Paříž 15:17

Na zdi má plakát z Kubrickovy Olověné vesty, vedle v baráku nejlepšího kámoše a ve škole tak trochu problémy s ředitelem. Spencer je obyčejný kluk s obyčejnými trablemi dospívání. I když slova jako selhání, průměr nebo zklamání slýchává docela často. Hledání místa v životě ho čeká stejně jako kamarády Aleka a Anthonyho. Nakonec se najde v armádě a společně se svými přáteli zmaří pokus o teroristický útok marockého sympatizanta Islámského státu, kterému v rychlovlaku jedoucím z Amsterdamu do Paříže selhala automatická zbraň, takže tři stovky nábojů zůstaly jen v batohu. Legendární Clint Eastwood znovu zvolil skutečnou událost, jenže tentokrát na to jde velmi unyle a až televizně (dokonce jeho dvorní kameraman Tom Stern obrazově nijak zvlášť nepotěší), bez velkých jmen (a s experimentem v podobě skutečné trojice hrdinů) se pokouší o civilní podání, absentují tu dramatické scény (pochopitelně vyjma té stěžejní), klukovská léta vůbec nevtáhnou, přesto je ve výsledku vlastně docela odvážný. Protože se vydává cestou, kterou bychom od něj asi úplně nečekali. Ano, Clint se pokusil dostat svým hrdinům víc pod kůži a nejen je letmo načtrtnout, přesto to úplně nevychází. Nijak jsem se o trio nebál, nijak mi nepřirostlo k srdci. Příliš výsledku nepomáhají ani dialogy, které místy hodně tahají za uši. Docela škoda. Hůl nad Clintem ovšem rozhodně nelámu. (17.05.2018)

Tohle byla spíš rekonstrukce než hraný film, alespoň já jsem to tak vnímala. Vnořila jsem se mezi tu partu a procházela s nimi například s velkou nostalgií Benátky, fotila, obdivovala, akorát jsem celou dobu čekala na ten vlak. Pro mě je velkým plusem, že to "hráli" kluci, kteří si to prožili v reálu a tak jsem hodila za hlavu nějaké hodnocení kamery, heroické výkony protagonistů a podobně , ale hodnotila jsem to hlavně jako člověk, který ty kluky ze srdce obdivuje, protože si neprožili žádnou medovou chvilku, ale šlo tam o životy nejen jejich, ale mnoha jiných. A Spencer si prožil něco podobného ještě jednou, ale při jiné příležitosti dle toho, co se píše v zajímavostech. (07.05.2018)

Nejspíše spoilery, ale trošku hatersky bych řekl, že je to fuk. Ze začátku jsem to chtěl úplně brutálně odstřelit, nechápal jsem, proč sleduji celé dětství a dospívání tří kamarádů, navíc smyšlených postav, které ještě ke všemu hrají herci, co neumí naprosto vůbec hrát a říkal jsem si, proč radši každý pro příběh hlavní cestující ve vlaku nedostane svojí pětiminutovku. Proč to dělat takhle, když jsme viděli strhující United 93, kde nic takového nebylo potřeba. Později mi došlo, že autor námětu zřejmě dostal pokyn : "udělej film o tomhle incidentu, musí to být celovečerák pro kina." Jenže, kdyby se udělal film čistě o samotném incidentu ve vlaku, tak by měl pouhých dvacet minut. Děj nemá jak gradovat, vaří se z vody, nějak se zneškodní hrozba a je konec. Eastwood se musel hodně snažit, aby to mělo alespoň těch 90 minut. Až v závěrečných titulcích a po skončení filmu na imdb jsem pochopil, že scénárista celý děj vystavil okolo třech reálných osob, kteří dokonce hrají sami sebe, dva členové armády a civilista (člověku to přijde divné, když jsou ti tři vyznamenáni skutečným francouzským prezidentem (François Hollande) a čuchá fotomontáž ve stylu Forresta Gumpa). Ano, je to hlavně moje chyba, že jsem o filmu ani vlastně samotném vlaku Amsterdam->Paříž vůbec nic nevěděl (známější jsou pozdější útoky v Paříži v listopadu 2015), možná jsem zaslechl, ale vypustil, že Eastwood do hlavních rolí obsadil právě reálné americké pasažery, co to prožili a v Americe za tento krok byl on i studio krutě zkritizováno všemi kritiky, na druhou stranu film ani nenabízí nějaká vodítka k pochopení a až v závěru to nejspíš většině lidí dojde. Co si ale zanedlouho devadesátiletý režisér ani tentokrát neodpustil, je povinná vojenská agitka. Je tu prostě vymletej kluk, kterej to nikam nedotáhl a zasáhla ho patriotistická slina a touha sám sobě i ostatním dokázat, že něco umí. Nejsem z těch, kterým vadí pokrucování reality ve filmech pro navození většího napětí, zas to není nic takového jako v Americkém sniperovi, kde bylo jasně řečeno, že collateral damage jsou nepřípustné a hrozí za ně vězení, ačkoliv to ani v nejmenším v reálu tak nebylo a nebudu tedy kvůli tomu snižovat hodnocení. Je to prostě malinko hloupé a samoúčelné a ačkoliv je to nejspíše nejslabší Clintův režijní počin, z toho co jsem viděl (J.Edgar je lepší), pořád je v druhé polovině sakra napínavé a řemeslně zručně zvládnuté, například po vzoru nedávného Sullyho. Ovšem ta pachuť, kterou jsem naznačil se už s filmem potáhne a já jsem vlastně rád, že na to v Americe tentokrát už neskočili. Škoda, že takových filmů bude více a více, jelikož těch námětů je bohužel opět dostatek. (07.05.2018)

Clint Eastwood asi viděl Eurotrip (2004), tak si řekl, že to natočí podle sebe. Vyškrtal z toho veškerej humor a nahradil ho takovym tim otravnym americkym patosem. A než se film vůbec nějak stačil rozjét, tak to zakončil scénou "mi scusi" ve vlaku. Věřim tomu, že třeba jako dokument s poloviční stopáží by to asi bylo zajímavý, ale tohle byla fakt ukrutná nuda. Jedna hvězda za posledních cca 15 minut. (06.08.2023)

Určitě oceňuji přiblížit nám útok, jak skutečně probíhal, a také se mi líbí, že Clint Eastwood hlavní role obsadil skutečnými vojáky, kteří útoku zabránili. To je ale asi vše. Samotný útok trvá jen pár minut a je až na konci filmu. Předtím sledujeme jen to, jak kluci rostou, utužují se v přátelství, mají své problémy. Potom jak jsou na vojně, jak mění své životy. Jednoduše nic zajímavého. Spíš než na dospívání hlavních hrdinů bych se třeba zaměřil na útočníka – jeho přípravu, motivaci. Kdybych to tušil, podíval bych se jen na pár finálních minut. (27.05.2018)