U pokladny stál...

Jedna z vůbec nejlepších českých komedií vůbec. Nesmrtelný film mistra Karla Lamače a Vlasty Buriana. "Když skončen myší boj, zas jiné hnusné stvůry, z děr zemských vylézají housenky, štíři, můry, odporní chrobáci, lepkaví slimáci, vyzáblý líh pakobylek, stíny mátožné...a s rukama sepjatýma........KUDLANKY NÁBOŽNÉ!! (Balada o Deliriu tremens :)) (25.02.2007)

úryvkovitě jsem viděl tenhle film vlastně víckrát, zejména nezapomenutelnou poslední scénu, ale dlouho jsem nechápal, co že je na tom tak úchvatného a výjimečného... po shlédnutí celého snímku v jednom kuse mohu konstatovat, že to pořád úplně nechápu, místy jsem očima posouval čas a na konci si oddychl, že je to za mnou. jako jo, několik povedených vtipů a hereckých výkonů nelze upřít, děj tradičně zmatečný a těžící z osvědčených záměn, takže nikterak originální záležitost, bohužel typu jednou a dost ... na 70% se mi úplně nechtělo, ale přecejen jde o víc než jen tříhvězdičkovou záležitost... (14.01.2009)

Rozruch (Vlasta Burian) pracuje jako ošetřovatel v nemocnici sv. Jakuba. Sám má problémy se zády, a tak si u zdravotní pojišťovny objednal bahenní zábal. Když mu ale místo bahna přijdou umělé zuby, vydá se do pojišťovny zásilku reklamovat. Tam právě očekávají návštěvu primáře Marka z nemocnice sv. Jakuba, a díky nedorozumění za něj považují právě Rozrucha... U těchto (starších) filmů Vlasty Buriana je nádherně vidět, jak se díky hereckému umu výše zmíněného i z obyčejné jednoduché zápletky dá vytvořit film plný gagů a vtipu. Minimálně v první polovině jsem se bavil výtečně, a po o něco slabších prostředku filmu přišel pak geniální konec (hlavně Rozruchova operace zaníceného palce). Co víc si člověk může od podobného filmu přát .. asi jen aby jich bylo víc a víc... (03.11.2013)

Vlasta Burian v jedne ze svych nejklasictejsich a nejlepsich roli. At uz byl Vlasta jaky chtel tak dokazal na tvari vzdy vykouzlit usmev a tenhle film jako cela rada jinych je tomu jasnym dukazem. Vice nez zdatne mu zde sekunduje Jaroslav Marvan a vlastne cela rada dalsich filmovych hvezd tehdejsiho platna. To vse dohromady klape jako hodinky a vysledkem je vyborna ceska komedie. (16.01.2009)

Rozruch vyvolává rozruch, kamkoli přijde. Úvodní tobogan v nemocenské pojišťovně, kam přichází směnit zuby za bahno, absolvuje ještě co by bezvýznamný a všemi přehlížený prosťáček s ostrým jazýčkem, ale v luxusním lázeňském hotelu už se dík bezděčné záměně stává vykonavatelem rafinované pomsty. Je nabíledni, že Vlasta Burian se tu cítí jako ryba ve vodě, sype jeden geniální vtípek za druhým, vychutnává si své spoluhráče a na závěr si střihne geniální a dosud nepřekonanou baladu o deliriu tremens. Byla by ale chyba domnívat se, že film stojí a padá jen s Burianem, na place se tehdy sešla plejáda špičkových partnerů, kteří si na nepoměrně skromnějším prostoru vydobývají zaslouženou pozornost. Jaroslav Marvan obohatil svůj tradiční fond o precizně vyvedenou figurku nedbalého doktůrka holdujícího v míře ne právě malé alkoholu, Trégl kráčí k divácké nesmrtelnosti s doutníkem a legračním slamákem na hlavě a Čeňku Šléglovi, který je v závěrečné etudě vydán napospas Burianovým fantasmagoriím v oboru léčení zaníceného palce, se dostává velké herecké satisfakce za všechna příkoří, jímž musel později čelit. Pokladna jasně dokazuje, o jak velkou a nenahraditelnou osobnost jsme Lamačovou vynucenou emigrací přišli. A zdá se, že nejen my. P. S. Pane kolego, co si dáváte na noc? – Já si dávám rolety dolů. (04.10.2008)