Tenkrát na Západě

Možná by někomu mohl vadit fakt, že ta geniální hudba se ve filmu opakuje do zblbnutí. Možná by někomu mohlo vadit i to, že to místy není zase tak úplně přehledný a je třeba ty takřka tři hodiny pečlivě sledovat opravdu každý detail. Mně to ale nevadí, protože si rád vytvořím dočasnou obrnu očního víčka, abych za ani ty tři hodiny nespustil oči z tak geniálního díla jakým je právě tenhle western. (01.07.2014)

(1001) Jak moc velké rouhání by to z mojí strany bylo, kdybych prohlásila, že bych byla úplně nejraději, kdyby z filmu úplně zmizela postava Claudie Cardinale a většina děje souvisejícího s ní? Nejspíš velké a také by to dokazovalo, co si sama tajně myslím, a totiž že vlastně skoro vůbec nechápu, o čem tento film vypráví a o čem vlastně má být. Úplně a nejlépe rozumím Harmonikově lince, a ta by si krásně vystačila se stopáží o hodinu a půl kratší. Ve filmu je sice pár skvělých scén (a já mám nejraději úvodní lov křepelek na McBainově farmě a potom samozřejmě osudovou vzpomínku), ale celek mě nechává chladnou. Leonův styl dosahuje brilantního vrcholu v "Hodném, zlém a ošklivém" a tady už se skrze mou optiku pomalu, ale nevyhnutelně přelévá do opulentní samoúčelnosti. Přemíra odkazů na ostatní kinematografické počiny a zalíbení v bezobsažné "coolovosti" postav naplňuje prázdnotou ta místa, kde bych normálně přemýšlela o těžkosti lidského údělu nebo o tom, jaká je ideální teplota pro vychutnání pomsty. Tady přemýšlím nad tím, jestli bych o něco přišla, kdybych si na chvíli zdřímla, a jestli náhodou nemám morální problém s romantizováním všech těch zidealizovaných trablů daného historického období. A z čeho mě úplně nejvíc bolí srdce je to, že se musím kriticky až negativně vyjádřit i k Morriconeho hudbě. Ta jedna harmoniková skladba je zcela fenomenální, ale žádná ostatní už se mi tolik nelíbí, také i proto, že velmi často sklouzává k sentimentalitě, kterou si neumím vyložit ve vztahu k příběhu a jeho brutalitě. A co mi už trošičku připadá i jako parodie sebe sama je to, jak má každá postava svou vlastní znělku a ta začne hrát při každém jejím zjevení na scéně - aniž by se nějak promyšleněji pracovalo s tím, jak tyto motivy na sebe navazují a jak se ovlivňují, respektive ony na sebe nenavazují vůbec, vždycky natvrdo jeden přestane a druhý začne. Dala jsem filmu několik šancí v průběhu několika let a to, co jsem si myslela po prvním shlédnutí, si myslím i teď. Považuji tedy tuto kapitolu za uzavřenou a jdu se dlouhodobě trápit jinými filmy, amen. (21.09.2017)

Il Buono, il brutto, il cattivo bol film, ktorý som zhliadol len z jedného dôvod a to, aby som mal neskôr odpozeraných prvých 300 najlepších a prvých 300 najobľúbenejších filmov. Once Upon a Time in the West som pozeral z úplne rovnakého dôvodu a osobne mi to pripadalo, ako klasický western v ktorom sa niekto niekomu mstí, nič viac nič menej. (06.04.2012)

Hm, mám rád Itálii, mám rád Italky, mám rád italskou kuchyni, především špagety... ovšem spagheti western, to je teprve žrádlo a co rovnou ten nejlepší? Sergio dal dohromady andělského padoucha Henryho Fondu, osudově tajemného Charlese Bronsona, romantickou a přece ocelovou Claudii Cardinal (tj. klasické westernové melodramatické schéma padouch-klaďas-křehká žena) navíc k nim přihodil čtvrtého hráče, dobráka proti své vůli-Jasona Robardse a stvořil westrnovou legendu numero uno...Navíc ta hudba - každý ze čtyř hlavních postav má svůj nazapomenutelný hudební motiv (nejznámější bude ten Claudiin), který začne mnohdy hrát chvíli před tím, než se postava na scéně objeví, čímž ji jaksi předjímá - prvek, s kterým jsem se nikde jinde nesetkal. Ovšem - když jsem vkládal DVD do mechaniky, čekal jsem " tanec se smrtí od začátku do konce" jak mi sliboval Leoneho citát... O takovém tempu se tu mluvit nedá, naopak, někdy se to až zbytečně vleče. To je však jediná věc, kterou tomuhle klenotu své DVD sbírky vyčítám. Cheyene je nejlepší! 90% (19.06.2006)

Co k tomu napsat, abyste jste se neopakovali? Asi nic, ale přesto to napíšu :) ... Takže tento film si ZASLOUŽÍ být zde tak vysoko.. hudba je opravdu geniální, a to nemluvím o tom, že většina se stala klasikou! Claudia je sakra pěkná ženská a dává tomu tu patřičnou šťávu. Leoneho styl je zde poznat: klidná kamera, hodně dlouhé záběry a (jak už jsem zmiňoval) geniální hudba. Určitě si tento film seženu na DVD, a rád si jej hodněkrát pustím. Je to prostě zážitek, na který se nezapomíná! (03.08.2008)