovi a v Sestřeleném jestřábovi). Naopak silně nadbytečná až trapná byla postava Cuby Goodinga Jr. Když mu kdosi říká „jsme na vás hrdí“ a když on pak říká umírajícímu veliteli „vycvičil jste nás dobře pane, všichni jsou na svých místech, pane“, tak se mi chvějí prsty, s jakou radostí bych tyhle kecy vystřihl. Podobně trapný mi přišel pan prezident Jon Voighta. (07.07.2003)

Filmy Michaela Baye mam hodně rád, protože v nich vždycky skloubí několik žánrů a ještě to všechno podpoří skvěle vizuálně spracovanou akcí. Výjimka neni ani tenhle snímek, akčních prvků tu je sice na Bayovy poměry méně než je zvykem, ale útok japonských letadel na Pearl Harbor je tak vynikající, že to postačí i na dalších 160 minut filmu, samozřejmě že se dočkáme i jiných vzdušných soubojů, ale ty už rozhodně nejsou tak zajímavý a fascinující, aby se vryly do paměti. Triky jsou ve všech scénách perfektní a neni jim co vytknout, tim se samozřejmě celej dojem z působivých záběrů při náletech japonců ještě vylepšuje. Jediný co mi tak trochu vadí je stopáž, 180 minut je docela dost a přece jenom konec už je tak trochu moc nastavovanej, klidně bych vynechal to napadení Tokia, tam už ani moc nešlo o samotný bombardování města, ale spíš o to aby se už nějak rozsek ten milostnej trojúhelník mezi Benem Affleckem, Joshem Hartnettem a Kate Beckinsale. (06.05.2006)