U pokladny stál...

Rozruch vyvolává rozruch, kamkoli přijde. Úvodní tobogan v nemocenské pojišťovně, kam přichází směnit zuby za bahno, absolvuje ještě co by bezvýznamný a všemi přehlížený prosťáček s ostrým jazýčkem, ale v luxusním lázeňském hotelu už se dík bezděčné záměně stává vykonavatelem rafinované pomsty. Je nabíledni, že Vlasta Burian se tu cítí jako ryba ve vodě, sype jeden geniální vtípek za druhým, vychutnává si své spoluhráče a na závěr si střihne geniální a dosud nepřekonanou baladu o deliriu tremens. Byla by ale chyba domnívat se, že film stojí a padá jen s Burianem, na place se tehdy sešla plejáda špičkových partnerů, kteří si na nepoměrně skromnějším prostoru vydobývají zaslouženou pozornost. Jaroslav Marvan obohatil svůj tradiční fond o precizně vyvedenou figurku nedbalého doktůrka holdujícího v míře ne právě malé alkoholu, Trégl kráčí k divácké nesmrtelnosti s doutníkem a legračním slamákem na hlavě a Čeňku Šléglovi, který je v závěrečné etudě vydán napospas Burianovým fantasmagoriím v oboru léčení zaníceného palce, se dostává velké herecké satisfakce za všechna příkoří, jímž musel později čelit. Pokladna jasně dokazuje, o jak velkou a nenahraditelnou osobnost jsme Lamačovou vynucenou emigrací přišli. A zdá se, že nejen my. P. S. Pane kolego, co si dáváte na noc? – Já si dávám rolety dolů. (04.10.2008)

V úvodních titulcích nás tvůrci filmu upozorňují, že nejde o záměrnou satiru, ale povídejte to někomu, kdo si snímek potom s gustem vychutná a nachází vtipné a sarkastické narážky v každé druhé scéně. Je to satira jako hrom a dá se krásně použít i na dnešní dobu a zkaženou společnost. A nebýt té uřvané a dlouhé (a nudné!) baladě o deliriu, byl by to dokonalý film. Tahle scéna se sem vůbec nehodí. Přesto nejlepší Burianovka. (12.04.2014)

Zdravotní pojišťovna je sice záhadně, ale naprosto dokonale fungující mechanismus, kterému však každý nemusí rozumět. Třeba takový Kryštof Rozruch nepochopil, že místo tradičního léčení ischiasu bahenními koupelemi vytasila pojišťovna triumfální tah v podobě nasazení druhého chrupu. Sice není známo, jakým způsobem tato metoda fungule, ale lidé by zkrátka měli zdravotním odborníkům věřit. Rozruch, zcela evidentně neznalý problematiky, se však pouší do absurdního boje s úřední byrokracií ("Já nemám žádná ústa, já mám hubu a tu si budu otvírat a hodně si ji musím otevřít, aby se mi tam ty zuby od vás ještě vešly!"), čímž vytváří klasické situace plné omylů, nedorozumění a konverzačního humoru. (17.12.2009)

Dneska už se to musí brát trošku s nadhledem, protože je to všechno tak naivní a jednoduché, že to s realitou moc společného nemá. Na druhou stranu se podobným filmům nedá upřít promyšlený scénář, perfektní herecké výkony a překvapivě velká vtipnost. Na plný počet to ale nikdy nebude, na to už je to moc jinde. 80% (01.01.2017)

Nepatrím medzi Burianových obdivovateľov a je u mňa problém si vytvoriť vzťah k historickému humoru, ale ako herec bol nepochybne skvelý. Túto komédiu doslova zbožňuje môj dedo a jeho dcéra, moja mama, ale ja som si k tomu vzťah nevytvoril a je to pre mňa obyčajná komédia, vo svete možno patrí k tomu lepšiemu, je to slušné. (15.06.2012)